V mlze Kristova mesta

Omlouvam se tem, kteri snad cekali na nejakou zpravu ze sveta hlavou dolu. Budu se opakovat, ale v poslednich tydnech v sobe nenachazim silu psat. Ani fotit. Nic tvorit. Navic kolem sebe nevidim nejak nic zajimaveho. Ono by se par veci naslo, ale jde o to, jak se na ne divate. A ja posledni dobou vidim nejak sedive a neostre. Nejak se mi vsechno ztraci v huste lepkave mlze, ktera se dostane vsude, at se pred ni branite sebevic, a beha z ni mraz po zadech. No jo, tak nejak tady v poslednich dnech vypada i pocasi...

Chvili jsem si vazne pohravala s myslenkou, ze na blog kaslu... Stejne se ted asi nedeje nic, co bych si chtela v budoucnu pripominat a co by nekoho zajimalo. Ale dnes mam nejak pocit, ze ze sebe nejake to slovo vytlacim, tak aspon par radku pridam:).

Stale pracujeme v tovarne na privpravky do hajzliku – Tumblar Products. Ted nejak nemuzu spocitat kolik uz je to tydnu. Ale asi 4 tydny. Uz jsem byla povysena a muzu zapinat linku:D. Ale na baleni do krabic jsem zatim porad malej pan:))). Je to obcas celkem sranda, ale jen pokud se na to divam ocima cloveka, ktery za par tydnu odjede a na te praci mu az tak moc nezalezi. Jinak je tu citit tvrda ruka kapitalismu. Kdyz si predstavim, ze tahle prace je moje zivobyti, beha z toho trochu mraz po zadech. Nejde jen o charakter cinnosti... Ale ti lide se o praci opravdu boji a kdyz sef rekne, ze nikdo nesmi stat, tak i kdyz opravdu neni co delat, tak vsichni pobihaji sem a tam, zametaji podlahu tam, kde uz byla pred tim 2x zametena a navic po sichte nastoupi uklizecka... V hale jsou instalovane kamery, takze jsou vsichni vystraseni a jakmile se linka z nejakeho duvodu zastavi, hned hledaji co by kde mohli poklidit, srovnat, pripravit, vycistit... Nikdo si nedovoli chvili nic nedelat. Prijde mi to silene. Neco mi rika, ze v ceskych tovarnach to vypada trochu jinak:). Navic vetsinou svou praci berou smrtelne vazne. Obcas si pripadam jako cerna ovce, protoze se mi prici delat neco, co je ale opravdu uplne zbytecne jenom proto, abych nevypadala, jako ze nemam co delat:).

Meli jsme tu taky celkem zajimavy zazitek se snehem. Evidentne tu na nej nejsou zvykli. Vetsinu zim se tu snih vubec neukaze. Takze kdyz se jednoho dne rozchumelilo, po 2 hodinach sef svolal 'poradu' (to jsem vyse zapomnela zminit - kazdy patek se kona 'meeting' se vsemy delniky a sefem a probira se odvedena prace, plan na pristi tyden a sef udeluje cokolady nejlepsim pracantum:D). K nasemu nemalemu udivu nam oznamil, ze do pul hodiny prestava kuli snehu jezdit MHD a vsechny poslal domu se slovy 'drive safe'. No nejdriv jsme naprosto nechapali, co proc... vzdyt je to preci jen snih! Ale nakonec jsme tak trochu pochopili... Krome toho, ze o existenci zimnich pneumatik tu nemaji vubec tuseni (kdyz jsme kupovali auto, nemohli jsme chlapkovi vysvetlit, co jsou zimni pneumatiky a na co; predstavil si hned takove ty z hrebama:)), tak maji asi na cele mesto jeden pluh pro pripad nouze. Takze kdyz jsme vyjeli, silnice byly utopene v nekolikacentrimetrove vrstve cvachtaveho snehu. Opravdu hodne to klouzalo a hned na prvni krizovatce jsme byli svedky drobne nehody – ridic na svetlech neodhadl brzdnou drahu a napalil to do auta pred sebou. Takze jsem uz trochu chapali vydesene pohledy nasich tovarnich kolegu:). Jeste pak 2 dny mrzlo a pohyb po silnicich byl ponekud dobrodruzny, ale o par dni pozdeji se vratilo temer jarni slunce a po snehu uz dlouho neni ani pamatka.

Prestehovali jsme se. Bydlime ted v dobe s rodinou nasi kolegyne ''Ausi" z Filipin. No a je to tu dost desny. Domaci jsou sice moc mili a snazivi, ale strasny prasata. Pokoj jsme celkem vycistili... ale stejne tu zbyvaji zavesy plne zvirecich chlupu, ktere u nas obou vyvolavaji dusive reakce (presto, ze ani jeden netrpime zadnou znamou alergii) a u me navic hodne neprijemny ekzem.V kuchyni se prilepite absolutne ke vsemu, k cemu s jen priblizite, vsechno nadobi si musime pred pouzitim umyt... Nebudu pokracovat, protoze jenom jak o tom pisu, je mi z toho blivno. Ale je to tu levne... a mame heater:). Nevim, jestli tu  vydrzim do konce srpna...

Taky jsme koupili dve stare herky - horska kola. Je to docela fajn moct se o vikendu aspon trochu provetrat. Minuly vikend jsme zajeli do mestske casti Somner, ktera pry pred zemetresenim patrila k tem nejkrasnejsim. Ale dnes... budi hruzu. Svahy, na kterych staly budovy, se se zemetresim utrhly a vzaly sebou i domy... Tezko se neco takoveho popisuje. Ale je to celkem intenzivni pocit, kdyz to vidite... A zemetreseni, ktere tohle vsechno zpusobilo, melo 'jen' 6.3 stupnu... Zeme se trese porad, ale posledni dobou jen zridka, je celkem klid.

Co jinak... koupila jsem si nove zebradlo:). Na takovem male festivalku na oslavu maroskeho Noveho roku (zacatkem cervna; jak nam vysvetlil pan v Napierskem planetariu, pro jizni polokouli maorsky novy rok dava mnohem vetsi smysl nez ten evropsky). Byla to docela fajn akce s moc peknym ohnostrojem (ale hnusnym pivem:)).

To bude asi tak vsechno... Pri jedne prochazce 'mestem' jsme na takove zapadlejsi plazi narazili na pozitkarskeho tulene samotare. Byli jsme v kime na filmu The Way a pouti do Santiago de Compostela - zajimava tematika, pribeh, ale nejak se mi zdalo, ze z toho mohli vytezit mnohem vic; treba na obrazu... A to je asi opravdu vsechno.

lovely days

Tak asi bych mela po nejake dobe pridat a predat nejaky ten dojem, zazitek... sem si rikala. Jenze posledni dobou to tady za nic moc nestalo, takze se mi ani trochu nechtelo ten splin posilat dal. Na to neni nikdo zvedavej a ani ja si to nechci v budoucnu pripominat:).
Pokracujeme v nasem tovarnim pocinani. Neni to zadna nesnesitelna prace, nekdy je to ale dost makacka. Jindy naopak velka pohoda. Nejhorsi na tom je, ze musime vstavat v 6 rano. Kazdy rano mam pocit, ze se proti mne celej svet spiknul a nechce me nechat v tom jedinem teplem miste na svete - pod perinou. Tak jsem si tak rikala, jestli ja si nekdy na vstavani zvyknu. Vsichni rikaji, ze jo. Ale ja si presne tenhle pocit vybavuju ze dnu meho IBM pocinani (a to jsem vstavala az v 7). Nebo ze by ten problem nebyl v samotnem vstavani ale ve vstavani "nekam"?
Lide v tovarne jsou temer bez vyjimky moc fajn. Jedine jeden nemecky kolega nam uz obema leze krkem i usima, je to takovej desne angazovanej "chytrej" pitomec. Jedno odpoledne jsem se pri vkladani hajzlove vune do hajzloveho vonitka zapovidala s pani, ktera se mnou vyrabela ona hajzlova udelatka a nakonec z toho vzesla nabidka bydleni u nich v dome za 180$ tydne. No to nezni spatne:). Bohuzel uz v jednom z jejich pokoju uz bydli vyse zmineny nemecky pitomec, coz nam ponekud predstavu stehovani kazi... Ale ma tu snad byt max 3 tydny, tak to vydrzime... Po praci jsme se na dum jeli podivat, vypadalo to moc hezky, jen to misto neni zrovna pritazlive. Vypada to, ze v okoli neni nic. No tak uvidime. Zitra dopoledne se stehujeme, okolik prozkoumame a pripadne budeme hledat dal.
Zeme se nam tu porad trese. Nejsilnejsi otresy mely 5.2 stupnu a ty uz par lidi celkem vystrasily. Ja... jsem je necitila. Nevim, jak je to mozny, ale proste jsem byla zabrana do prace a nechapala jsem, proc jsou lidi okolo najednou tak vydeseni a prestali pracovat. Az jsem pak videla, jak se kyvou ty obrovske lampy na strope tovarny... A taky jsme v backpackeru zazili pozarni poplach - vzbudil nas asi ve 3 hodiny rano. Nastesti nehorel dum backpackeru, ale dum cca 100m od nas. Vsude byl neuveritelne husty dym, nedalo se dychat ale nedalo se pred tim nikam utect. Jen proste pockat az se jim to podari uhasit.
Vyzkouseli jsem take mistni Community Gardens, kde za cca 2 hodiny prace vzdycky dostaneme igelitku plnou cerstve organicke zeleniny. Nechavame si hrabani v hline vzdy na sobotni dopoledne a dostaneme tam vetsinou i neco k obedu (vcera jsme meli domaci chleba se syrem a spoustou zeleniny a taky takovy podivny ovoce, co uz nevim, jak se jsmenovalo, ale jedlo se podobne jako kiwi; ten chleba byl naprosto uzasnej, vzala jsem si recept, tak snad se mi podari nekdy takovy chleba vyrobit, protoze ten papir, co pordavaji v obchodu, je cim dal tim vic nesnesitelnej). Je to docela fajn i pres to, ze vlastne pracujete. Ty lidi, co tam chodi a co to tam maji na starost jsou strasne mili, okamzite nas vzali mezi sebe a vselijak se nam snazi pomahat. Vcera nam zrovna jedna pani sehnala 2 ojeta kola:). Dnes jsem se na ne byli podivat a kazdy mame zamluvene kolo za 50$! Proste parada:). A jinak oproti tovarne je to hrabani v zahonech na slunku a cerstvem vzduchu celkem prijemna zmena.
Vcera jsem se vydali na koncert. Metalovy koncert skupiny BlackList (aspon myslim). No... nevim, jak Mrrcovi, ale mne se to nelibilo. Ale docela me bavilo, jak slecny v high heels a minisuknich zakopavaly o sutry a borily se do bahna... bo koncert probihal v podstate ve stanu. Kombinace techto slecen, hudby a prostredi mi prisla naramne absurdni:). A ta hudba byla tak silene nahlas, ze jsem temer celej koncert nevyndala spunty z usi. Jinak by mi praskly usni bubinky a pravdepodobne i lebka.
No, to je asi vsechno, co me napada... Zitra se tu slavi narozeniny kralovny, takze mame volno. Nezlobime se:).