Golden Bay

21/4/2012 Sobota
V kempu urpostred hor nas uvitalo krasne rano. Slunko se postupne dralo zpoza kopce a prosvetlovalo trsy namrzle travy vsude kolem nas (foto casem snad bude:)). Ano, opet mrzlo... Rano bylo vskutku mrazive, presto moc fajn, nikam se nemuselo spechat, mohli jsme v klidu vstrebavat dojmy.

 ranni v kempu

photo by mrrca.cz

ranni v kempu

photo by mrrca.cz

Po snidani jsme se jeste vydali na nedalekou vyhlidku Gorge Creek Viewpoint, kteoru jsme nestihli skouknout pred vyslapem. A byla to nadhera. Snad nejhezci misto z cele oblasti s vyhledem na Takaka Valley a hory za nim.

Po dopolednim osvezeni jsme uz rychle spechali nekam, kde bude sprcha. Po konzultaci s mapou jsme se rozhodli zajet jeste do Golden Bay; kdyz uz jsme tu...:). A nelitovali jsme. Mini mestecko Takaka nas prekvapilo silnou umeleckou atmosferou a dokoce probihajicim filmovym festivalkem! Nevahali jsme a ubytovali se v mistnim kempu, ktery byl sice ve meste, ale pritom ve velmi prijemnem prostredi ('mesto' Takaka jsou totiz jen 2 obydlene ulice:)). Moc se mi tam libilo. A ta sprcha! Kdyz jsem z ni vylezla, mela jsem pocit, ze jsem o 2 kila lehci!
Do vecera jsme jen odpocivali, cpali se cerstve nakoupenymi potravinami a desinfikovali toxicke pytle spinaveho pradla:). Navecer jsme vyrazili na malou prochazku mestem a po dlouhe dobe take za kulturou do mistniho Village Theatre na iransky film A Separation, ktery davali v ramci drive zmineneho festivalu. Film to byl moc dobry, nutici k premysleni.
A pak uz uzit zaslouzeneho odpocinku ve spacaku!

22/4/2012 Nedele
Nikam se nejede, nic se nemusi, nikam se nespecha! Parada:). Slunko svitilo, sice uz moc nehreje, ale aspon vytvari zarici podzimni atmosferu idealni k lenoseni:). Ja jsem den stravila u knihy, Mrrca u fotek. A u jidla. Nejak jsme se po tom tydnu na trose chemie nemohli dojist:).
Vecer jsme se vydali na koncert mistni pisnickarky v jedne z kavaren (puvodne jsem tam chtela kvuli akci kafe + dort za 6$, hihi, ale to jsme propasli...), ale nez by koncert zacal museli bychom odejit, tak jsme to vzdali. Aspon usetrime:). Chystali jsme se totiz na dalsi film z festivaloveho programu - One day on Earth. A to teda bylo neco! Fakt doporucuju. Je to film vytvoreny ze zaznamu lidi z celeho sveta ze dne 10/10/2010. Byl to projekt, ktereho se mohl zucastnit kdokoli. Nasbirali pres 3tisice hodin nahravek a z tech pak sestrihali tenhle neuveritelne intenzivni snimek. Je to fakt sila. I hudba je z velke casti namixovana ze zvuku z jednotlivych zaberu. No proste fakt vydarena vec:). (Mimochodem, z Ceska tam nic neni...)

23/4/2012 Pondeli
Rano jsme prosmejdili mistni art obchudky a nasli obchod s oblecenim nasich snu! Tolik nadhernych hadru! A vsechno original, mistni vyroba! A my bez penez:(. Ale aspon jsme se potesili pohledem...
Rozhodli jsme se jeste trochu prozkoumat okoli a vyrazili na mistni 'konec sveta' - nejsevernejsi misto J ostrova Farwell Spit. Ten jsme okoukli z vyhlidky (na samotny vybezek se nesmi, je tam prirodni rezervace) a pak jeste navstivili nedalekou plaz Wharariki Beach. Moc pekne misto s bandou neuveritelne hravych tulenich mladat.

 Farwell Spit

 z vyhlidky na jih

cestou na Wharariki Beach

 

  tuleni mladata na Wharariki Beach

photo by mrrca.cz

 tuleni mladata na Wharariki Beach

photo by mrrca.cz

 skaly Wharariki Beach

photo by mrrca.cz

 

 Wharariki Beach

Wharariki Beach

 

Odpoledne jsme se presunuli zpet do oblasti Motueky. Pro Mrrcu asi nic moc, ale pro me ta cesta byla neuveritelna. Slunko uz bylo hodne nizko a hazelo dlouhe stiny, kolem nas lesknouci se odlivem vysusene zalivy a sluncem obarvene vrsky... hezky kus zeme je ten Golden Bay, fakt ze jo:).

NP Abel Tasman II 19-20/4/2012

19/4/2012
Doslo na prvni ze dvou dnu, kterych jsem se celou dobu bala - musime se z nuly vysplhat zpet do nadmorske vysky 1200m, kde na nas ceka nas 'domov', tj. auto:). Stoupani i vzdalenost jsou celkem rovnomerne rozlozene do obou dnu. Dnes nas tedy cekalo 6hod pochodu z 'plazoveho' kempu Whariwharangi k chate Awapoto v nm vysce cca 600m. Nemuseli jsme rano nijak zvlast spechat a posedeli jsme tedy chvili ve spolecnosti pisecnych blech na jedne ze zlatych plazi narodniho parku. Bylo opet slunecne rano, na plazi ani noha... proste se mi tam libilo:). Ale nenechte se mistnimi piscitymi plazemi osalit a zlakat k lezeni na dece - behem par minut budete ozrani muskami 'sandlfy'. Jsou to neuveritelne bestie a kdyz si zahalite vsechno, co jen jde, vysajou z vas krev aspon na dlanich! Nemluve o pisecnych blechach, podivnych zakernych skakavych krevalacnych potvorach...
Nicmene cesta cekala a neradno ji odkladat...
Prvni polovina trasy byla fajn, stoupani bylo relativne pozvolne a povrch vcelku bez vetsich prekazek. Velkou cast jsme sli po loukach a tak jsem se mohla rohlidnout kolem a hned se mi slapalo lehceji:). Po 3 hod jsme dorazili do Pidgeon Saddle a charakter 'cesty' se vyrazne zmenil - byli jsme zpet na Inland  Tracku:). Prudke stoupani hlubokym lesem pres koreny, balvany a popadane stromy... V tomhle lese si pripadate opravdu jako v divocine a diky rozmanitemu ptacimu zpevu taky tak trochu jak v zoo:). Dobrych par set metru nas sledoval a nadaval nam takovy maly ptacek, lital nam porad za zadkem... chvili jsme ho podezrivali, ze je to zaklety strazce parku:).

 i takove houbicky se pletou pod nohy:)

photo by mrrca.cz

ptak pronasledovatel

photo by mrca.cz

Kupodivu jsme i tyto 3 hod zvladli celkem v pohode a kolem ctvrte dorazili na chatu. A tady na nas cekalo male prekvapeni:) - 5 pracovniku DOC upravujicich track, zejmena motorovou pilou a sekyrou. Tak mame zase v chate spolecnost:).

20/4/2012
Posledni den pochodu... Nemuzu rict, ze by me to tentokrat mrzelo:). Jednak po 6 dnech pochodu s batohem na hrbu pocitite nalehavou potrebu sprchy, pak telo dava najevo nespokojenost s namahou a neprimerenym prisunem zivin a nakonec preci jenom tento track pro me nebyl zdaleka tak strhujici, jako Tongariro. Ja potrebuju hory, hole vrsky a vyhledy do dalav:). Ne, ze by se mi tentokrat vyslap nelibil... jen jsem rada, ze uz ho mame za sebou.
Rano jsme se ucastnili maleho 'predstaveni' v podobe helikoptery, ktera vyzvedavala pracanty DOC a jejich nacini:).

photo by mrrca.cz

Cesta pred nami dnes nemela byt zvlast dlouha, snad 6 hod chuze lesem. Zdolali jsme ji bez vetsich problemu ale rovnez bez vetsich zazitku, nez neustale klopytani pres koreny. Dobry trenink:). Na posledni den nam taky nezbylo nic jineho nez vyzkouset ony tabletky zpitnujici nepitnou vodu: no chutove to nebylo tak strasne, pachove horsi, ale nejhorsi byla ta barva - jak 3 dny zvetrale pivo:D. Ale dalo se to pit v pohode.
Kdyz jsme odpoledne dorazili na Canaan Carpark, prvni, na co jsme se vrhli, bylo jidlo. Jidlo! Nafutrovali jsme se poradne a pak vse zalili lahvinkou savignonu, hmmm:). Ke stesti nam ted momentalne chybi uz snad jen ta sprcha (prespime jeste jednu noc tu, setrime:)). Ale zitra!
Jinak uz je tu pekna kosa; az kdyz jsem oblekla termotriko, mikinu, svetr, bundu, cepici a rukavice, nebyla mi zima:).

NP Abel Tasman I 15-18/4/2012

15/4/2012
Na dnesek jsme meli v planu 'pozvolny' zacatek vycedenniho tracku. Zas az tak pozvolny nebyl, jak se pozdeji ukazalo, ale nebudu predbihat:).
Rano jsme se vypakovali z kempu a vyrazili na Canaan Carpak, kde jsme chteli zacit naplanovany 6tidenni okruh. Nakonec jsme se totiz rozhodli absolvovat i drive zminovany Inland track a spojit ho s Great Walk Abel Tasman Coast track. Canaan Carpark se nam zdal jako idealni vychozi bod, zhruba v polovine Inland tracku a v temer nejvyssim bode celeho okruhu (cca 1100mnm). Prijezdova cesta byla opet znacne krkolomna - 11km po uzoucke sterkovce, ale auto se prodralo do cile. Na misto jsme dorazili kolem poledne a vydali se jeste na rozehrivaci hod a pul prochazku k snad nejhlubsi jame na J polokouli Harwood Hole (pro Tolkienovy fanousky - pry se tu tocil Hobit). Prochazka byla pekna, snad poprve jsme sli lesem, ktery alespon vzdalene pripominal cesky, tj. mezi stromy bylo videt dal nez 1 metr:). Steny jamy, ktere se otevrely kolem nas, pusobily monumentalne; takova trochu vetsi Macocha no:). Dolu jsme ale bohuzel moc nevideli. Jenom nam bylo jasne, ze tam spadnout nechceme (coz by slo velmi snadno).

Harwood's Hole

photo by mrrca.cz

Po navratu doslo na nase oblibene baleni. Tentokrat jdeme na dlouho, mame o to vic jidla a to tezsi batohy. Ale postupne se bude ujidat, tak to snad pujde:). Podarilo se nam vyrazit az po 3 hodine, coz vzhledem k tomu, ze v pul 7 uz je tma, nebylo moc brzy. Chteli jsme dojit k chate Castle Rocks a tam prespat. Cesta se ale ukazala byt o dost delsi, nez jsme cekali. Sli jsme skoro 4hod a to opravdu narocnym terenem. Ale krasnym:). Zpocatku jsme meli vyhledy na horske plane (v jednu chvili jsme omylem sesli ze stesky, ale nastesti jsme bloudili spravnym smerem a na stezku pozdeji narazili), nasledne nas pohltily hluboke lesy. A to uz byly opet huste novozelandske pralesy - lezlo se pres koreny, pres kameny, pres potoky, rozhodne zadna nuda!

photo by mrrca.cz

A ke konci jsme uz samozrejme sli po tme, coz teda nebylo nic prijemneho, zvlast, kdyz mame jenom jednu celovku. Ale dosli jsme, nasli jsme a bydlime:). Moc sympaticke misto!

16/4/2012
Noc jsme oba poloprobdeli, stalo to za prd:(. Bez zadneho objektivniho duvodu, ale jo... Takze jsme se probudili rozlamani. Po obligatni ranni ovesne kasi jsme bez batohu vyrazili na 10min vzdalenou vyhlidku Castle Rocks. Videli jsme daaaleko na more a hory, videli bychom dal, nebyt toho stale pritomneho oparu.

Po navratu jsme se sbalili a vyrazili smerem ke kempu u chaty Anchorage, ktera se uz nachazi na tracku Abela Tasmana. Podle mych propoctu 5:30hod. Hodne jsme klesali, neb Anchorage je na plazi a Castle Rocks ve vysce asi 650mnm. Po 2 hodinach upela nejen kolena, stehna a ramena, ale trochu i moralka, moje...:)

 cestou

photo by mrrca.cz

 

Poobedvali jsme na jakesi mytince zhruba uprostred cesty a co je na teto casti trasy opravdu super, ze jsme temer celou dobu sami (akorat v chate s nami prespal jeden americky par).

Kdyz jsme se pak po vice jak 2 dalsich hodinach napojili na trasu Abel Tasman, teren se vyrazne zmenil. Po absolvovanem jsme meli pocit, ze jdeme po chodniku:). A zacali uz se objevovat i lide. Ale zadne tlacenice, pohoda. Krome terenu se take vyrazne zmenilo okoli z hlubokych lesu v pobrezni kerovou houzev a po chvili jsme se vynorili na zlate plazi s neuveritelne cistou vodou, u ktere dnes stanujeme v  kempu Anchorage. Sice uz neni zadne vedro, ale slunko svitilo, tak to by byla skoda se nevykoupat, ne?:) Voda byla pekne ledova, ale vlezt se do ni dalo. Coz ne vsichni dokazali - Mrrcanka studila na kolinka, takze se nevykoupal:). No a mne byla samozrejme kosa potom a jeste porad je, i ve spacaku! Br.

17/4/2012
Museli jsme vstavat v 6! Rano! Za tmy! Fakt jo. Pred nami totiz ve vdalenosti 6 hod chuze lezel zaliv Onetahuti Bay, ktery se dal projit jen +/-3hod pred/po odlivu, tj. mezi 9:29 - 15:20. Vstavani a baleni mokreho stanu nebylo nic prijemneho, ale v pul 8 jsme byli na ceste. A rano bylo moc pekne.

Zezacatku se slo dobre, trasa Great Walk je upravena a udrzovana, zadne koreny a tak... ale na brod jsme narazili:). On teda byl kousek dal most, ale to by nebylo takovy dobrodruzo:). Takze jsme brodili a byla to prca:D. Balvany byly neuveritelne kluzke a misty to jinak, nez korytem neslo. Takze jsme samozrejme oba nabrali vodu do bot:). Ale sranda musi byt:).

photo by mrrca.cz

Meli jsme casovy naskok, tak jsme si udelali malou odbocku ke Cleopatras Pool - male vodopadky a prirodni bazenky, idealni misto na koupani, bylo-li by teplo a cas. Ale za zachazku to urcite stalo.
Pokracovali jsme dal po High-tide tracku kolem Torrent Bay, ktery byl rano, kvuli prilivu, nepruchozi.

Torrent Bay

V Torrent Bay village jsme dali prvni svacu a podelili se s obrim ptakem, ktery se domahal revem pozornosti:). A pak jsme slapali honem dal. A cesta byla bohuzel dost nudna...:(. Obcas vyjdete na krasne plazi s uzasnym piskem, ale chuze po plazi tvori max 10% cele trasy. Zbytek chodnik lesem, s obcasnym vyhledem. Takze nic moc... Na tuhle trasu to chce mit dost penez a zaplatit si aspon na 2 dny kajak a prevoz zavazadel, pak to muze byt supr zazitek. Ale pesky nic ohromujiciho... Aspon zatim. Udelali jsme jeste jednu malou odbocku k Sandfly Bay - takovy maly tichy zlaty raj. Tam bylo opravdu krasne.

 Sandfly Bay

Sandfly Bay

Po 2hod jsme se vynorili v Bark Bay, kde uz byl odliv dostatecny a dalo se jit po plazi (az na potok, ktery cihal na konci a musel se opet prebrodit, ale oproti tomu prvnimu pohodicka:)).

A pak jsme zase slapali a slapali lesem a konecne dorazili k Onetahuti Bay a uspesne jej zdolali. Po ceste se me na chvili chytil kolem putujici pan a ptal se me, proc se Ceskoslovensko rozdelilo a na Sudety; no te pic:D.
Asi hodinu pred cilem jsme zvolili alternativni trasu, ktera mela vest po plazi. A kousek vedla, jenze ja uz byla tak unavena, ze jsem si to ani neuzila:(. A pak uz jsme konecne dorazili do kempu v Awaroa. Za zhruba 8:30hod jsme naslapali 25km. No to snad mam narok na unavu:).

 podvecerni Awaroa Bay

photo by mrrca.cz

18/4/2012
Prechod z Awaroa do Whariwharangi - pro me nejhezci cast tracku Abel Tasman. A taky asi jedina, kterou nepovazuji za ztratu casu...
Rano jsme byli zbrzdeni cekanim na odliv. Awaroa Bay byl totiz zdolatelny jedine hod a pul pred odlivem, tedy az v pul 12. I tak jsme museli zout boty a brodit a ja mela vodu az po prdel:). Nasledovalo kluzke bahinko a masazni pochod pres musle a kaminky. Zajimavy zacatek vyletu:). Cesta byla rozhodne zajimavejsi, mnohem casteji se slo pres plaze a valouny a bylo tak na co koukat. Navic uz kolem bylo temer otevrene more s poradnymi vlnami bijicimi do brehu a hned to melo jinou atmosferu. A lidi take podstatne ubylo. Do techto casti uz totiz nezajizdi vodni taxi a vsechno si proto musite odtahnout na zadech. A to uz vetsinu odradi:).

V jednu chvili, kdyz jsme prochazeli kempem v Totaranui, na me dychlo kouzlo podzimu - ostreho slunka, spadaneho listi, studeneho nosu...:) A tak jsem mela chut po vylete uvelebit se doma v teploucku s hrnkem caje a domacim strudlem... Prd, stan bude! Zima! Vlhko! Instantni testoviny!:) Asi poprve se mi vazne zastesklo po teple domova.:)
Ale vrchol vyletu byl stale pred nama -  Separation Point, kde jsme pozorovali tulene. Pristup byl znacne krkolomny, ale batohy jsme nechali nahore a dalo se v pohode slezt (a pak zase vylezt:)). Tulenu tam sice moc nebylo, ale byli jsme par metru od tuleni mamy s prckem a pozorovani jsme si fakt uzili:).

 photo by mrca.cz

 photo by mrca.cz

Separation Point

photo by mrca.cz

Do kempu ve Whariwharangi jsme dorazili az za stmivani, po rychle veceri zalezli do spacaku a zkusili trochu regenerovat (coz pri mnozstvi a kvalite jidla, kterym se na tracku zivime, je skutecne nelehky ukol).

Marble Mountains 14/4/2012

Rano jsme opustili Rankers a stavili se na Informacich v Motuece - potrebovali jsme zabookovat kempy na trase Abela Tasmana. Tentokrat jsou kempy o neco levnejsi, na druhou stranu zase musime tahat varic, protoze neni v kempech k dispozici:/. Pak jsme se premistili do nedalekeho Holiday parku - uz jsme docela potrebovali sprchu:). Po rychle sprse a obede jsme se vydali na vylet do oblasti Marble Mountains - Mramoroveho pohori. Jak jsme se pozdeli dovedeli, vsechny ty zvlastne vycnivajici sedive kameny jsou mramor, ktery je po vylesteni krasne bily.
Nase prvni zastavka byla krapnikova jeskyne Ngarua cave. Vstup stal sice 15$, ale chteli jsme se dostat taky trochu pod povrch:). Pred samotnou prohlidkou jsme meli jeste cas, tak jsem si dala vynikajivi kavicku s karamelkou a uzivala si vyhledu, ktery veranda teto mini kavarny skytala.
Prohlidka byla fajn, krapnikove jeskyne sice nejsou zadnou novinkou... i tak se nam ale moc libila. Co jsme jeste nevideli, tak to byly kosti ptaku moa z ruznych epoch: ptaci se do jeskyne propadli (a stale propadaji, a nejen ptaci) skrze tzv. 'pot holes', v podstate jeskynni kominy:). Kosti pak zustaly zakonzervovane v bahne. Docela zajimave kousky:). A od ceskymi pruvodci pronasenych radoby vtipnych vykladu se take zcela lisil pristup pruvodce. O jeskyni a okoli toho vedel opravdu hodne a pusobil fundovane a zaujate.

 Ngarua Cave

photo by mrrca.cz

 Ngarua Cave

photo by mrrca.cz

Po prohlidce jsme se vydali jeste na prochazku Takaka Hill Walkway. Prochazka by to byla pekna, kdybychom nechodli v mraku, mohli bychom se pravdepodobne kochat vyhledy:). Takze jsme 3hod okruh o neco radeji zkratili; nechtelo se nam padat do zadne pot hole:).

 Marble Mountains, Takaka Hill

photo by mrrca.cz

Marble Mountains, Takaka Hill

photo by mrrca.cz

Kazdopadne moc prijemny rekonvalescencni den!

Nelson

Poslednich par dni se nedeje nic moc zajimaveho. Chripka na me uderila s plnou silou, tak jsme museli vsechny plany o par dni odlozit...
Dve noci jsme stravili v Nelsonu ve velmi prijemnem petihvezdickovem backpackeru Accents on the Park (9-11/4/2012). Spali jsme sice ve stanu, ale jinak jsme za 18$/osoba/noc meli k dispozici krasnou kuchyn a TV mistnost, ciste zachody a uzasne horke sprchy:). Pan na recepci se nasemu odhodlani spat ve stanu trochu podivoval - vzdyt pry uz je zima! No nam to ani neprislo, spali uz jsme v daleko vetsi kose:). A rozdil v cene nas nenechal ani chvili na pochybach. V budove se ovsem vecer topilo (snad prvni nz budova vybavena topenim, na kterou jsme narazili) a musim uznat, ze to bylo prijemne:).
Nelson se nam zdal jako velmi sympaticke mestecko (pomerne male, pritom ale druhe nejvetsi na J ostrove). Je oznacovany jako 'sunniest city' a cely Nelson region ma mit udajne nejslunecnejsi pocasi z cele zeme. Coz se prvni den potvrdilo, bylo opravdu moc pekne, stromy se zacinaji barvit do zlutych a cervenych barev... no nebyt te chripky, bylo by paradne:).
Obstarali jsme par nezbytnych nakupu. Penovou karimatku, neb ty nafukovaci jsou k prdu... Pokud je clovek pouziva 2x-3x do roka, tak jsou jedinecne, nicmene takovou zatez, jako dostavaji tu (uz na nich spime tak 3mesice v kuse), proste nevydrzi... aspon ty nase ne. Uz po mesici jsme meli oba ventily v haji, takze k ranu v karimatce nezbyl zadny vzduch a od zeme to pekne studilo. Tak ted spim na 2 karimatkach a uz je teplo:). A konecne jsme take narazili na prijatelnou salu, abych mohla Mrrcovi dat satek, ktery mi na cesty pujcil, neb ten jeho ozdobil vesak v chatce v Amsterdamu. Mela jsem stastnou ruku na vracene zbozi, takze sala nestala ani 5$ a konecne se nemusime pretahovat o teplo na krku:). No a Mrrcovi se kepodivu 2 fotaky a 3 objektivy nevejdou do jednoho fotobatuzku, tak jsme poridili jeste brasnu. A snad uz mame vse.:) Stavili jsme se take na informacich s dotazy ohledne tracku v NP Abela Tasmana. Podel pobrezi totiz vede dalsi z nz Great Walk - Abel Tasman Costal Walkway -, a paralelne s ni, ale pres vrsky, Inland track. Zvazovali jsme tedy tracky spojit a udelat kolecko (na asi 7dni), ale nakonec jsme to zavrhli, neb Inland track jde pry vetsinou lesem, tudiz bez vyhledu. Naopak stopovani mezi konci great walk pry neni nemozne. Takze to je nas predbezny plan:). Jeste nas pani varovala ohledne pitne vody - v parku je pry jakasi bakterie, kterou urcite nechceme chytit a proto nedoporucuje pit vodu z prirodnich zdroju. Tak jsme jeste poridili jakousi chemikalii, ktera by mela bakterii zahubit a vode dat naramnou chemickou prichut:D. No lepsi nez se posrat, ze jo.:)
Vecer jsme jeste vyrazili na zapad slunce, ktery se ovsem konal soukrome za mrakem a nam se neukazal. Nevadi, i tak bylo hezky.

Dalsi den, ve stredu (11/4), jsme se probudili do deste. A to poradneho a celodenniho. Mne bylo jeste hur, spustila se mi poradna ryma, takze zadne velke plany...
Pred odjezdem zmesta jsme jeste nahdli do mistni katedraly, ktera se stavela v podstate v prunehu celeho 20. stoleti. Docela hezke misto.

 photo by mrrca.cz

 photo by mrrca.cz

Potom jsme se presunuli jsme kousek dal, do Ruby Bay, kde jsme narazili na prijemny kempik Moutere Bluff McKee Reserve (krkolomny nazev pro kemp:)) za 6$/osoba/noc. Pres dest a mlhu jsme poradne nevideli, kde ze to jsme, ale byl tu zachod a voda, tak jsme zustali. Zbytek dne jsme stravili v aute, protoze se fakt nedalo nic jineho delat. Chvili jsme se bali, ze ani stan nepostavime, ale s tim se Mrrca nesmiril, takze jsme meli 'pohodli':).
Ve ctvrtek (12/4/) se pocasi umoudrilo a opet vylezlo slunce. A konecne jsme se mohli podivat, kde to vlastne jsme - v podstate na plazi s vyhledem na mesto Nelson a vrsky nad nim na protejsim prehu zalivu. Fakt moc pekne a klidne misto. Skoda, ze se tu smi spat max 2 noci...

Ruby Bay

photo by mrrca.cz

Mne bylo porad mizerne, tak jsem cely den bud sedela nebo byla zalezla ve spacaku a hltala Harryho Pottera. No uz jsem z nej tak zblbla, ze se mi zda, ze mam hulku jsem Hrary Potter:D. Ale je to fajn odreagovani...
Odpoledne jsme vyrazili do mesta Motueka, kde jsme se meli v 6hod sejit s Mrrcovym fotokamaradem Pavlem na pivo. Setkani se trochu komplikovalo, ale nakonec se uskutecnilo a bylo prijemne. Zaroven jsme se informovali ohledne jednodennich vyletu v okoli, abych nabrala plne sily pred nastupem na dalsi 'vandr'; snad v pondeli!
Patek trinacteho nas uvital kouzelnym vychodem slunce. Mrrca pobihal po plazi a fotil, tak se casem podelime:). No... vubec se nam odtud nechtelo... ale zvedli jsme kotvy a vydali se do Kaiteriteri na prvni kratkou prochazku. Byla opravdu loudava, ale v kombinaci se sluncem to pro me byla fuska:). Prochazeli jsme se po zlatych pisecnych plazich, voda pruzracna, z vrsku modrozelena... bylo tam moc pekne:).

Kaiteriteri

photo by mrrca.cz

Kaiteriteri

Odpoledne jsme se vydali na misto, ktere nam k prenocovani doporucil Pavel - Rankers kousek za Motuekou. No asi uz tu maji po sezone, pan vypadal prekvapene, kdyz jsme tu chteli zustat, tak moc nevime, co to je za misto:). Sice tu krome louky, lesa a reky neni vubec nic, ale jsme tu zadarmo:).

Queen Charlotte Track, Marlborough Sounds

V sobotu rano (7/4/2012) jsme opustili kemp s odhodlanim vyrazit na vyslap Queen Charlotte, ktery vede po hrebenech kopcu oddelujicich Queen Charlotte Sound od Kenerupu Sound (sound je neco jako zaliv, uzina). Protoze track neni okruh ale konci uplne jinde nez zacina, puvodni plan byl nechat auto v Anakiwa a nechat se dovezt vodnim taxi na Ship Cove (jediny mozny pristup na tento konec trasy je z vody, zadna cesta tam nevede). Cesta zpet by pak vysla na 3-4 dny. Tento plan jsme ovsem rychle zavrhli, kdyz nam na informacich sdelili cenu za lodku - 60$ na osobu! Tak na to nemame... Vymysleli jsme tedy alternativu - pujdeme v opacnem smeru z Anakiwa jen do Kenepuru Saddle (tj. 2/3 tracku) a zpatky chytneme stopa (do tohoto mista mela podle mapy vest silnice). Ale slecna na informacich nas ujistila, ze po teto ceste nikdo nejezdi, tak 2 auta za tyden. Hm. Takze co ted? Nutila nam zase tu drahou lod. Ale to opravdu nezaplatime! Jestli me na Novem Zelandu neco stve, tak prave to, ze ze svych prirodnich kras delaji nechutny byznys! To jsem jeste nezminila fakt, ze abyste na tento track vubec mohli vstoupit, musite si koupit vstupenly za 12$! (Neni totiz v plne rezii DOC a velka cast jde po soukromych pozemcich.) Chvili jsme zvazovali, ze se na to vykaslem a pojedem dal, ale vidina uzin a zatok nam nedala... Poptali jsme se tedy na moznosti jednodennich tras a zjistili, ze existuje moznost posunout se alespon kus lodi za 35$. To uz neni tak hrozne, ale i tak...
Vyrazili jsme tedy po Queen Charlotte Drive smerem k DOC kempu v Cowshed Bay (asi v tretine tracku). Po ceste se mi z tech zatacek a hupu zamotal zaludek a ani jsem se nekochala vyhledy, ktere byly skoro v kazde zatacce:/. Vzhledem k tomu, ze Mrrcovi neni stale nejlip a choroba ted uz trapi i me, jsme odpoledne nikam nespechali a 'zidlickovali' na plazi a vecer ve spacaku usinali u filmu.

z podvecerniho courani kousek nad kempem

V nedeli rano (8/4/2012) jsme se asi 3hod balili a nakonec se vydali na prechod do z Torea Saddle do Kenepuru Saddle (8hod). A track nas moc nenatchl. Teda hlavne Mrrcu. Ono se totiz skoro porad slape v lese a z vyhledu na uziny je prd. Ja jsem teda ze zacatku byla spokojena, vyhled se jednou za cas otevre a stoji podle me za to... Ale po par hodinach mi zacinalo byt stale hur a hur, choroba se asi nehodla jen tak vzdat:(. Takze jsme nakonec nedosli ani do Kenepuru a rozdelali stan v taboristi Bay of Many Coves. Je tu pekne, teda mne se tu libi:), a jsme tu sami. Nicmene zitra to pravdepodobne otocime zpet...

Queen Charlotte Sound

Kenepuru Sound

Rano jsme se vzbudili po nadhernych 11hod spanku:). Protoze jsme vecer usnuli uz kolem 8, vzhuru jsme byli brzy a stalo to za to - v udoli pod nama se valely mraky a vytvarely tak uzasne misteriozni pohled, nadherne rano!

Zejmena z financnich duvodu (preci jen tech 70$ za lod se bude hodit...), ale take vzhledem k ryme, kasli a bolestem v krku jsme se nakonec rozhodli dat se opravdu na cestu zpet. Minimalne do pulky trasy nas pak odmenovaly sice obcasne, ale kouzelne vyhledy na vrsky kopcu vystupujici z mraku. Jsem rada, ze jsme se tam alespon na 2 dny vydali:).

pristav Picton v dalce

V kempu, kde na nas cekalo auto, jsme byli uz kolem 2hod, vyrazili jsme tedy dal na cesty.

vyhlidka po ceste

Dojeli jsme az do mesta Nelson, kde nam lezly oci z dulku nad nadhernym zapadem slunce. A my zase v aute! Chjo:(. Snad se dockame neceho podobneho zitra. Prosim prosim!:)
Po chvili bloudeni jsme se ubytovali v backpackeru kousek od centra (ovsem opet spime ve stanu) a pokusime se dolecit krky... sakra uz!