Nedele 1/4/2012
Nez jsem se zvladla doklopitat z tracku na parkoviste, Mrrca mel uz vytazeny pocitac a stahoval fotky. A preci jen se konal alespon maly 'happyend' - podarilo se zachranit temer vsechny fotky z pokazene karty! I mne se ulevilo a mela jsem radost:).
Chvili jsme si uzivali svobody bez utazenych pohor na nohach a najednou jsme si uvedomili, jak nas vsechno boli a jsme unaveni... Ale presto nam bylo skvele, po takovem vyslapu plnem zazitku a dojmu, aby ne:).
Z uspornych duvodu jsme se rozhodli vyrazit do cca 50km vzdaleneho DOC kempu Mangawhero u zimniho strediska Ohakune. Znamenalo to sice vydrzet jeste jeden den bez sprchy, ale setrit se musi kazdy $:/. Rano jsme pak chteli prejet do vybaveneho kempu naproti, dezinfikovat sebe a obleceni a dat si jeden den 'voraz'.
Kemp jsme chvili hledali, ale stastne nasli; byla to takova mala udrzovana travnata plocha se zachodem a pitnou vodou za 4$/osoba/noc. Ideal! Sice bylo dost plno, ale misto se naslo. Ani jsme nestihli postavit stan a objevila se u nas divcina s plnou krabici pizzy, ze pry uz nemuzou, jestli nechceme! No asi si dokazete predstavit, jake usmevy to vykouzli na tvarich dvou utahanych turistu, kteri jsou po 4 dnech konzumace susenych testovin a nudli solidne vyhladoveli:)). Brali jsme vsemi deseti! Dali jsme ji alespon 2 plechovky piva, ktere jsme stihli jeste po ceste koupit. A pak jsme se do pizzy zakousli, byla vynikajici a bylo ji hodne a bylo nam fajn:). S plnymi zaludky jsme se pak se stedrymi slecnami pratelsky zapovidali. Byly to dve sympaticke Francouzky na podobnem vylete jako my, mluvili dobre anglicky a tak jsme posedeli az do hluboke tmy a vytahli jsme se nasimi mizernymi znalostmi jizni oblohy:D. Na zaver se k nam jeste pripojila solo cestujici Kanadanka (to vam byla krasna anglictina!) a byl to docela prijemny vecer. Zase jsme ziskali par praktickych informaci, zejmena o levnem backpackeru Rowena's Lodge ve Wellingtonu, kde se da za 15$/osoba/noc spat ve vlastnim stanu. Tak jsme se rozhodli neztracet cas a penize drahym kempem v Ohakune a rano vyrazit primo do hlavniho mesta.
Pondeli 2/4/2012
Rano jsme si uzivali pohody nespechani. DOC kempy jsou super v tom, ze nemaji zadny stanoveny check-out, mohli jsme tedy v klidu posnidat a nasavat energii horskeho ranniho slunka.
Pred cestou do Wellingtonu jsme se jeste rozhodli vratit se par km zpet do prapodivneho 'muzea' starych, rozbitych, zrezivelych a rozpadlych automobilu. Bylo to neco mezi vrakovistem, muzeem a garazi. A bylo to neuveritelne obrovske a plne vsech moznych casti aut, o jejichz existenci ja nemam ani tuseni. Je to hodne ujety konicek:D. Ale rozhodne zajimava podivana. Pojedete-li nekdo okolo, urcite se zastavte. Foto dodame:).
A pak uz nas cekla dlouha cesta na J do Wellingtonu. Byla sice unavna (hlavne pro ridice), ale dojeli jsme a dokonce i backpacker jsme nasli bez navigace:). Je to tu opravdu sympaticke a prijemne a hlavne je tu sprcha! Po koupeli jsem si prisla snad o kilo lehci:D.
Nez jsem se zvladla doklopitat z tracku na parkoviste, Mrrca mel uz vytazeny pocitac a stahoval fotky. A preci jen se konal alespon maly 'happyend' - podarilo se zachranit temer vsechny fotky z pokazene karty! I mne se ulevilo a mela jsem radost:).
Chvili jsme si uzivali svobody bez utazenych pohor na nohach a najednou jsme si uvedomili, jak nas vsechno boli a jsme unaveni... Ale presto nam bylo skvele, po takovem vyslapu plnem zazitku a dojmu, aby ne:).
Z uspornych duvodu jsme se rozhodli vyrazit do cca 50km vzdaleneho DOC kempu Mangawhero u zimniho strediska Ohakune. Znamenalo to sice vydrzet jeste jeden den bez sprchy, ale setrit se musi kazdy $:/. Rano jsme pak chteli prejet do vybaveneho kempu naproti, dezinfikovat sebe a obleceni a dat si jeden den 'voraz'.
Kemp jsme chvili hledali, ale stastne nasli; byla to takova mala udrzovana travnata plocha se zachodem a pitnou vodou za 4$/osoba/noc. Ideal! Sice bylo dost plno, ale misto se naslo. Ani jsme nestihli postavit stan a objevila se u nas divcina s plnou krabici pizzy, ze pry uz nemuzou, jestli nechceme! No asi si dokazete predstavit, jake usmevy to vykouzli na tvarich dvou utahanych turistu, kteri jsou po 4 dnech konzumace susenych testovin a nudli solidne vyhladoveli:)). Brali jsme vsemi deseti! Dali jsme ji alespon 2 plechovky piva, ktere jsme stihli jeste po ceste koupit. A pak jsme se do pizzy zakousli, byla vynikajici a bylo ji hodne a bylo nam fajn:). S plnymi zaludky jsme se pak se stedrymi slecnami pratelsky zapovidali. Byly to dve sympaticke Francouzky na podobnem vylete jako my, mluvili dobre anglicky a tak jsme posedeli az do hluboke tmy a vytahli jsme se nasimi mizernymi znalostmi jizni oblohy:D. Na zaver se k nam jeste pripojila solo cestujici Kanadanka (to vam byla krasna anglictina!) a byl to docela prijemny vecer. Zase jsme ziskali par praktickych informaci, zejmena o levnem backpackeru Rowena's Lodge ve Wellingtonu, kde se da za 15$/osoba/noc spat ve vlastnim stanu. Tak jsme se rozhodli neztracet cas a penize drahym kempem v Ohakune a rano vyrazit primo do hlavniho mesta.
Pondeli 2/4/2012
Rano jsme si uzivali pohody nespechani. DOC kempy jsou super v tom, ze nemaji zadny stanoveny check-out, mohli jsme tedy v klidu posnidat a nasavat energii horskeho ranniho slunka.
Pred cestou do Wellingtonu jsme se jeste rozhodli vratit se par km zpet do prapodivneho 'muzea' starych, rozbitych, zrezivelych a rozpadlych automobilu. Bylo to neco mezi vrakovistem, muzeem a garazi. A bylo to neuveritelne obrovske a plne vsech moznych casti aut, o jejichz existenci ja nemam ani tuseni. Je to hodne ujety konicek:D. Ale rozhodne zajimava podivana. Pojedete-li nekdo okolo, urcite se zastavte. Foto dodame:).
interiery 'muzea' - poklice od kol
Skodovka:)
A pak uz nas cekla dlouha cesta na J do Wellingtonu. Byla sice unavna (hlavne pro ridice), ale dojeli jsme a dokonce i backpacker jsme nasli bez navigace:). Je to tu opravdu sympaticke a prijemne a hlavne je tu sprcha! Po koupeli jsem si prisla snad o kilo lehci:D.
Žádné komentáře:
Okomentovat