Silvestr 31/12/2011

Posledni den v roce 2011... Co s nim? Nic zvlastniho. Po ranni rozcvicce v anglictine s malou Maiou jsme se vydali do Ahuriri (cast Napier), kde mely byt trhy rukodelnych vyrobku. Trhy se nekonaly, tak jsme si alepon udelali malou prochazku. Misto to bylo moc pekne - maly pristav zejmena plachetnic a malych clunu. Zrovna se na obzoru vynorila spousta malickych singl plachetnic, mozna zahajeni zavodu, ktery se tu ted nekdy ma konat. Skoda skaredeho pocasi...

Navecer jsme se vydali do centra mesta, kde se mel konat koncert a jiny verejny program. Uz pocasi nam naznacovalo, abychom zustali radeji doma (vydatne prselo), ale tvrdohlave jsme sli za 'zabavou'. Nez jsme z parkoviste dosli na misto, byla jsem skoro cela mokra. U podia postavala hrstka osamelych, pod destniky se krcicich nadsencu. Tady dneska bude fakt zabava!:D Do 5 minut prihopsaly na podium dve rostenky (jak pozdeji prozradily, matka s dcerou) a zacaly nas mucit svym zpevem. Ze se zrovna netrefily do naseho stylu (a la Helenka V:)) je snadno odpustitelne, ale obcas to bylo neuveritelne beznadejne falesne! Vydrzeli jsme to asi pul hod a to jsme byli statecni! Courli jsme po mrtvych ulicich mesta a vratili se domu. Pustili film, otevreli pivka... a najednou zjistili, ze pulnoc uz byla:D No nic, bouchli jsme sano, dokoukali film a sli spat.

PF 2012

Cape Kidnappers 30/12/2011

Nas puvodni plan vydat se pres Silvestra nekam do lesu na vicedenni putovani nakonec, kvuli nepriznivemu pocasi, ztroskotal:(. Tak jsme se rozhodli alespon dobyt mistni prosluly Cape Kidnappers - "Mys unoscu". Je to odlehly utesovity vybezek s obrovskou kolonii tereju (coz jsou, jak jsem nedavno zjistila, oni 'gannets' z plaze Muriwai:)). Misto je pristupne po plazi a to jen v dobe nejnizsiho odlivu. Cesta tam trva neco pres 3 hodiny, to same se pak musi absolvovat i zpet. Den predem jsme se v informacnim centru preptali na cas odlivu a zjistili jsme, ze nejdrive muzeme vyrazit v 1:30, zpatecni cestu pak nastoupit nejpozdeji v 6:30 (pani na zaver prihodila pribeh nemeckeho turisty z minuleho tydne - nerespektoval doporucene casy a musela ho zachranovat helikoptera; myslim, ze nas vystrasila dostatecne:)). Po poledni jsme tedy autem vyrazili smerem k vychozimu bodu. Protoze prselo, vytahli jsme nase nova ponca a mrrca vypadal, ze prochazka po parkovisti v nove 'super-plastence' mu bude dnes stacit ke stesti:D. Nicmene na cestu jsme se vydali a hned po prvnich par desitkach metru nam bylo jasne, co by s nami udelal priliv - po prave strane jsme meli vysoke kolme utesy, zadna sance na unik:). Dalo by se najit misto, kde se pred vodou schovat, ale museli bychom tam pockat do druheho dne na odliv, abychom mohli jit dal. I za odlivu byla voda dost blizko a misty nam nezbylo nic jineho, nez proste vodu prebrodit (moje botky to zvladly, mrcca ovsem cvachtal...). Odvazlivce, kteri se na misto vydali po svych jako my, jsme potkali jen dva. Ostatni se nechali dovezt traktory nebo jinymi terennimi vozitky. Ale prestoze prselo a nektere sutry byly neuveritelne kluzke, cesta byla krasna. Bylo opravdu na co se divat a co vstrebavat. Bohuzel, protoze prselo, muj fotak zustal temer po celou dobu v batohu:(. Mrrca mel ale profi foto-plastenku, takze fotky budou, jen ne moje:).

 photo by mrrca.cz

Cape Kidnappers

photo by mrrca.cz

Cape Kidnappers
photo by mrrca.cz

 photo by mrrca.cz

Ke konci trasy jsme zacali potkavat stale vic a vic tereju a na zaver nas cekal ostrejsi vystup. Tereje jsme uz videli na Muriwai, ale toto bylo neco neuveritelneho! Obrovska skalni tabule plna rvoucich ptaku a dostali jsme se k nim na metr blizko! Jen nizke kuly vyznacovaly prostor, kam by lide nemeli vstupovat (kdyz se prilizite moc blizko a vylekate je, mohou jednat zautocit - a verim, ze to fakt boli:) -, druhak opustit hnizdo i s mladetem...). Ale byl to opravdu jen metr od prvnich hnizd. Stali jsme tam aspon 15min a pozorovali je. Jsou to opravdu krasni ptaci, ziji v parech, pary pak v obrovskych koloniich. Zrovna jsme trefili obdobi, kdy vykrmuji sva holatka; nektera byla uz vetsi, jakoby chlupata, jina jeste uplne mrnava, nepohybliva. Uvidite na fotkach:).

 photo by mrrca.cz

 photo by mrrca.cz

 photo by mrrca.cz

Krome ptaci kolonie byl na vrchu krasny vyhled na sklanaty mys - vydrzela bych na nej koukat, dest nedest, klidne hodinu. Ale uz byl pomalu cas vydat se zpet, aby nas nesplachla voda (s focenim se cesta totiz preci jen protahne:)). Zpatky mi pochod prisel jeste delsi a ke konci uz nohy vzdorovaly, ale cas na odpocinek nebyl - voda stoupala! Dorazili jsme ale v pohode zpet do vychoziho bodu. Tam nas ovsem cekalo nemile prekvapeni - zapomneli jsme vypnout svetla, takze baterie uuuplne vybita! Co ted? Mrrca pobihal po parkovisti a hledal pomoc. Nejaky chlapek nam pomahal auto roztlacit (bosy, v desti...:), ale nezdarilo se. Tak mrrca vyrazil do vedlejsiho kempu, snad bude mit nekdo kabely... Vratil se asi po 10min s lahvi piva v ruce:D. Ale dojel i vysmaty pan s cimsi, co nam auto nastartovalo. Uf! Jedeme domu:). I kdyz se cesta nezdala tak narocna, meli jsme toho oba dost... byli jsme promoceni a spinavi a hladovi. Ale jinak opravdu moc fajn vylet!

28-29/12/2011

Posledni 2 dny se nic nedeje, neni o cem psat... Snad jen, ze Mrrcovi se udelaly na zadech pouchyre a asi to fakt boli (neco mi rika, ze uz bez trika chodit nebude:)). Jo a taky jsem se pokusila delat palacinky, ale vsechno skoncilo v zachode:). No a to je asi vsechno.

Taradale view 27/12/2011

Dnes jsme navecer vyrazili na kopec za mestem (nebo spis vesnici). Misto nam doporucila Lana a to zejmena pri zapadu slunce a s lahvi vina (nevim, jestli uz jsem se zminila, ze Lana je zda se lehka alkoholicka - kazdy den zdola uctyhodne mnozstvi sumiveho vina:). No a protoze Mrrca od rana skucel od bolesti spalenych zad, tak kratka prochazka byla jedinym moznym resenim nadale nepripustneho doma setrvavani (teda nepripustneho pro me, zacinam si pomalu pripadat jak doma - jidlo, nadobi, uklid... porad dokola; ovsem ma to i sva pozitiva - cas na lusteni anglickych knih:)). Takze jsme vyrazili. Ale melo to par zadrhelu: 1) Nemohli jsme najit pristupovou cestu. Kdyz uz jsme se na to chteli vykaslat a jit domu, natrefili jsme na ni. Uf! 2) Nemeli jsme lahev vina, protoze nam jim neprodali. 3) Na zapad slunce bylo moc brzy. Ale i tak tam bylo moc pekne a povedlo se par fotek, dodame:).

Vecer jsme si pustili meho oblibeneho Pana prstenu. Znam ten pribeh temer nazpamet ale nikdy me neomrzi:). Mrrca ma ponekud jiny nazor... (neco jako 'konina' rikal:)). Pro me je to snadna moznost uniku z reality, coz ja delam rada a pomerne casto:). Realita byva casto dost sediva a strasne realna a dana. Takze proc se obcas nenechat zanest do jinych svetu? Do svetu kriklavych barev, ostrych vuni, slunecek devitecnych, letajicich slonu a boruvkovych skritku?

Boxing Day 26/12/2011

Ctenarsky neatraktivni den. Rano jsme se vydali do internetove 'kavarny' (kafe ani nic jineho na piti tam neprodavaji, ale nevim, jak jinak to nazvat:)), abychom mohli zavolat domu. Spojeni se podarilo, dokonce mi doma pry Jezisek neco nadelil:D
Odpoledne jsme se vydali do Napier, nebot na tento 'boxing day' byvaji pry v obchodech obrovske slevy. Ale nic zajimaveho jsme nenasli, navic jsme dorazili pozde. Vecer jsme si chteli koupit vino, ale protoze jsme u sebe nemeli pasy (obcanka ani ridicak nestacily), pani nemohla overit vek a tak nam ho proste neprodala! V osmadvaceti si nemoct koupit flasku vina je ponekud frustrujici... nemyslite?:)

Pokracovani v pokracovani aneb o mravencich

Trhame 21-22/12/2011

Stale protrhavame jablka. Ale sefova uz nam oznamila, ze v patek koncime. Vsichni backpackeri pred svatky v sadech konci. Slibila, ze se MOZNA ozve v lednu, ale uprimne nam doporucila najit si jinou praci - jsme pomali a ona uz nas nemuze vic platit od hodiny, takze bychom nic nevydelali.

Orchard Close s Te Mata Peak v pozadi

 

 Orchard Close

Orchard Close

V novem domove si postupne zvykame, mame tu rozhne mnohem vetsi pohodli nez v hostelu a Lana je celkem fajn, hodne s nama mluvi, coz je vyborne pro nasi anglictinu. Treba se tu i neco naucime!:)

Christmas Day 23/12/2011

Patek 23/12 byl nas posledni pracovni pulden v sadu Close. Koncili jsme kolem pul 12 a pracovni moralka se uz nekam vytratila:) Ale s tim se asi pocitalo, ani nas behem dne nikdo nekontroloval. Mrrca na posledni den spadl ze zebriku do zebriku, ale nastesti se jen odrel. A na me se pokusil spachat atentat jablkem, primo pod oko, prej moc hezky zpivam:D Po svacine jsme se rozloucili s frantiky, ktere uz pravdepodobne nikdy neuvidime, a jeste poridili par snimku sadu.
A pak uz trada 'domu', kde vrcholily pripravy na vanocni veceri. Taky jsme byli zaskoceni datem - 23 nam prislo nejak brzy - ale Lana chtela nasledujici den odjet na dovolenou, proto si Vanoce trochu posunuli. Tradicne se tu hlavni slavnost a nejocekavanejsi udalost (rozdavani darku samozrejme:)) kona az 25/12 dopoledne.
Mala Maia (7 let) stale veri na Santu Clause (ano, je to tu jak v Ameru), takze jsme se na vecer celkem tesili. Kolem 5 hodiny se zacali schazet hoste, tj. rodina. A my, haha:D. Chvili jsme si pripadali tak nejak navic, ale vsichni byli moc mili a snazili se, abychom se citili jako doma. Dostali jsme dokonce i darky (mj. lahev piva:D). Mala byla skvela, moc se ji libilo, kdyz ji mrrca fotil, tak casem prihodim nejaky obrazek.

 Maia

photo by mrrca.cz 

 Moyen, naše šéfová:)

photo by mrrca.cz

 Maia s Lanou

photo by mrrca.cz 

Pri pohledu na ni se mi vybavily vzpominky na ten uzasny pocit, kdyz se pred nami otevrely dvere a tam byl svitici stromek a pod nim kupa darku! V tu chvili se mi opravdu zastesklo...
Po rozbaleni vsech darku se slo veceret (pro deti rozumne poradi, rekla bych:)) a takovou hostinu jsme tedy dlouho nezazili: neuveritelne obrovsky kus sunky, nadivane kure, krevetovy koktejl, 3 druhy salatu, svestkovy kolac, zmrzlina a spostu dalsich drobnosti! Mnam, vsechno nam opravdu moc chutnalo (takze dalsi den nam tekly sliny, kdyz nam Lana ukazovala, co vsechno nam tu nechava na dojezeni:)). Moyen (sefova ze sadu, ted v roli babicky) si z nas delala srandu, jestli zvladnem tolik jidla, protoze nas jinak videla jist jen kolinka nebo chleba:)). Zvladli jsme! Vecer byl moc fajn.

Stedry den 24/12/2011

Volny den! Popravde jsme ho celkem potrebovali, zacinaly nas oba od stipani jablek bolet oblasti karpalniho tunelu a pichava bolest v zadech se ohlasila hned po vstanuti z postele. A to jsme tam prosim pracovali jen 2 tydny! Nase tela, uvykla sezeni u pocitace, se zacala pomalu bourit. Kazdopadne ale zatim stale nemam chut se podobne praci vyhybat, je to dobra skola:))
Dopoledne jsme prospali, procetli. U snidane nas prepadla mala s blokem a pastelkami - nakreslili jsme tolik obrazku, jako za poslednich par let ne:)) Nastesti Maia jeste nepozna, ze kreslit fakt neumime:D
Po obede, kdyz Lana s malou odjely na dovolenou, jsme meli cely dum jen pro sebe:)). Zacali jsme hostinou a pokracovali shlednutim 3 filmu (7 let v Tibetu, Gran Torino a Legenda o  vasni), cpanim se cokoladou, syrem aj. a popijenim vina, vecer pak sana:). No docela prijemne Vanoce, naramne prolenosene ve spolecnosti moc peknych filmu!
Vecer (po 10hod, rekla bych) jsme se sli projit do mesta a krasny zpev nas vlakal do jednoho mistniho kostela. Mile nas tam uvitali, dali nam svicky a usadili jsme se na lavici. Probihala tu neco jako nase pulnocni mse (ovsem urcite to nebyli katolici, mozna anglikani, nevime). Po chvili se zacali zapalovat svicky a vsichni zpivali jakesi vanocni pisne a byl to docela zajimavy zazitek:). Na zaver se vsichni vzali za ruce a nas neopomneli - ja jsem teda byla lehce v rozpacich a nevedela, co delat, ale pan vedle mi pratelsky mi stiskl ruku, proc ne:). Po skonceni mse na nas vsichni zvedave koukali, usmivali se, prali vesele Vanoce a jeden pan nam dokonce sel podat ruku. No asi jsme tu byli dobri exoti:D.

Te Mata Peak 25/12/2011

Dnes jsme si udelali maly vylet na vrchol Te Mata, na ktery jsme kazdy den koukali ze zebriku:). Docela nas prekvapilo, kolik lidi melo podobny napad... ale i tak to bylo moc prijemne pobyti. Slunko palilo jak blazen, mrrca se chtel opalit a chodil bez tricka a vecer byl naramne cerveno-bile pruhovany:D Z vrcholu byl krasny vyhled na vsechny strany, snad bude i nejake foto.

 

 Hastings a Havelock North

Vecer jsme byli pozvani na 'dinner with teenagers' k Andree, Lanine svagrove, kterou jsme prvne potkali na vanocni oslave. Je puvodem z Nemecka, provdala se sem a zije tu uz 22 let. Manzel ovsem zemrel a ma ted doma 2 opravdu vydatne pubertaky, tak asi uvitala ropztyleni. Ze zacatku nam bylo dost trapne, dcera (16let) se zavrela se 4 kamarady u sebe v pokoji, ze nemaji hlad, a syn (18let) se proste najednou sebral a odesel a uz se nevratil:D Takze jsme nakonec vecereli jen ve trech. No rozhodne to s nima nema jednoduche! 4 pubertaci pak vylezli z pokoje, pobihali po dome, zapalovali petardy a Andrea je jen poprosila, aby davali pozor na pradlo:)) No dokazete si neco podobneho predstavit u nas??? My teda ne, rodice by asi prisli o rozum:)

Pokracovani?

Doufam, ze prave vsichni s klidem v dusi a usmevem na tvarich slavite Vanoce s temi, ktere mate radi... My jsme si tu Vanoce uzili po svem, s krabici filmu, dobrym vinem v lednici a spoustou cokolady:). Ale meli jsme i neco jako 'Stedry vecer' (jen uz 23.12.) s rodinou, u ktere bydlime a mistni Santa nas zahrnul do sveho darkoveho seznamu:).
Nicmene... nevim, zda pokracovat v psani tohoto blogu. Jestli to ma nejaky vyznam. Moc odezvy totiz nemam a ti, co to tu ctou, ctou rovnez mrrcuv blog s lepsimi fotkami a detailnejsim popisem:). Takze - pokracovat nebo se vratit k papiru?

Stehujeme se 20/12/2011

Dnes byla rano neuveritelna kosa. Prislo mi, ze ta jablka jsou snad zmrzla, a prsty ztuhly a odmitly za takovych podminek pracovat! Tomu tady rikaji leto???:)
Po praci jsme sbalili v hostelu svoje sakypaky a presunuli se do Taradale - naseho noveho utociste kousek od Napier. Je to tu moc prijemne, ale preci jen se zatim necitime uplne comfortable, musime si zvyknout:). Kazdopadne Lana nas pozvala na patek na rodinnou vanocni veceri, takze budeme mit Vanoce!:)

Trhame 19/12/2011

Dnesni den se zacal zahlednutim fotky Vaclava Havla v rannich zpravach. Nejprve jsem mela radost, ze ho tu vidim... ale pak jsme zjistili proc:(((. Moc smutna zprava. Najednou me zamrzelo, ze jsem tak daleko, ze nebudu mit prilezitost zucastnit se nejakeho rozlouceni s osobonosti, ktera pro nas udelala a znamenala tolik:(.
Nicmene prace cekala, tak jsme vyrazili opet do sadu. Byla strasna zima, i v bunde jsem klepala kosu. Presunuli jsme se na nove stromy, ale prace nam jde porad desne pomalu - 10 stromu je dnesni skore:(. A to jsme fakt makali a meli pocit, ze nam to jde od ruky!

Vikend 17-18/12/2011

Cely vikend bylo skarede pocasi - prselo a na leto byla opravdu velka kosa (teply svetr a goretexova bunda byly vhodnym odevem:)). Proto nas take, kdyz jsme v sobotu rano dojeli do sadu, sefova s omluvou poslala domu - v tomhle pocasi by se pry spatne soustredilo na praci. No... nezlobili jsme se:D. Na druhou stranu se nedal podniknout ani zadny vylet... Tak jsme se jen prosli rannim tichym Hastingsem (v sobotu rano nikdo do mesta nespecha:)). V hostelu jsme pak zalezli pod perinu a odpocivali. Mrrca se sel po poledni projit sam do mesta a ja se konecne trochu zacetla do The horse whisperer a zacala lustit tabulatury Dust in the wind od Kansasu. No mam jeste skoro rok na to, abych se to naucila, a hlavne abych presvedcila sve prsty, ze hrani na kytaru neboli:). Na 4 hodinu jsme meli s Lanou (dcerou nasi sefove) domluvene setkani. Oba jsme z toho byli lehce nervozni, ale Lana nas velmi mile privitala a rovnou nam ukazala nas pokoj a cely dum a pozvala na caj. Byli jsme opet vyvedeni z miry otevrenosti mistnich lidi. Cekali jsme neco jako 'pohovor', ale nic takoveho se nekonalo:). Po cca hodinovem posezeni nam dala klice, at se nastehujeme kdykoli budeme chtit, ze zrovna nemusi byt doma. Je to neuveritelny rozdil oproti ceske neduverivosti a uzavrenosti, kde si kazdy hledi sve hromadecky. Kdyz jdete podel rusne silnice, lidi sami od sebe zastavi s dotazem, jestli nepotrebujete nekam svezt... Porad nas to prekvapuje:).
V nedeli bylo pocasi uplne stejne hloupe mizerne, ale den se zacal rozdavanim darku k narozeninam, takze bylo hned veseleji:)). Dostala jsem knihu o foceni (treba se na ty moje fotky bude dat casem koukat:)) a listky do kina, juuuu! Cely den jsme poruznu lenosili, cetli, courali po meste a vecer zasli na Mission Impossible 4 a dali si zmrzlinu a neuveritelne velky popkorn - tak obrvsky kybel popkornu jsem v zivote nemela - taky ze jsme ho nesnedli:).

Trhame 15-16/12/2011

15/12/2011


Dnes celý den pršelo, takže lezení po stromech a pod stromy bylo moooc příjemné. Navíc jsme stále v oblasti gigantických stromů, takže nám to jde strašně pomalu (dnešní skóre bylo 13 stromů). Dokonce i francouzský pár, který trhal v aleji vedle nás, nás o strom trhl! No nic, zatím jsme placení od hodiny, tak je to v pohodě... (spočítali jsme si, že zdejší minimální mzda je vyšší, než jakou jsme měli v IBM:D). Po návratu domů jsem byla úplně vyřízená...
Po večeři jsem sebrala veškerou svou odvahu a zavolala dceři naší šéfové. Tentokrát to zvedla a po chvíli se mi s ní dokonce podařilo domluvit, že se máme v sobotu odpoledne stavit na návštěvu! Tak uvidíme. Zněla sympaticky, snad to klapne. ..
Bylo třeba vyprat prádlo, tak jsme hodili 4$ do pračky a doufali, že se vypere. A nevypralo! Protože jsme nasypali prášek ne POD prádlo, ale NA prádlo!!! To nás jaksi nenapadlo, že může být problém. Takže všude prášek. Museli jsme pak každý kus prádla oplachovat pod hadicí (upozorňuji, že stále v dešti...) a pak prádlo za další 4$ vyprat znovu. Navíc po celou dobu řešení problému s nevypranými ponožkami kolem nás vrávoral místní exot, kterému Mrrca říká Kurt (dlouhé zamaštěné vlasy, neholená brada, otrhaný svetr, džíny s dírama na prdeli...). Měl slušně nakoupíno, netušíme z čeho... Ale byl  úplně mimo a stále nám chtěl radit, co máme dělat. K tomu pokřikoval s nz přízvukem "Kurvaa!", " Do pičíí!" a pořád cosi mlel. Asi se zamiloval do Mrrcy, byl naprsto unešený a u vytržení opakoval "He is amazing, look at him!". A dovršil to tím, že mu řekl "Look at you, you should be in prison!":D. No tak nevím, jestli nás tímhle zjevem dcera paní šéfové ubytuje:D.



16/12/2011

Stále ty stejné obří stromy. Po práci jsem padla do postele a už z ní nevylezla. Zvládli jsme akorát návštěvu lékárny a nákup náplastí na bolavé prsty. Večer mne prst bolel tak, že jsem si musela vzít brufen:/. Před spaním jsme si ještě pustili novozélandský film Boy, který nás ovšem zklamal...

Trhame 14/12/2011

Teda ty velke stromy nam daly dnes zabrat! Jsme neuveritelne pomali a navic delame chyby. Ale sefova je na nas nejaka hodna, dycky se jen usmeje a rekne 'don't care, I'll do it':D. Navic nam dala cislo na svou dceru, ktera bydli u Napier, ze bychom u ni mohli teoreticky bydlet! Zatim jsme se nedovolali, ale bylo by to skvele! Venkovske prostredi, klid, soukromi... a hlavne min penez.
Jo, a dnes jsme si koupili ve stanku u silnice (opet na doporuceni sefove:)) brokolici! A pomerance! Takove radosti:)))

Trhame 13/12/2011

Zadna velka zmena v zdejsim nasem pocinani:). Dnes odpoledne zacalo slunko pekne pripekat, takze jsme zase jak redkvicky a ke konci sichty us se nam jablka motala kolem hlavy a meli jsme pocit, se si nas nekdo opeka k veceri. Navic nas presunuli na jakesi obrovske stromy, ktere maji tisice jablek a vetvi, takze kazdy budeme delat tak hodinu! No snad to nejak pujde. Sefova si nas zda se celkem oblibila, dneska mi tahla zebrik dobrych 400 metru (musela jsem opet vypadat priserne:D) a navic slibila, ze se pro nas popta dcery po nejakem levnejsim bydleni! To by bylo super!!!

Jablkaaaa!!!:) 12/12/2011

Pondeli = pracovni den = od pul 8 rano do 4 odpoledne v sadu. Trhame trhame trhame, porad trhame. A pak taky trhame. A kdyz uz nas to nebavi, tak treba trhame. Ale stejne porad trhame malo - 27 stromu dohromady! No mame jeste co zlepsovat:). Ale mne je na tech stromech fajn. Dneska uz jsem chvilemi zapominala co delam, a v myslenkach se toulala v dalavach. Pani sefova si asi vsimla (netusim, co jsem mela za vyraz, ale vim, ze moje myslenky nebyly v tu chvili zrovna moc pozitivni:)) a povidala mi, ze me ta jablka drti, at se chvili podivam nekam jinam nez na strom, ze se jinak zblaznim:D.
Jinak tu ted nic moc zajimaveho. Asi nebude brzy co psat, protoze proste budeme porad trhat:). Ale prace je jista jen do Vanoc, pak se nevi...
A v Bedrichove uz je snih! A uz se tam jezdi na bezkach! Ja to cetla! Zastesklo se mi to tech  kopcich... Po snehu krupajicim pod nohama, vuni horiciho dreva v kamnech, teplem caji s citronem... Kdyz clovek putuje, poznava a bojuje, podobne myslenky ho nedohoni. Ale jak se zastavi a trha jabka, tak jsou tu. A nekdy jsou pekne vlezle. Ale zasejc kdyz se vyleze na te zebrik (kam ja se ted moc nepodivam:)), tak mame nadhernz vyhled na okolni zubate hrebeny. Jen to proste nejsou Jizerky, no:)).

Napier 11/12/2011

V nedeli se ani v sadu nepracuje, tak jsme se rozhodli udelat si vylet do sousedniho mesta Napier. Je to asi jedno z mala kulturne a architektonicky zajimavych mist na Zelandu, tak jsme byli plni ocekavani. Hned zpocatku jsme narazili na cosi jako blesi trhy - prodavalo se tam naprosto vse, od hadru pres stare spotrebice a kusy nadobi po zeleninu. Trochu mi to primomelo ruske trhy:). Ale koupili jsme tam od babky  za 7$ krasne polstarky, takze uz i ve stanu ci aute budeme mit temer plny komfort:)
Podel pobrezi jsme pak vyrazili do centra mesta, ktere je opravdu moc pekne a stylove. Prakticky cele mesto bylo totiz zniceno v roce 1931 velmi silnym zemetresenim a znovu vystaveno ve stylu art deco s prvky secese (nejstarsi stavby) az funkcionalismu (konec 30. let). Nahodou jsme zabloudili do Art Deco Shopu, kde meli spoustu krasnych veci - pohlednic, kalendaru, bloku, obrazu, krabicek, doplnku... (ktere jsme si samozrejme nemohli dovolit:/, ale alespon se jimi dalo kochat:)) a promitali take video o prestavbe mesta. Promitani bylo moc zajimave a pak jsme si jednotlivych detailu na skutecnych budovach lepe vsimali. Padli jsme take na foto-galerii, kam jsme se samozrejme museli podivat:) - byla to zaroven kavarna, takze vstup zdarma, ale zase ti cpouci se lide... preci jen umelecky dojem ponekud narusovali:). I tak se ale z nekterych kousku dalo nasat trochu vzletne atmosfery dusi potrebneho 'neuzitku'. Jestli jsem spravne pochopila napis zvouci tuto galrii jedinou tohoto typu v Hawke's Bay, je to celkem smutne. Umeni tu asi moc nefrci. Napier obecne bylo prvni misto, ze ktereho na me dychl nejaky kulturni duch.

 Napier

photo by mrrca.cz

Napier

photo by me

Chteli jsme se podivat jeste do katedraly (rovnez v art deco stylu), ovsem vstup byl 25$, takze nic pro nas. Nebylo mi zrovna nejlepe, tak uz jsme jen vyjeli na vyhlidku Bluff Hill a pak zpet 'domu'.

výhledn na přístav Napier z Bluff Hill

photo by me

U vecere jsme se dali do reci s 2 spolubydlicimi - Italem a Holandanem - a z toho, co rikali, jsme si uvedomili, ze s praci a mame asi fakt stesti. Ital dela stejnou praci, jako my, ale trvalo dlouho, nez se k ni dostal, Holandan je tu tyden a nema nic. Tak snad se nam podari tam chvili vydrzet:).
Mimochodem dnes je to presne mesic, co jsme vyrazili z Nikolcic smer Novy Zeland! Prijde mi to ale mnohem dyl:)

Thinning 10/12/2011

Dnes jsme pracovali od 7 rano do 3 odpoledne (koncilo se driv, protoze je precijen sobota), ale i tak mame prsty bolave uz na pohled a kdyz zavru oci, vidim trsy jablek:). Za dnesek jsme udelali SPOLECNE asi 17 stromu - nam se to zdalo dost, ale meli bychom KAZDY udelat alespon 20:D. Babca vedouci nas ovsem ujistovala, ze na prvni den je to slusny vykon. Spolupracujeme s bandou thajskych sberacu, kteri sem jezdi pravidelne, a ti klidne otrhaji 27 stromu za den. Tak nezbyva nez doufat, ze se nase vykonnost zvedne, protoze po par prvnich dnech bychom meli byt placeni ne od hodiny, ale od stromu (4,50$ za strom). Vymysleli jsme (s napovedou sefove) novy system - ja zpravovavam spodni vetve a mrrca lozi po zebriku a tak spolecne oskubavame kazdy strom. Zda se to byt rychlejsi, uvidime, jak se to osvedci:). Pro me je kazdopadne uleva, kdyz nemusim manipulovat s tim prisernym zebrikem, ze ktereho pak stejne na nic nedosahnu:).
Zitra mame volno, tak vyrazime nekam do okoli. Snad se nam do pondelka zregeneruji prsty:D.

Orchard Close - protrhavani jablek 9/12/2011

Dnes se mi rano vubec nechtelo z postele, padla na me nejaka tesknota a vubec jsem nejak nechapala, co tady delam. Slaba chvilka a idealni nalada na hledani prace:). Po skromne snidani jsme skocili do obchodu pro par zakladnich potravin a pak vyrazili do sadu v okoli Hastings ptat se po praci. No a svete div se, hned na prvni pokus jsme byli uspesni! Chlapek na nas zvedave koukl pres okno z auta, zeptal se odkud jsme a jestli mame pracovni povoleni a pak nas zavedl do sadu kde jsme k nasemu udivu hned zacali pracovat! Nejak jsme s podobnou situaci nepocitali a spis jsme byli nachystani na vylet do sousedniho Napier, takze moje trackove sandale nebyly zrovna vhodnou obuvi na lezeni po zebriku:). Nase prace spociva v tom, ze protrhavame mala nezrala jablka, aby ta velka pekna mela dost prostoru k dalsimu rustu. Ja jsem 'small lady' takze jsem dostala specialni dlouhy zebrik, se kterym se bajecne manipuluje:D. Neni to ale zadna nesnesitelna drina, celkem prijemna prace, az na puchyre na prstech:). Akorat jsme zatim pomali (od cehoz se bude odvijet nase hodinova mzda) a ja ani s dlouheho zebriku obcas nedosahnu, kam je potreba. Ale jinak myslim, ze je to fakt v pohode. Pani, co to tam ma na povel, je moc sympaticka a vesela babka. Zitra mame dojit na 7 rano. Zatim jsme pracovali jen 3 hodiny, tak uvidime, co budeme rikat po celem dni:).

Hastings - hon za hrozny 8/12/2011

Dnes jsme se rozhodli vydat podle mapky po mistnich vinnych sklepech a poptat se po praci. Kdyz jsme projizdeli vinohrady, nebyla v nich ani noha a bobule jsou jeste tak mrnave, ze nejsou ani videt. Takze nam zacinalo byt jasne, ze tady jsme asi spatne. To se nam potvrdilo temer vsude, kde jsme se ptali (prosmejdili jsme oblast Havelock North a pobrezi u Cape Kidnappers) - ted praci nemaji nikde, leda snad od ledna ci od unora. Takze dalsi vinice jsme uz ani nezkouseli.
Meli jsme hrozny hlad, tak jsme se vratili do hostelu a uz tam zustali - cetli, polehavali a hledali na internetu (ovsem psat na zdejsi farmy maily se mi zda zbytecne:/). Takze nic zajimaveho. V tomto backpackeru je hafo Nemcu a je to znat. Lide jsou tu divni, neprijemni, ani nezdravi... Obrovsky rozdil proti Aucklandu, kde se vsichni usmivali a zdravili navzajem i ve meste na ulici. No taky tam nebyla slyset nemcina... Nebo nevim, cim to je.

Hastings 7/12/2011

Noc na vyhlidce jsme prestali bez ujmy (i pres mo obavy z nocnich navstev gangu z podsveti:D). Po celkem nedlouhe ceste jsme projeli kolem Napier dal do Hastings. Po prvnich 2 neuspesnych pokusech jsme se ubytovali v rodinnem AJ's Backpackers. Je tu kosa (venku pro zmenu prsi) a 'hot water' je hodne vlazna, ale jinak je to tu v pohode. Majitelka si nas zapsala na seznam uchazecu o praci a slibila, ze pristi tyden bychom snad meli pracovat. Zalezi take na pocasi. Kdyz prsi, nepracuje se... Tak uvidime.

 majitelka hostelu se svým podivuhodným psíkem

photo by mrrca.cz

Auckland - Waipunga Falls 6/12/2011

Vcera jsme se probudili v Silverfern Backpackers preci jen trochu odpocati a v lepsi nalade. Po desate jsme se stavili v servisu, jestli uz treba nebude auto hotove. A nebylo. Opaleny kudrnac nam s usmevem oznamil, ze musi jeste vymenit jakysi filtr a olej. A ze za auto utratime 'lot of money', ale 'only on what's necessary'. Ve 12 ze si mame prijit. No tak uz nam v hlave naskakovaly rujnujici castky, ale to, co nakonec prislo, jsme opravdu necekali. Nicmene jsme meli jeste 2 hodky, tak jsme se prochazeli mestem, koupili si na obed lososa s krabem a avokadem v krabicce a chvili lenosili a pochutnavali si na slunku na nasem oblibenem molu s wi-fi. Nejaky stary pan si k nam na chvili prisedl a vysvetlil nam, co vsechno se da na tomhle miste videt a jaky to ma vyznam (vetsina veci pripominala rybarskou historii pristavu, napr. komunikacni potrubi). To nas celkem zaujalo, tak jsme se vydali na maly pruzkum a byla z toho moc fajn prochazka.

piano po silem na molu (zahrála jsem si:))

photo by me

Radost z prijemneho dopoledne nam ovsem zkazil navrat do servisu. Jeste nez vlasac dorazil, vsimli jsme si, ze auto ma i nove gumy. No te pic, to bude palka... a byla. Ani nase nejhorsi predstavy neodpovidaly realite. Mrrcuv limit na karte nestacil a to ma ku**a velky limit! Myslela jsem, ze se nad tim terminalem rozbrecim! Dobra tedy, jedeme pryc... Hledat praci. A jak jedeme, vidime, ze bily kour z vyfuku stale stoupa... Nebudu tady popisovat, co se nam honilo hlavou, ale asi si to dokazete predstavit...
Jeli jsme cely den, bez zastavky, smer Taupo a dal Napier. Navecer jsme zastavili u vyhlidky, ktera nas skutecne ohromila - obrovke vodopady Waipunga Falls. Tak jsme se rozhodli tam rovnou i v aute prespat.

Waipunga Falls

photo by mrrca.cz 

duha z vyhlídky u Waipunga Falls

photo by mrrca.cz

Opravujeme auto 5/12/2011

Tak jsme opet v Aucklandu. Prijeli jsme vcera vecer (po dni stravenem v aute - vcera od rana lilo bez prestavky, tak jsme se snazili louskat nakoupene knihy:)). Prespali jsme v aute na parkovisti u koupaliste - je zadarmo a evidentne je backpackery oblibene, rozhodne jsme tam nebyli sami:). Noc nebyla zrovna prijemna a protoze jsme i predeslou noc travili v aute (tj. bez sprchy), tak uz se dnes citime jako castecni polomrtvi bezdomovci!
V Aucklandu jsme potrebovali vyridit nekolik formalit:
1) Vyzvednout IRD karty; Mrrcovi v poradku dosla, mne nikoli, takze jsme musela volat na IRD department, coz bylo moc fajn:). Po chvilkovem rozhovoru s automatem, ktery nebyl schopen rozpoznat me ceske jmeno (porad mi opakoval 'I did not get it':)), me prepojili na operatora, se kterym jsme jmeno dali dohromady (i kdyz ani prvni pokus spellingu nevysel:) a me IRD mi nadiktoval. Kartu nepotrebuju, takze problem vyresen.
2) Vyzvednout v bance mou platebni kartu k nasemu NZ uctu; Mrrca si ji vyzvedl uz pred 2 tydny, ja jsem to nestihla. A ejhle, moje karta neni. Pani byla sice moc mila, ale moji kartu proste nemeli. No nic, tak budeme pouzivat jednu spolecnou, aspon zatim.
3) Vyzvednout papiry k autu a poresit opravy; v backpackeru (kam nam dosli papiry) nam sef nabidl, ze se na auto podiva. Tak jsme ho po vyrizeni vsech ostatnich zalezitosti dovezli. Koukl na to a poslal nas do servisu vedle, ze to bude nejspis 'water pump' (netusim, co je to cesky:) a ze to bude tak 600$. No tak jsme tam zajeli, usmevavy kudrnaty mechanik na to koukl... a je potreba vymenit tu 'water pump', klinovy remen (aspon myslim, ze to je to co rikal:)) a vyvazit kola. 700-800$. A ze kdyz to neudelame, tak se ten motor znici. Takze co nam zbyvalo, nez mu tam to auto nechat...? Zitra kolem poledne by to melo byt hotove. Ubytovali jsme se vedle v hostelu, aspon se poradne vyspime, vydrhneme a vypereme:)
Jen bych jeste dodala, ze jak vsichni rikali a psali jak je na NZ vsechno strasne jednoduche a jde vlastne samo, tak nam to tak neprijde. Bud jsme nejaci neschopni, nebo mame proste smulu. Jen doufam, ze uz jsme si ji timto vybrali... Zitra vyrazime za praci, tak snad nam vyber prace pujde lip, nez vyber auta. Kazdopadne nase ucty potrebuji vydatnou injekci.

Den na h***o 3/12/2011

To byste neverili, jak vam auto dokaze otravit zivot:( Vcerejsi den nestal skutecne za nic, byli jsme otraveni a nasrani a to vsechno kuli autu, ktere se nam postupne rozpada. Takze vehlasna Piha Beach nas akorat vystresovala svou krkolomnou pristupovou cestou a jeji vlny, pisek a skaly jakoby se k nam ani nedostaly.
Vecer jsme si aspon trosku zprijemnili pizzou, ale pak zas marne pres hodinu hledali misto, kde prespat. No jo, ne kazdy den se vydari...

V parku Waitakere Ranges jsme se vydali na malý výlet na Fairy Falls. Byly skutečně kouzelné,ale všechny vodní víly a lesní skřítky vylpašila skupin asiatských turistů... Jsou prostě všude!!! A všude se na desekrát fotí, každý s každým a bez každého... Takže nás trochu toho kouzla zaplašili...

 lesy Waitakere Ranges 

photo by me

 horní část Fairy Falls

photo by me

spodní část Fairy Falls

photo by mrrca.cz

Problémy s komentáři

Dostalo se ke mně info (díky Alici:)), že jsou problémy s vkládáním komentářů. Změnila jsem nastavení, teď můžete vkládat pod profilem Anonymní (bez jakékoli registrace), jen mi tam dejte nějaké poznávací znamení, ať vím, o koho jde:)

Mořská koupel (Muriwai beach) 2/12/2011

Včera jsme celý den pojali opravdu v odpočinkovém duchu a náramně ho prolenošili! Ale alespoň se objevily nějaké ty fotky a doufáme, že vám dělají radost:)
Odpoledne jsme konečně zrealizovali pořádnou mořskou koupel - zdejší pláž by nám to neodpustila, nešlo odmítnout:) Mrrcovi se  pořád nechtělo do vody a pak se mu zase nechtělo z vody, jak malej kluk, ale já bych tam umrzla:) Je to tu idelání místo na učení surfingu, škoda, že si to zatím nemůžeme dovolit - snad přijdou ty časy!

Podnikli jsme ještě procházku po pláži a navštívili místní ptačí kolonii (gannetů) - to byl docela zážitek, nikdy jsem neviděla tolik ptáků pohromadě!

Při západu slunce jsme ještě pořídili pár fotek.

Muriwai beach 1/12/2011

Vcera jsme se probudili do studeneho vetrneho rana. Sla jsem se projit po plazi Sandy Bay a dal po skalnatem pobrezi, ale cesta byla hodne krkolomna, tak jsem se sama radeji moc daleko nepoustela.
Vydali jsme se dal na cestu a uznali jsme, ze nutne potrebujeme odpocinek (teda hlavne na me vcera lehla unava:)). Uz se pomalu vracime do Aucklandu, kde chceme v pondeli vyzvednout IRD karty, moji platebni kartu a papiry od auta, abychom mohli zacit hledat praci (i kdyz se snazime setrit, penize z nasich kont mizi neuveritelnou rychlosti...). Takze jsme vcera temer cely den travili v aute a presunuli se na Muriwai beach Z od Aucklandu. Zustaneme tu min 2 dny, abychom se trochu zrelaxovali. Po ceste jsme se precijen parkrat zastavili a to v pristavu Tutukaka, na Whangarei Falls a ve meste Whangarei. Nakoupili jsme v antikvariatu 2 knihy po 2$ (to nas nadchlo, nove knihy stoji kolem 30$ a ja proste nejaky ten papir na cteni potrebuju:)) a taky hlavne kytaaaru! Proti trudnomyslnosti, ze jo - "Tam kde hy-, tam kde hy-, tam kde hynuli vlci, Cech se prizpusobi!":)).
Ted lenosime v kempu, venku prsi, takze se stejne nikam neda moc jit, tak sedime u fotek (je tu wifi zdarma, super!) nad hrokym cajem:).
Ale aby nebylo vsechno zas moc idealni, tak nas zlobi vozidlo, asi se ho budeme muset co nejdriv zbavit, tak snad na tom neprodaleme kalhoty:/
Mimochodem pridala jsem nejake fotky, behem dne snad jeste doplnim nejake od Martina, tak bude na co koukat:)

Sandy Bay, Tutukaka 30/11/2011

Rano jsme opustili velmi prijemny kemp Pagoda Lodge (s ochocenymi kacenami; miniaturni kacatka mi lezla po nohach a okusovala prsty:)) a vydali se do okoli Kerikeri, ktere ma byt tou nejhistorictejsi casti NZ (cele Bay of Islands bylo mistem, kde se usadili prvni Evropane a odkud se zacalo postupne kolonizovat, zabirat uzemi a vnucovat krestanstvi). Pro misti maji tato mista jiste vyznam, nicmene pro nas z Evropy je to ponekud na pohled neatraktivni. Nejprve jsme navstivili Stone Store (nejstarsi kamenna budova na NZ z r. 1836) a Misijni dum (nejstarsi drevena budova na NZ z r. 1822).

Stone Store

Kousek vedle stoji dreveny anglikansky kostel sv. Jakuba z r. 1878 (ten byl moc pekny) - prvni krestansky kostel na NZ.

Na pohled nic moc zajimaveho, ale historie na vas dychne a to mam rada. Na Stone Store bylo v malte videt spoustu rozlamanych musli:).
Pak jsme se vydali na turu k Rainbow Falls (25m vysoky vodopad) - moc pekna podivana, ale byla to celkem dost streka.

A pak jsme frceli dal. Zbytek Bay of Islands jsme jen projeli, zastavili se v Kawakawa na onech slavnych toaletach (jsou opravdu moc zajimave:)) a zastavili ted v Sandy Bay na pobrezi Tutukaka. A konecne vidime prvni surfare! Je tu hezky, prespime v aute a rano uvidime, kam dal.

Kerikeri 29/11/2011

Dnes byl pro okolni pozorovatele den nezajimavy, proto budu strucna... Rano nas cekalo velke pradlo, coz neni na cestach zadna sranda:) Zabralo nam to cele dopoledne. Navic jsme byli oba nejaci unaveni a do niceho nam nechtelo. Odpoledne jsme se presunuli do Bay of Islands - jedne z udajne turisticky nejatraktivnejsich oblasti NZ. Tento fakt nas od pruzkumu ponekud odrazuje, znamena to totiz davy turistu:/ No zatim jsme prosli jen mestecko Kerikeri, ktere, jako vetsina zdejsich mest, neni nic moc. Nicmene jsme vyridili alespon nejake nezbytnosti a cesta muze pokracovat dal. Zakotvili jsme v moc prijemnem kempu kousek za mestem a prave od sousedu dostali plny talir cerstve ugrilovane ryby, mnam, tak dobre a kvalitni jidlo jsme od prijezdu asi nemeli!:)
Mimochodem dnes nam neslo z niceho nic otocit klickem v zapalovani... nejak se zablokoval cely volant a vubec netusime proc. Nejaka rada?:)

Pisek v usich, v zubech, v nose... proste vsude:) 28/11/2011

Vcera jsme rano opustili vetrny kemp v Tapotupotu bay a nasim prvnim cilem byly pisecne duny Te Paki na plazi Ninety mile beach. Po plazi se za odlivu da jezdit auty, ale bohuzel ne tim nasim:). Nicmene to nam vubec nevadilo, sli jsme po svych. Pred tim, nez jsme vyrazili, jsem se neprozretelne namazala opalovacim kremem (mozna uz tusite proc:)).
Duny jsou skutecne obrovske, takze si za chvili pripadate jak v pousti.

Chteli jsme vysplhat na tu nejvyssi, ktera byla v dosahu, ale nebyla to zadna sranda - pri kazdem kroku se noha zaborila po koleno a o pul kroku sjela piskem zpet:). Navic svah zacal byt tak strmy, ze jsme museli po ctyrech:).

Takze nahore uz jsme meli pisek vsude! Ale ten vyhled byl alespon pro me uzasny, nikdy jsem nic takoveho nevidela - obrovske hory pisku, jinak nic, jen v dalce bylo videt more. Sli jsme jeste dal a dostali se na jakousi hranu, kde silene ficel vitr a dokaze si mozna predstavit, co delal pisek:). Po navratu dolu jsme meli pisku plne usi, nos, pisek nalepeny po celem tele (viz opalovaci krem:)), dokonce jsme ho i plivali. Ale sestup byl supr - z vrsku se dalo pustit plnou rychlosti a borili jsme se skoro po pas:)).
Dal jsme pokracovali po S pobrezi a zastavili se v klidne rybarske vesnici Mangonui. Chvilku jsme se prosli, dali zmrzlinu a pokracovali dal.

Dalsi zastavkou byla oper rybraska vesnice Whangaroa Harbour. Tam to bylo opravdu moc pekne a za vyheldy jsme se vydali na mistni dominantu - vrcholek St Paul's Rock. Vystup byl celkem narocny, na vrcholku uz se splhalo po lanech, ale mrrca to zvladl i v gumakach:D Nadherny vyhled na okolni zatoku stal opravdu za to!

Dole u mola jsme jeste ukuchtili veceri a pak pokracovali do Tuaranga Bay, kde jsme zakotvili na noc. Opet krasne misto (mrrcovi uz to prijde na jedno brdo, mne se to teda jeste neokoukalo:)).

Cape Reinga 27/11/2011

Dnes jsme auto nechali odpocivat a  vydali se pesky po Cape Reinga costal treck na majak Renga - nejsevernejsi vyspu NZ (vsude se to tak pise, ale nekde jsme cetla, ze je jeste severnejsi cip, jenze nepristupny). Podle maorskych tradic je toto misto koncem sveta, kde duse zemrelych opousti pozemsky svet a sestupuji do podzemi. Misi se tu vody Tasmanova more a Ticheho oceanu, v pruvodci slibovali vlny az 10m, ale prd, asi byl maly vitr:)
Pobrezi je tu hodne kopcovite, takze jsme se nejdriv drapali vzuhuru, pak spadli zase uplne k mori a pak zas kopec jako blbec:) Z prvniho vrsku uz v dalce majak byl videt a prislo nam to jako jeste poradna streka (podle mapy to melo byt 2,5hod chuze).

po ceste

Cape Reinga v dalce

Slunko od rana pralo jako silene, takze v cili jsem byla uz pekne uvarena, upalena a vyprahla. Trochu nas zklamaly davy turistu, takze se nedala udelat poradna fotka, ale aspon neco pro ukazku casem prilozime:)

"konec sveta" Cape Reinga

na vsechny strany je to pekna streka

Puvodne jsme chteli pokracovat jeste dale podel pobrezi a vratit se okruhem, ale kuli mne jsme to museli vzdat - ze slunka se mi uz motala hlava a citila jsem, ze budu rada kdyz zvladnu ty 2,5hod zpet... Skoda:( Ale po navratu jsem toho mela opravdu dost.
Jo mimochodem ve vetsine DOC kempu je jen studena voda, takze se poradne otuzujeme:)