Zacal nam dalsi pracovni tyden a to poradne vyzivny! Jednak uz je v noci a poranu pekna kosa, takze prsty na nohach a rukach jsou promrzle na kost, no a potom jsme zacali po praci jeste sbirat boruvky. V pondeli jsme se na 2hod omluvili z prace na vinici a vydali se na 'skoleni' sberu boruvek. Prubeh byl vcelku usmevny, pustili nam video nazorne ukazujici, ze nemame odhazovat odpadky a nosit slunecni bryle... takze to byly ztracene 2hodiny... Ucast ovem povinna. Potkali jsme tam dalsi cesky par, ze Zlina, ale od prvniho pohledu byli nesympaticti (hned si zacli stezovat, jak se jim tu nelibi a chteji domu, ze jsou zvykli na nejaky zivotni standard a ze ho tu nemaji...hm, velke prekvapko, co?:)). Pak jsme zase rychle spechali do vinice. Robin, sefka, nam nabidla dalsi tyden prace s vinem, coz jsme s radosti prijali:). Hodinova minimalni mzda se tu totiz ukazala jako velmi lukrativni, v porovnani se sberem jablek... Prodlouzeni se pry tyka jenom nas... asi jsme zazarili:). No a po praci zase rychle zpatky na boruvky, na nas prvni sber. Sbirani boruvek je hodne organizovane - cely obrovksy areal je prikryty siti a pri vstupu se nactou nase kody, pak se prideli blok a radek, opet se nacte kod, po kazdem radku se vazi nasbirane ovoce, pri odchodu se opet nacte kod... Cena za kg se pohybuje mezi 2-4$. Pracovali jsme asi 1,5hod a nasbirali kolem 6kg kazdy. Coz neni spatne. Ale jak se dnes ukazalo, meli jsme stesti na kere.
Prestoze jsem byla vecer uplne mrtva, temer celou noc jsem nemohla spat:(. Spatne myslenky... prilisna unava... a stekajici pes. Ten pes nemel vubec duvod stekat, jen se vyjadroval... bezunavne.
Dnes byl scenar podobny: vinice - boruvky. Na boruvkach to slo mizerne, ani 3kg jsme nenasbirali.
A ted jdu spat:).
pondělí 27. února 2012
Boruvkove vino 27-28/2/2012
sobota 25. února 2012
Jen tak mezi ovocem
Jablka? Boruvky? Hrozny? Ovoce vyplnuje dny naseho zdejsiho byti:). Zatim porad stipeme hrozny, ale vcera jsme se zaregistrovali jeste na sber boruvek. Penize totiz stale nejsou! A to jsme tu prosim uz 2,5 mesice! Takze jsme se rozhodli po praci na vinici se kazdy den jeste vrhnout na boruvky. A sberem boruvek vyplnit take nase vikendy. Aspon nejaky $ navic by z toho mohl byt (plati se od nasbiranych kg)... A taky mam zakazanou nutelu:(. A pivo:(. I mliko je v ohrozeni, ale to nedam!!!:)
O boruvkach jsme se dozvedeli od nasich argentinskych kolegu (taky totiz bojuji s nedostatkem penez; mimochodem tady na NZ je docela popularni pisnicka 'I need a dollar dollar, dollar is all I need', no asi to onecem vypovida:D). Pani, ktera od nas prebirala formulare, vypadala zklamane, ze u nich chceme pracovat tak malo... Ale neodmitla nas. Zitra se mame v 10:30 dostavit na 'skoleni' - tak to jsme na to zvedava, jestli to bude probihat jako skoleni na jahodach ve Skotsku s nazornou ukazkou "this is a strawberry", tak uz se nemuzu dockat:D. Zatim jsme teda jeste nevyresili problem, jak byt v 10:30 ve vinici a zaroven na boruvkach, ale ono se to nejak vymysli;). Kazdopadne si mistni boruvky nepredstavujte jako ty, co rostou u nas v lese... Jsou to kere velikosti rybizu. I tak to bude asi pekny zahul na zada, takze ty 2hod denne budou az kam.
No a prace na vinici nam pristi tyden konci, tak premyslime, co dal. Uvazovali jsme o sberu jablek, ale vsude okolo slysime, ze to stoji za prd a ze pravdepodobne nedosahneme ani minimalni mzdy (s mou silou a vyskou to vidim tak na 50% :/). Pry je hodne spatna sezona. Tak se nam do toho moc nechce. Takze boruvky? A nebo se objevila nova moznost - balicky jablek. Na tuto variantu nas privedli nasi novi kamaradi - Silva s Jakubem - se kterymi jsme vcera vesele posedeli u pivka v Napier. A jak jsme se potkali? Kamaradka mi napsala, ze ma na NZ kamaradku. Tak ja jsem kamaradce kamaradky, Silve, napsala, jestli se nechteji sejit a oni ze jo:). Vymenili jsme spoustu zajimavych zazitku a zkusenosti (jsme za nimi o mesic cestovani po J ostrove pozadu:)) a urcite se jeste uvidime;).
Takze moznosti nejake jsou, uvidime, co se stane dal:D.
pondělí 20. února 2012
Art Deco vikend II
Nedele 19/2/2012
V nedeli jsme ponikli dalsi najezd na art deco capital Napier. Jen tak jsme courali po meste a nasavali atmosferu, poslechli si vojenskou kapelu a courali podel pobrezi skrze picnic area - nedele se odehravala zejmena v duchu povalovani se po trave (sanozrejme v dobovych kostymech), popijeni a pojidani donesenych pokrmu, poslouchani dobove hudby v podani putujicich skupinek muzikantu:). Samozrejme nechybela opet letecka akrobacie. Na zaver jsme si poslechli par jazzovych skladeb rozplacli na trave pod podiem. Lide opet tancili mezi posedavajicimi polehavajicimi skupinkami, proste pohoda:).
Vecer uz pak rychle do spacaku a rano do prace:/.
Pondeli-Utery 20-21/2/2012
V pondeli rano jsme se vzbudili do inzenzivniho deste. Nechtelo se nam vubec vylezat ze stanu - pracovat v takovem pocasi se stejne nebude - ale pro jistotu jsme napsali sefove. Ta nas prekvapila odpovedi 'prijedte'. No tak jo, dest na chvili ustal... ale ne na dlouho a asi po 3hod prace nas poslala domu. Aspon byla chvile podivat se na fotky (ktere ovsem jen tak nezverejnim - neni internet:/). Odpoledne nas zase na chvili povolala zpet, tak aspon nebyl cely den k nicemu.
Dnes nic noveho - stipeme hrozny:).
sobota 18. února 2012
Art Deco vikend I
V patek se v Matariki vinicich pracuje jenom do 12:30, takze uz patecni odpoledne jsme meli volne. Po chvili lenoseni jsme vyrazili do Napier, kde se tento vikend odehrava ve stylu Art Deco. Uz po prijezdu do mesta se zacaly objevovat damy v rukavickach a nadhernych kloboucich a panove ve slich a slamacich. Prosli jsme se mestem, kochali se nadhernymi vozy z prvni poloviny minuleho stoleti a ruznymi parnimi a olejovymi stroji, ktere uzasne prskaly, bafaly a cudily. U vetsiny se nam bohuzel nepodarilo urcit jejich funkci (az na parni auto... nebo si to aspon myslime:D, kazdopadne to jezdilo:)), ale i tak byly skvele:)). Navstivili jsme take vystavu "art deco umelcu". Byli to ovsem umelci soucasni, nijak zvlast me to neoslovilo, i kdyz nektere kousky nebyly nezajimave... Pak uz jsme se uvelebili na Sound Shell (miste, kde se odehravaji verejne akce v Napier, viz Silvestr:)) a cekali na hlavni udalost vecera - akrobaticka letadla. Videla jsem tahle letadylka vzdycky jenom v televizi, takze to pro me byl naprosto uzasny zazitek. Navic byl nadherny zapad slunce, tmave more, oranzovo-fialove nebe, v dalce silueta Cape Kidnappers a letadla. Parada:). Snad se podarilo nejake foto! Na zaver se predvedl jeste vojensky vrtulnik:). Po leteckem predstaveni zacal koncert hudby 30. let - dechovy orchestr a skvela vokalistka. Moc prijemna hudba, ktera roztancilla dav, ale mrrca se zdal uz unaveny, tak jsme se vydali pomalu na cestu k autu. Po ceste jsme jsme ovsem narazili na pripravujiciho se artistu, tak jsme sebou jeste placli na choodnik a pockali se, co predvede. No a cekani se rozhodne vyplatilo - artista Bob se ukazal byti veselym a velmi sikovnym poulicnim umelcem. Do ted mi neni vubec jasne, jak mohl nektere z prevadenych cisel zrealizovat:). A saskoval doboru hodinu:).
No a pak uz smer stan. Ovem nemohli jsme ten stan najit, nejprve jsme dojeli do Hastings (20km od Napier), pak zas zpatky do Taradale (predmesti Napier) a pak teprv jsme trefili Fernhill (mezi hastings a Napier), kde stoji stan:)).
photo by mrrca.cz
photo by mrrca.cz
photo by mrrca.cz
Sobota 18/2/2012
Konecne nemusime vstavat v 6!:) Po dlouhe dobe to vypada na dalsi slunecny den! Hned po snidani jsme vyrazili opet do Napier. Prvnim cilem byla National Tabacco Co Building v Ahuriri, udajne nejznamejsi budova Napier. V architekture teto budovy se prolinaji prvky ustupujici secese (meho oblibeneho stylu:)) a nastupujiciho Art Deca, takze se jedna o opravdu skvostny kousek. A dnes mely byt pristupne interiery! Tesila jsem se jak mala holka, ale zklamani se dostavilo, kdyz z interieru obrovske budovy byly otevrene 2 male mistnosti (budova je totiz aktualne rozdelena mezi mnoho ruznych majitelu a uzivatelu...). Ale aspon neco malo jsme poobdivovali:).
Mesto uz bylo od rana plne panicek a hejsku z 30. let. Prijde mi uzasne, jak si to tu lide umi uzit a berou to vazne:). Ulice byly narvane k prasknuti, na hlavni tepne mesta - Emerson St - se konala street party s jazzovym orchestrem. Lide tancili, stari mladi, vysmati od ucha k uchu:). Skoda, ze hudebnici skoncili asi 10min po nasem prichodu (ze pry potrebuji pauzu, protoze uz jsou moc stari:)), vydrzela bych to poslouchat dlouho!
Pokochali jsme se tedy aspon starymi motocykly - nadherne kousky, i mne se to fakt moc libilo:) a nacpali pupky vybornymi bagetami v Subway. Uvelebili se opet na trave na Sound Shell a obdivovali se dalsimu leteckemu predstaveni. Nasledovala vojenska prehlidka a udelovani medajli. Prehlidka fajn, medajle nuda:). Mrrca vypadal, ze uz nevnima nic jineho, nez slunecni vyhen a nic z okolniho ruchu nema, takze jsme se vydali zpet do backpackeru. Byla jsem taky unavena, takze jsem neprotestovala, ale ted me to mrzi, protoze dnes uz nebude zadny koncert a na to jsem se opravdu tesila:(.
V backpackeru se vecer konala pizza party - dostali jsme pripravene pizza testo, nahazeli na nej, co se dalo a pak vsichni jedli vsechny pizzy:). Celkem fajn vecer.
středa 15. února 2012
Argentina Chile! 16/2/2012
Tak jsme se opet prestehovali - do Farmhouse Lodge ve Fernhill, asi 5min od vinice, kde prave pracujeme. Bydlime ted ve stanu, mame k dispozici kuchyn a sprchu (i kdyz vetsinou se studenou vodou), takze se da prezit. Rozhodne lepsi nez to, co jsme prezili predesle 2 noci. Majitel je hodne free typek, takze ted uz jsme tu treti noc bez placeni (objevuje se tu totiz dost sporadicky). Bylo by to tu uplne v pohode, kdyby lidi nebyli prasata a uklizeli po sobe... Ve stanu se spi dobre, jen kdyz prsi (jako posledni 2 dny), tak je problem co s mokrymi vecmi. Ale ono dycky nekdy prset prestane, no ne?:)
V utery kvuli destivemu pocasi zrusili praci, tak jsme cely den prosedeli ve spolecenske mistnosti a sledovali serial Big Bang... Jako mam ten serial rada, ale cely den... Jenze ven se jit nedalo (dest), sedet ve stanu neni uplne vonco, takze tady asi nic neprectu, protoze televize tu bezi porad:/.
Dalsi den v praci jsme dopoledne opet stipali hrozny, odpoledne otrhavali tzv. second grow - neco jako druhou varku hroznu, ktere uz nestihnout dozrat potrebne cukernatosti. To byla desna nuda, navic se spustil lijak, takze jsme byli totalne durch. Ale dali jsme se do reci s nasimi jihoamerickymi kolegy a po praci se jelo na pivo! Ano, tady se na pivo opravdu jezdi... a nikomu to nebrani v konzumaci alespon 2 piv. Ale pivecko bylo vychlazene, tocene, hmmm:). Zabava nevazla - Argentina, Chile, UK a CR - takovy pekny mix se sesel a klabosilo se a pilo, vsichni byli plni energie (asi tim pivem:)) a dobre nalady. Sympatacka z Chile - Karen - cestuje po svete sama a kdyz jsem se ji ptala, jake to je, odpovedela 'that's the best thing on it - you're never alone':). No neco na tom bude, ale chce to poradnout odvahu a hodne extrovertni povahu! Vsichni byli moc fajn, ale vypada to, ze ziji ze dne na den z party do party a uzivaji, jak jen to jde. Na jednu stranu zavidim, na druhou je mi jasne, ze timhle stylem bychom se uz dal nepodivali:). Vypila jsem 3 ty jejich minipiva a druhy den jsem trpela! Az se vratim do Cech, moje pivni reputace bude silne ohrozena!
Dnes jsme pokracovali v podobne praci jako predesle dny. A pred hcvili konecne potkali majitele hostelu:). Mile nas prekvapila cena - 10$ na jednoho na noc. Tak snad aspon neco usetrime. A taky je tu zdarma nejake ovoce, dnes jsme dostali banany, mnam:). Ale kdyby se nam podarilo sehnat nejake indoor bydleni, bych teda preferovala, to zas jako ne ze ne...
Zrovna si uzivam vecera na nasi nove zidlicce za 7$, ale uz zacina byt kosa, jdu zalizt do spacaku:).
neděle 12. února 2012
Může to být ještě horší:)
Do práce jsme dorazili v nedobré náladě a oba hodně unavení. Ale naštěstí naše nová šéfová Robin (i přes vyhrožování bývalého šéfa Dana) se ukázala jako fajn paní. A dala nám práci na 3 týdny (i když pátek je zkrácený a soboty se nepracuje, což se nám moc nehodí). Teď prozměnu prostříháváme hrozny:). Pro mě je to asi zatím nejvíc v pohodě práce, jakou jsme tu dělali, ale Mrrca asi trpí na záda, neb se musí hodně hrbit (já ne, hihi:)). A těch hroznů se vyhodí fakt zase skoro 50%! Takové škody, zdálo by se... Ale asi ví, co dělají:). Robin prý už v těchto vinicích pracuje 20 let a dookonce tam i přímo bydlí. Jo a jako domácího mazlíčka má neuvěřitelně tlustého kance:D.
Na vinici s námi pracuje ještě tříčlenná skupinka Argentinců, kteří nám hned nabídli, že s námi budou počítat při hledání bydlení. Kromě toho šéfová nám doporučila ubytkování ve Fernhill a pro případ nouze sprchy ve fitku:D. Po práci jsme se do Fernhill rovnou zajeli podívat a rozhodli se, že zítra se tam dočasně přestěhujeme do stanu.
Před chvílí jsme se vrátili z malé procházky po městě, při které jsme objevili fitko, kde nám nabídli měsíční členství za 60$ s přístupek kdykoli! Takže by byl vyřešen problém sprchy! A navíc bychom si zacvičili:).
Tak dneska to tu ještě nějak přetrpíme, dáme si přášky na spaní... a zítra prostě JINAM!
RUSKO HADR! 12/2/2012
Tak jsme se dnes prestehovali... A vubec nevim, cim zacit. Je to totiz pomerne dost negativne emocionalne vyhrocena situace:). Jak rika sam titulek tohoto prispevku, neco tak nechutneho jsem nezazila snad ani v Rusku. A to je k**va co rict! Nebo uz jsem mozna stara, pohodlna a mene odolna. Kazdopadne moznost spat v aute se mi ted zda daleko prijatelnejsi, jen vyresit problem sprchy. Zacnu tedy treba pokojem - na prvni pohled v pohode, po podrobnejsi inspekci jsme zjistili, ze je plny holubich hoven a to prosim vcetne postele! Nemluve o krasnem vyhledu do mezistresi, plneho, jak jinak, hoven. Z vedlejsiho pokoje slysime, doslova, kazde vzdechnuti. Hned naproti nasemu pokoji je kuchyn, jejiz nechutnost se da jen stezi popsat. Stitite se cehokoli dotknout, natoz z neceho jist. Zatuchly smrad, pocakany nebo poblity koberec a tuny much. Jidlo rozhodne lepe skladovat v posranem pokoji. Zachod je roven ruskym, mozna ne tak priserny jak belorusky... ale rozhodne si na nej nesedneme. Ale je tam aspon mydlo... Sprchu jsem jeste nevidela, nemam na to uz nejak moral, dneska se nekoupu:). Hned po prvnich 10min pobytu jsme prchli ven, na nakupy... gumaky do sprchy (jeste ze muzu nakupovat v detskem oddeleni - 5$:)), dozy na jidlo, klobouk (bez toho se tu to slunce neda prezit a ten, co jsem mela, jsem musela Lane vratit) a hlavne 2 skladaci camping zidlicky po 7$. Krasna cena, urcite se hodi i na cestovani a ted si mame aspon kde sednout, aniz bychom se kontaminovali... I kafe jsme si sli radeji vypit ven na namesti:D. Toto je tedy opravdu sila... Jenom doufam, ze tu nic nechytneme:/. A rikam si, ze nas asi palilo dobre bydlo... Aspon tu nezpohodlnime. Ja uz chci na cestyyyy! Nemate nekdo napad, jak ziskat penize??? Aaaa!
No, mame dneska s mrrcou krasne vyroci, romantictejsi to byt nemohlo:D.
PS: po 3 pivech uz to neni tak strasny:)))
čtvrtek 9. února 2012
Usazeni
Tak mame za sebou posledni pracovni den v Moana Park. A rozlouceni skutecne stalo za to! Opet jsme sazeli a rovnou privazovali a balili igelitu nove 'kytky'. Ono se rekne JEN jedna radka... ale ta hlina byla snad z cihel! Ja jsem ryc ani nezabodla do zeme! Takze mrrca cely den kopal, po prvnich 4 dirach uz mel puchyre a v pulce dne jsem neverila, ze to prezije nebo ze snad mame sanci to stihnout do 5hod udelat (coz se od nas ocekavalo). Ale prezil to a vsechno vykopal, jen ted asi par dni nebude moct pouzivat ruce:). Ja toho mam taky plne kecky, ale aspon zadna povrchova zraneni, jen bolave kosti a svaly:). Uf, byl to opravdu vyzivny den!
Po praci jsme navic jeste museli do Hastings na smluvenou schuzku ohledne bydleni. Dum je primo v centru Hastings, coz je super, ale jinak je to hodne skromne. Kuchyn je rekla bych i lehce nechutna, je tam jen 1 sprcha na 11 lidi... ale je to levnejsi a mnohem bliz nasi nove praci. Takze opoustime nas pohodlny pokojik... Snad nedelame chybu (tak nejak jsem tu zpohodlnela:). Ale tady uz jsme se posledni dobou necitili moc dobre a navic Lana vcera prisla se zdrazenim o 10$ tydne. Tak zkusime zase neco jineho:). Stejne uz chceme zustat jen do konce unora a pak, snad, konecne vyrazit na cesty.
středa 8. února 2012
Vetev. Vetev! VETEV!!!
Tak uz zase behame po vinici. V pondeli jsme na 10hod ranni (taky se vam tak nechtelo vstavat?:)) byli nastoupeni ve vinarstvi. Sef Dan vypadal, ze mel se stavanim jeste vetsi problem jak my (party se pry vydarila:)). Takze kdyz nam strucne sdelil, co mame delat, a opatrne se zeptal, je-li treba aby jel s nami a neco nam vysvetloval, zaporna reakce z nasi strany byla uprimne vitana:). Pak jsme nikoho z vinarstvi 3 dny nevideli - zadne kontroly, male plnou duveru. Prace je jednoducha - usmernujeme uvolnene a strasne neposlusne vetve. jednoduche, ale strasne ubijejici. Vinice je vskutku obrovska, takze se u toho celkem dost nachodime. Ale zitra uz snad boj s vetvemi ukoncime a pujdeme opet sazet (huraaa:D).
Dnes jsme se odpoledne ve vinarstvi stavili, abychom se domluvili, co dal. Hned nam bylo nabidnuto pivecko (vynikajici vychlazena Stella Artois byla po celodennim plahoceni obravdovou lahudkou), mily sef:). Praci pro nas ma ale bohuzel uz jen na 2 dny (sazeni):(. Mezitim se nam ale podarilo sehnat jinou praci, ve vinarstvi Matariki, takze neco podobneho. Uhaneli uz nas 2 dny a slibili praci do konce mesice, tak snad to tak opravdu bude:).
V patek vecer se jedeme take podivat na potencionalne nove bydleni v Hastings. Moc moc doufam, ze to bude prijatelne a budeme se moct prestehovat!
sobota 4. února 2012
Back in Taradise 5/2/2012
Pár změn se za poslední týden odehrálo. Vyléčila jsem zánět, dobrala antibiotika, prst splaskl a podařilo se sundat i prstýnek. Snad jsem se vymanila i z nejhorší trudnomyslnosti...
Lana s Maiou odjely na pár dní pryč (zítra, tj. v pondělí 6.2., na NZ slaví Waitangi day - státní svátek na památku smlouvy z Waitangi mezi Maory a Brity o rozdělení půdy; kterou mimochodem Britové nedodrželi a dodnes se s tímto prohřeškem vyrovnávají až na vládní úrovni). Musím přiznat, že jejich absence je pro nás úlevou a vzpruhou. Lana má v poslední době stále nějaký problém... Ten poslední už stojí za zmínku - nezdálo se jí, že řádně zasouváme židle od stolu, přišlo proto s malou lekcí maorské kultury - nezasunutá židle je snad tou největší urážkou, jakou Maorům můžete uštědřit. Podle Lany. Máme tomu věřit? Kromě toho za námi přišla s požadavkem na příspěvek na elektřinu... Překvapená, že výdaje s naším nastěhováním se vzrostly. No každopádně se tu necítíme už dobře a přemýšlíme, co dál... A jak tak přemýšlím, přichází na pomoc kamarádka, která pobývala na tomto místě zhruba před rokem. Díky ní jsem získala kontakt na potenciálně nové bydlení v Hastings (vedlejší město). Na číslo jsme včera (4/2/2012) napsali zprávu a hned se před námi objevila nová možnost! Pokoj za 160$ týdně pro nás dva! Je to levnější a hlavně se zdá, že bychom sdíleli dům s jinými backpackery a měli kolem sebe konečně taky nějaké lidi! Kdo se má pořád dívat na mrrcu, že jo:))). Změna by nám rozhodně prospěla. Domluvili jsme se na zatím neupřesněné schůzce během příštího týdne, tak doufáme, že to dopadne... Pryč odtud!!! Juuuu!
Včerejší den jsme věnovali také zajišťování práce. Stavili jsme se do vinařství Moana Park, šéf Dan už se konečně vrátil z Evropy (vypadal chudák celý pomuchlaný a nateklý - časový posun zacloumá i s jeho více jak 100kily:)). Byl trochu zamtený, ale říkal, že v pondělí můžeme začít s nějakou prací. Super! Jen to neznělo, jako že by práce bylo až nad hlavu a my měli tak vystaráno:/. Proto jsme se rozhodli zajet ještě do jednoho vinařství, kde nám nabízeli práci od 7/2. Ale bohužel, v sobotu měli zavřeno. Tak nic. Půjdeme tedy zatím do Moana Park a uvidíme, jak bude.
Sobota byla tedy ve znamení blížících se změn, které trochu provětraly upadající náladu. Film, zvolený pro tento večer - Mulholland Drive od Davida Lynche - byl intenzívně pozitivní tečkou za sobotním dnem.
Na neděli (5/2/2012) se v Moana Park chystala velká party "Back in Taradise", na kterou jsme byli šéfem pozváni. Takové pozvání se neodmítá. Ráno jsme se líně a pomalu vyhrabali z pelechu a po dopolední čtenářské nenažranosti (další díl Hrryho Pottera zdolán:)) vyrazili do vinařství. Chvíli jsme váhali, jakým způsobem se na místo dopravit - akce samozřejmě předpokládala množství alkoholických nápojů:) - pěšky, stopem nebo se jeden z nás obětuje pro řízení? Mrrca rozhodně prohlásil, že chce pít. Já jsme váhala, ale nakonec jsem sedla za volant. Chyba! Nejenže jsem za volantem neseděla (kromě krátké projížďky minulý měsíc) 2 roky a že neumím ovládat řadící páku levou rukou atp., ale... k tomu se dostanu:). Akce byla moc příjemná, šéf nás hned ze začátku zastavil s lahví Chardonnay a skleničkami... To můžeme všechno vypít??? Vážně? No tak jo:). Škoda, že si nedám:D. Alespoň jsem ochutnala a mrrca pak lahvinku zdolával sám (ale nechal mi trochu na večer, hodnej kluk to je:))). K tomu hned ze začátku přihodil pivečko, takže byl pěkně v náladičce:)). Asi po 2 hod jsme se vydali na cestu zpět a to je právě ten okamžik, kdy začíná moje trauma. Vozit mrrcu v náladě totiž není jen tak:) Nepotřebovala jsem žádný důvod a byla jsem i tak nervózní, že se mi klepala noha na plynu, a do toho vám spolujezdec zničehonic vydává velmi intenzívní skřeky:). No... nakonec jsem se netrefila do vjezdu na zahradu, takže jsem si udělala na levých dveřích malou značku. S autem asi prostě nikdy nebudu kamarád.
A zítra do práce! Jsem ráda, že se konečně bude něco dít a že se snad hneme z místa! Ale na tu dřinu se moc netěším, to asi ne... Uklidňující je, že je to jen dočasné:).
Fotohádanka
čtvrtek 2. února 2012
Supermodels 2/2/2012
Je to moje prvni fotka z klubu... proste se mam jeste hodne co ucit, no:)
