Pratele, zdravim od jezera Pukaki. Mam opet, tentokrat ale nezdolatelnou blogovou krizi. Alespon na nejaky cas se mi chce byt neverejna:).
Kdybyste i tak meli zajem dozvedet se neco o nasem putovani, mrknete na Mrrcuv blog - www.mrrca.cz - najdete tam vse a jeste vice:).
Tak se musim opravit, dneska jsem v muzeu zjistila, ze tucnak zlutooky neni zdaleka nejmensi na svete:).
Rano prselo. A prselo cim dal tim vic:(. Vsude se zase valely mraky a mlha. V tomhle se nam vyslap zacinat nechtelo, uz jenom baleni stanu nam dalo celkem zabrat. Takze... loucime se s Fiordlandem! At uz jsme odtud pryc.
Pokracovali jsme po Southern Scenic Route na Invercargill a po ceste se jeste stavili u jeskyni Clifden Caves - jsou to jeskyne volne pristupne a pruchozi - asi hodinu se plazite v podzemi a z komplexu vylezete o pekny kus dal, nez jste do nej vlezli (zpatky se pak dostanete po silnici). Musite mit vlastni zdroje svetla (pokud mozno i nejake nahradni, protoze kdyz vam to tam zhasne, jste lidove receno v riti:)) a cesta je znacena malymi odrazkami. No zni to lakave, ne?:) Navic tam neprsi:). Takze jsme vzali celovky a vydali se do podzemi. Po par metrech jsme zjistili, ze nase celovky jsou strasne slabe a ze to bude vazne prolezacka. Po chvili zacalo byt plazeni vazne klaustrofobicke, muselo se plazit po ctyrech a vsemozne prolezat kluzkou temnotou, ale rozhodla jsem se, ze to proste dam:). Pak ale Mrrca z temnot zahlasil, ze jeskyne je zatopena a ze susi se skrz nedostaneme (cetla jsem, ze po destich je to docela mozne). Tak jsem se otocili. A malem jsme se nedostali ven, protoze za nami se valily davy pubertaku - 2 autobusy decek s nekolika pruvodci se pechovly do jeskyni! Chvili jsme pak jeste zvazovali, jestli neprolezat i za cenu promoceni, ale mokra mame za posledenich par dnu plne zuby a vzhledem k tomu, ze jsme teprve vcera dosusili pohory z Greenstone treku, jsme se na to vykaslali. Oba nas to mrzelo, ale zaroven jsme si oddechli, kdyz jsme po chvili z nacucaneho Fiordlandu prejeli do mirne zvlnene krajiny nejjiznejsiho jihu jizniho ostrova:). A uvitalo nas slunce! Aaaa:).
Cesta do Invercargillu byla jeste pomerne dlouha, ale tady je porad na co koukat... Do mesta jsme dorazili akorat na obed, stavili jsme se tedy po dlouhe dobe na fish&chips, mnam:). Asi hodinu jsme pak courali mestem. Je to zvlastni misto. Je docela zajimave, ale nikdo tu neni! Siroke ulice, velke domy, spousta obchodu... a temer zadni lide:).
Nasli jsme 1$shop a koupili si misku, protoze jednu jsme rozbili a druhou ztratili a nemeli ted z ceho jist. Narazili jsme na infocentrum a muzeum zdarma a tam jsme nejakou hodku pobyli. Muzeum bylo docela zajimve, od vseho neco - obrazy, fotky, maorska historie, prirodni historie... nejvic casu jsme ale stravili u akvarek s jestery tuatara, pry pribyznymi dinosauru a nz vzacnosti a raritou. To jsou vam tak zvlastni tvorove! Oni se otiz vubec nehyboul, ale vubec. Takze jsme si zpocatku mysleli, ze jsou umeli. Ale nebyli. Oni se jednou za cas trochu pohnou a pak zase zkameni. No ja jsem z nich byla uplne uvytrzeni, jak mala holka. Kdyz se jeden pohul tak jsem vyjekla 'hele hele tenhle se pohnul!':D. Byla s nima docela sranda:). Dalsi zajimava expozice byla venovana mistnim vzacnym ptakum, zejmena albatrosum, tucnakum a ostrovum mezi Anraktidou a Zelandem. Pro nas poucne:).
Unaveni z muzea uz jsme se vydali uz jen nakoupit do Pak&Save a pak ubytovat do Beach Rd Holiday Parku kousek za mestem. Opet velmi prijemne misto, misto pro stan pro 2 jen za 23$, vytapena TV mistnost... Pohodlne a prijemne straveny vecer.
Rano temer neprselo! Ve vzduchu poletavala voda, ale tak droboucce, ze jsme za techto podminek byli schopni 'susit' stan a ponca:) - aspon na chvili, nez se vydame dal. Behem dne se pak mraky trhaly a postupne stale vic se ukazovalo slunko. Hned nam bylo veseleji a tesili jsme se na turu.
I v Manapouri se na chvili mraky trochu zvedly a potrhaly,takze jsme dokonce videli i jezero a kousek jeho okoli:). A je tu opravdu moc pekne. Kdyz je pekne.
Vyrazili jsme po Southern Scenic Route smerem na jih a zanedlouho odbocili k jezeru Monowai. Cestou jsme se nestacili divat napravo nalevo, vsude zasnezene spicky, zelene louky plne ovecek s prckama, proste nadhera. Stejne tak okoli jezera Monowai slibovalo krasnou scenerii. Dojeli jsme do DOC taboriste, ktere u jezera je (a je zadarmo) a odtud si vysli na kratkou prochazku (30min) na vyhlidku. Sice jsme museli hledat skviry mezi stromy a nakonec se probojovat ke brehu jezera, abychom meli ten vyhled, ktery jsme chteli, ale pohled to byl skutecne osvezujici:) - vsude kolem jezera zasnezene skaly, odrazejici se na hladine a pruzracne vody. Notnou chvili jsme se kochali, nebylo kam spechat:).
Po navratu se nam jeste nechtelo zavrit se v aute, prozkoumali jsme proto trochu okoli a narazili na jeste jednu kratkou prochazku pres mistni baziny. Opet nas rozveselovaly okolni v slunku se lesknouci hory a hrejive slunce. Pesina ale asi po pul hodine smizela pod vodou (kdyz v oblasti bazin hodne prsi...), tak jsme to museli otocit. Ale nevadi, konecne jsme ziskali aspon poneti o tom, jak Fiordland vlastne vypada:).
Zbytek dne jsme stravili u knihy a filmu. A plni ocekavani jsme se sbalili a pripravili na zitrejsi 2denni vyslap.
Noc byla ale jeste dobrodruzna... Oba jsme se uprostred noci vzbudili nejakymi vystrely. Znelo to jako vystrel, ale tezko rict... Dole u rampy pro lode nekdo byl a svitil baterkou. Po chvili odjelo auto. No ja jsem se vazne bala a uz jsem toho pak moc nenaspala:). Nejspis to ale byli nejaci pubertaci...
Celou noc neprestalo prset a i rano se voda z nebe valila proudem. Zaciname mit vsechno opet mokre, vsude v aute vlhko a nadeje na ususeni se upina jedine k slunci, ktere je v techto mistech vzacnosti... Proto jsme se rozhodli dnesni den opet stravit nekde pod strechou. V kempu, kde jsme aktualne pobyvali, se nam moc nelibilo, nikde se tu nedalo zahrat, tak jsme chteli zkusit druhy mistni Holiday Park. Nejdriv jsme ale zajeli do 'centra' mesta, trochu se porozhlednout, zjistit, ze kino je drahe a podivat se do outdooroveho obchodu. Porad nas vsechny ty zlepsovaky pro turisty, ktere bychom mohli mit, kdybychom meli penize, neprestaly bavit:). Ale odnesli jsme si jen plynovou bombu...
Pak jsme jeste chvili zakotvili u 'vyhllidky' na jezero Te Anau; vzhledem k pocasi byl ale videt jen kus sedive hladiny, okoli se halilo v mlze, desti, mracich... ve vsem dohromady:).
Chteli jsme tu poseckat do poledne a pak se ubytovat, ale mezitim jsem zabehla do nedalekeho DOC centra a poptala se na stav Kepler treku - to byl totiz duvod, proc jsme tu chteli zustat. A duvod se rozplynul:(. Pani nejdriv vypadala zdesene, ze se tam chci vydavat sama a kdyz jsem ji rekla, ze jsme dva, tak se stejne moc neuklidnila:). Na vrscich je totiz 0,5 - 1,5m snehu a po vydatnych destich i vyssi lavinove nebezpeci. Na chate pry nebude zadne drevo, nemame tedy pocitat s tim, ze bychom se ususili a zahrali. A predpoved slibuje snih, mraz a dest. No nezni to lakave?:) Uprimne mi rekla, ze pokud nemame s pohybem ve snehu velke zkusenosti, trek nedoporucuje. A ze si urcite mame vzit macky a cepiny (a kde je jako mame vzit?). Presto se mi to nechtelo hned tak vzdat, v DOCu obcas trochu moc strasi... Chtela jsem podniknout alespon 2denni vyslap na Luxmore Hut - 2/3 cesty se splha lesem a az posledni 2 hodiny by se melo nad bush line brodit snehem zhruba do pasu. A kdybychom videli, ze brodit nejde, vratili bychom se zpet. Ale nakonec jsme vzdali i to, protoze precijen Mrrcuv kotnik neni jeste tak uplne v poradku a brozeni snehem by tomu asi moc nepomohlo:(. Takze jsme kvuli snehu a pocasi museli vzdat dalsi Great Walk, tentokrat slibujici skvele vyhledy na okolni spicky NP Fiordland (z ktereho jsme vzhledem k pocasi zatim temer nic nevideli).
Rozhodli jsme se posunout o kousek dal do Manapouri a pokud to bude mozne, udelat nejaky alespon jednodenni vylet tam. Chvili jsme hledali nejake misto, kde bychom preckali zbytek destiveho dne a noc. Nejprve jsme zajeli do jakehosi motor kempu pri ceste a tam pani malem spadla ze schodu, kdyz jsme se ji ptali na tent site:). Ono totiz vazne hodne prselo. Kemp byl ale drahy, zkusili jsme proto popojet a dobre jsme udelali - narazili jsme na Possum Lodge, kde jsme za 40$ dostali k dispozici chaticku s TOPENIM!!! a vyhrivanou mistnost s wifi internetem zdarma! Vsechno bylo vybavene sice sktromne, ale ciste a stylove a vazne se nam tam moc libilo, muzeme jedine doporucit (non powered site stoji jen 10$;)). Takze jsme si konecne odpocinuli od zimy a mokra, susili mokre veci, dokonce jsem i vyprala, a po dlouhe dobe jsme si doprali horkou sprchu:).
Bylo to vazne moc prijemne odpoledne, i v tom desti, a v klidu jsme mohli rozmyslet, co dal. Treky v okoli jsme vzdali - museli bychom totiz platit lod za prepravu na zacatek a konec a to se nam nechtelo. Chvili jsme uvazovali, ze Fiordlandu dame sbohem a bez zastavky se presuneme do nejjiznejsiho mesta NZ - Invercargillu. Nakonec jsme mu ale precijen dali posledni sanci: zitra se presuneme k jezeru Monowai a tam zkusime podniknout 2denni trek k jezeru Green Lake. Uvidime, co pocasi, na zitra predpoved slibuje polojasno.
Pak uz jsme jen uzivali pohody a tepla a opravdu dobre se vyspali:).
