6/9/2012
Ze spacaku nas opet vyhnal budik. Ani jeden jsme moc dobre nespali, takze se nam vstvalo docela tezko. Ale do dvou hodin jsme byli kompletne sbaleni, nakrmeni a pripraveni na 4denni vyslap Caples/Greenstone track.
Dojeli jsme do vesninicky Kinloch na druhe strane jezera Wakatipu, kde jsme puvodne chteli nechat auto. Kdyz jsme ale zamykali, sel kolem usmevavy mistni vousac a presvedcil nas, ze mame dojet autem az k zacatku treku. My jsme se totiz bali brodu, ktere na ceste jsou a ktere se po destich mohou stat pro nase vozitko neprujezdnymi (doporucuji 4wheel drive). Pan nas ale presvedcil, ze to vozitko zvladne. Tak jsme to riskli a k zacatku treku se skutecne dostali. Ale jeden brod nas teda zdrzel... cele to tam bylo jakesi rozryte a nas nizky podvozek s tim mel problem. Nakonec jsme ale, i kdyz s kouricimi koly, projeli. Ted jeste abychom se dostali zpatky:).
Hned na zactku vyslapu jsme narazili na sympatickeho chlapika s puskou, ktery jde dnes stejnou trasu, jako my - na Upper Caples Hut (kde chce par dni zustat a lovit). Nase vozitko vedle toho jeho terenaka vypadalo jako nedochudce:).
Hodili jsme tedy batohy na zada a vydali se proti proudu reky Caples. Pocasi zpocatku bylo celkem fajn - sice porad tak trochu prselo, ale mezi mraky se obcas prodralo slunko a vytvarelo tak pekne svetelne efekty. Cesta byla celkem snadna, zadne velke prevyseni, hlubokym udolim se zasnezenymi vrsky po obou stranach. Obcas jsme se schovali do lesa, obcas sli po loukach mezi ovcemi a mohli tak uzivat klidnou krasu, ktera nas obklopovala.
Po asi 3 hod jsme dosli k chate Middle Caples, kde jsme si dali maly obed. Kdyz jsme vyrazili dal, dest zacal pomalu nabirat na sile. Na tomto useku nas taky cekalo spousta brodu, nastesti nijak vysokych, ale do jedno Mrrca zahucel:). Stoupl totiz na kamen, ktery se pod nim prevalil. Nastesti se jen tak polozil na bok a nic se mu nestalo, jenom ho pak studela prcka:). Veci v batohu a fotak zustali v suchu, takze vsechno dobre dopadlo:). Ja, nez abych riskovala hopkani po kamenech, jsem radeji obcas prosla vodou. Boty a navleky by nemely mokro propustit a celkem dobre poslouzily.
Pred 5 hod (po dalsich cca 2,5hod chuze) jsme dorazili do dnesniho cile - Upper Caples Hut. A bylo na case - dest zhoustl a ozivalo se hrmeni. Nastesti uz ze sucha chaty jsme pak pozorovali blesky, hremlo az se cela chata otrasala a prselo opravdu vydatne. A prsi porad.
Chlapik s puskou (ktereho jsme predehnali na Middle Caples Hut, kde si daval obedoveho slofika) dorazil docela promoceny:). Ale ukazalo se, ze donedavna pracoval pro DOC na udrzbe treku, takze ho nejaky dest nerozhazi. Trochu jsme pokecali, on nam tu zatopil, takze je tu ted docela utulno:). Pry ted pracuje jako rybar, ale toulani lesy mu chybi, tak si jel na par dni vycistit hlavu.
No... snad zitra nebude tolik prset a bude se dat v pohode brodit...
7/9/2012
Dnes za sebou mame opravdu narocny den... Ale zvladli jsme to! I kdyz byly chvile, kdy jsem o sobe vazne pochybovala:).
Rano se nam podarilo vyrazit kolem pul 10 od chaty Upper Caples Hut (520mnm). Loucilo se mi s ni docela tezko - bylo tam utulno a hlavne sucho, venku totiz prozmenu prselo. Nastesti ale jen lehce, takze se dalo v pohode pochodovat. Nicmene nocni lijaky udelaly sve... Na tomto useku treku je totiz opravdu hodne brodu a po tak vydatnem desti jsou obcas docela vyzyvajici (taky pred nimi varuji nejen lide, ale i cedule v chatach).
Pomerne hned zpocatku jsme narazili na dva potoky s prudce se valici vodou, pres ktere jsem se nemohla dostat. Kdyz se nam asi po pul hodine podarilo me dostat na druhou stranu, hned za hrbem byl dalsi. Uz jsme to pomalu vzdavali a smirovali se s cestou zpet, kdyz Mrrca nasel cestu pres kameny. S batohy by bylo ale hopkani po sutrech ponekud riskantni, takze je cekalo prehazovani. Mrrca hazel, ja kontrolovala dopad (chytat jsem se, vzhledem k jejich vaze, nepokousela). Oba jsme si tak zohnuli konstrukce na zadech:/, snad to pujde jeste nejak srovnat. No a kdyz jsem chytala Mrrcuv fotak, uklouzla jsem po korenech a poradne se vymlela, narazila si holen a koleno, ale fotak jsem zachranila:). Podobnych, i kdyz uz o neco snazsich brodu nas cekalo jeste spousty. Vzdycky nam to sebralo spoustu casu a sil, ale boty jsme, i diky navlekum, udrzeli relativne suche (nebo jen vlhke:)).
Cesta zacala pomalu stoupat, az se zmenila ve splhani - stoupali jsme do sedla McKellar (945mnm). Cestu nam komplikovaly nejen potoky, ale obcas i obrovske louze, skrze ktere jsme se museli dostat. To jsme ale jeste netusili, ze nas cekaji brody, ktere proste suchou nohou neprojdeme. Ten prvni byl relativne uzky, ale vodu jsem mela pod kolena a opirala se do me slusnou silou. Presli jsme, ale v botach uz meli rybnik. No aspon uz nas nezdrzovalo obchazeni louzi atp.:). Nejhorsi ale bylo prebrodit hlavni reku Caples - brodili jsme ji uz pomerne vysoko, ale i tak byla pomerne siroka, prudka a vodu jsem mela asi do pulky stehen:). Bala jsem se sily proudu, takze si to Mrrca chudak dohromady prebrodil 3x, aby mi mohl delat podporu. Ale dostali jsme se na druhou stranu!!! A od te chvile meli od brodu pokoj. Cekalo nas prudke splhani do sedla, po korenech, kamenech a v podstate potokem, ale nam uz to bylo jedno, mokrejsi nohy uz jsme mit nemohli:). A i kdyz to byla drina, tak se nam cesta libila.
Vydrapali jsme se nad hranici lesa a uzili si aspon chvili vyhledu, i kdyz neokazalych a zamlzenych (jinak jsme sli cely den lesem).
Sestup do udoli na druhe strane uz byl pak nudny - DOC tu vybudovali sterkovou serpentinovou cestu. Nejen ze to byla nuda, ale i tim dost narusili statiku strane - kazdych par desitek metru jsme prelezali popadane stromy nebo sesutou pudu. V udoli jsme se napojili na Greenstone track a sli a prolezali jeste vice jak hodinu podel jezera McKellar, az jsme se konecne probojovali k chate McKellar. Hura!:)
Na chate sice nikdo nebyl, ale bylo na prvni pohled poznat, ze tu nekdo prebyva. Zprvu jsme byli trochu nervozni, koho mame ocekavat (nechali tu totiz dost neporadek), ale nakonec se privalili 3 lovci stredniho veku, s cerstvou koristi (nastesti jsem videla jen zkrvavenou bundu, i to stacilo:)). Docela radi jsme je videli, protoze nam definitivne odesel varic. Takze bychom bez jejich pomoci hladoveli. Chlapik nam pujcil svuj a dokonce se pokusil opravit ten nas, ale bohuzel to moc nepomohlo - kolem ventilku unika plyn a ten chyta a to je pomerne nebezpecna zalezitost:/. Budeme proste muset koupit novy...
Ze spacaku nas opet vyhnal budik. Ani jeden jsme moc dobre nespali, takze se nam vstvalo docela tezko. Ale do dvou hodin jsme byli kompletne sbaleni, nakrmeni a pripraveni na 4denni vyslap Caples/Greenstone track.
Dojeli jsme do vesninicky Kinloch na druhe strane jezera Wakatipu, kde jsme puvodne chteli nechat auto. Kdyz jsme ale zamykali, sel kolem usmevavy mistni vousac a presvedcil nas, ze mame dojet autem az k zacatku treku. My jsme se totiz bali brodu, ktere na ceste jsou a ktere se po destich mohou stat pro nase vozitko neprujezdnymi (doporucuji 4wheel drive). Pan nas ale presvedcil, ze to vozitko zvladne. Tak jsme to riskli a k zacatku treku se skutecne dostali. Ale jeden brod nas teda zdrzel... cele to tam bylo jakesi rozryte a nas nizky podvozek s tim mel problem. Nakonec jsme ale, i kdyz s kouricimi koly, projeli. Ted jeste abychom se dostali zpatky:).
Hned na zactku vyslapu jsme narazili na sympatickeho chlapika s puskou, ktery jde dnes stejnou trasu, jako my - na Upper Caples Hut (kde chce par dni zustat a lovit). Nase vozitko vedle toho jeho terenaka vypadalo jako nedochudce:).
Hodili jsme tedy batohy na zada a vydali se proti proudu reky Caples. Pocasi zpocatku bylo celkem fajn - sice porad tak trochu prselo, ale mezi mraky se obcas prodralo slunko a vytvarelo tak pekne svetelne efekty. Cesta byla celkem snadna, zadne velke prevyseni, hlubokym udolim se zasnezenymi vrsky po obou stranach. Obcas jsme se schovali do lesa, obcas sli po loukach mezi ovcemi a mohli tak uzivat klidnou krasu, ktera nas obklopovala.
Po asi 3 hod jsme dosli k chate Middle Caples, kde jsme si dali maly obed. Kdyz jsme vyrazili dal, dest zacal pomalu nabirat na sile. Na tomto useku nas taky cekalo spousta brodu, nastesti nijak vysokych, ale do jedno Mrrca zahucel:). Stoupl totiz na kamen, ktery se pod nim prevalil. Nastesti se jen tak polozil na bok a nic se mu nestalo, jenom ho pak studela prcka:). Veci v batohu a fotak zustali v suchu, takze vsechno dobre dopadlo:). Ja, nez abych riskovala hopkani po kamenech, jsem radeji obcas prosla vodou. Boty a navleky by nemely mokro propustit a celkem dobre poslouzily.
Pred 5 hod (po dalsich cca 2,5hod chuze) jsme dorazili do dnesniho cile - Upper Caples Hut. A bylo na case - dest zhoustl a ozivalo se hrmeni. Nastesti uz ze sucha chaty jsme pak pozorovali blesky, hremlo az se cela chata otrasala a prselo opravdu vydatne. A prsi porad.
Chlapik s puskou (ktereho jsme predehnali na Middle Caples Hut, kde si daval obedoveho slofika) dorazil docela promoceny:). Ale ukazalo se, ze donedavna pracoval pro DOC na udrzbe treku, takze ho nejaky dest nerozhazi. Trochu jsme pokecali, on nam tu zatopil, takze je tu ted docela utulno:). Pry ted pracuje jako rybar, ale toulani lesy mu chybi, tak si jel na par dni vycistit hlavu.
No... snad zitra nebude tolik prset a bude se dat v pohode brodit...
7/9/2012
Dnes za sebou mame opravdu narocny den... Ale zvladli jsme to! I kdyz byly chvile, kdy jsem o sobe vazne pochybovala:).
Rano se nam podarilo vyrazit kolem pul 10 od chaty Upper Caples Hut (520mnm). Loucilo se mi s ni docela tezko - bylo tam utulno a hlavne sucho, venku totiz prozmenu prselo. Nastesti ale jen lehce, takze se dalo v pohode pochodovat. Nicmene nocni lijaky udelaly sve... Na tomto useku treku je totiz opravdu hodne brodu a po tak vydatnem desti jsou obcas docela vyzyvajici (taky pred nimi varuji nejen lide, ale i cedule v chatach).
Pomerne hned zpocatku jsme narazili na dva potoky s prudce se valici vodou, pres ktere jsem se nemohla dostat. Kdyz se nam asi po pul hodine podarilo me dostat na druhou stranu, hned za hrbem byl dalsi. Uz jsme to pomalu vzdavali a smirovali se s cestou zpet, kdyz Mrrca nasel cestu pres kameny. S batohy by bylo ale hopkani po sutrech ponekud riskantni, takze je cekalo prehazovani. Mrrca hazel, ja kontrolovala dopad (chytat jsem se, vzhledem k jejich vaze, nepokousela). Oba jsme si tak zohnuli konstrukce na zadech:/, snad to pujde jeste nejak srovnat. No a kdyz jsem chytala Mrrcuv fotak, uklouzla jsem po korenech a poradne se vymlela, narazila si holen a koleno, ale fotak jsem zachranila:). Podobnych, i kdyz uz o neco snazsich brodu nas cekalo jeste spousty. Vzdycky nam to sebralo spoustu casu a sil, ale boty jsme, i diky navlekum, udrzeli relativne suche (nebo jen vlhke:)).
Cesta zacala pomalu stoupat, az se zmenila ve splhani - stoupali jsme do sedla McKellar (945mnm). Cestu nam komplikovaly nejen potoky, ale obcas i obrovske louze, skrze ktere jsme se museli dostat. To jsme ale jeste netusili, ze nas cekaji brody, ktere proste suchou nohou neprojdeme. Ten prvni byl relativne uzky, ale vodu jsem mela pod kolena a opirala se do me slusnou silou. Presli jsme, ale v botach uz meli rybnik. No aspon uz nas nezdrzovalo obchazeni louzi atp.:). Nejhorsi ale bylo prebrodit hlavni reku Caples - brodili jsme ji uz pomerne vysoko, ale i tak byla pomerne siroka, prudka a vodu jsem mela asi do pulky stehen:). Bala jsem se sily proudu, takze si to Mrrca chudak dohromady prebrodil 3x, aby mi mohl delat podporu. Ale dostali jsme se na druhou stranu!!! A od te chvile meli od brodu pokoj. Cekalo nas prudke splhani do sedla, po korenech, kamenech a v podstate potokem, ale nam uz to bylo jedno, mokrejsi nohy uz jsme mit nemohli:). A i kdyz to byla drina, tak se nam cesta libila.
photo by mrrca.cz
Vydrapali jsme se nad hranici lesa a uzili si aspon chvili vyhledu, i kdyz neokazalych a zamlzenych (jinak jsme sli cely den lesem).
photo by mrrca.cz
Sestup do udoli na druhe strane uz byl pak nudny - DOC tu vybudovali sterkovou serpentinovou cestu. Nejen ze to byla nuda, ale i tim dost narusili statiku strane - kazdych par desitek metru jsme prelezali popadane stromy nebo sesutou pudu. V udoli jsme se napojili na Greenstone track a sli a prolezali jeste vice jak hodinu podel jezera McKellar, az jsme se konecne probojovali k chate McKellar. Hura!:)
Na chate sice nikdo nebyl, ale bylo na prvni pohled poznat, ze tu nekdo prebyva. Zprvu jsme byli trochu nervozni, koho mame ocekavat (nechali tu totiz dost neporadek), ale nakonec se privalili 3 lovci stredniho veku, s cerstvou koristi (nastesti jsem videla jen zkrvavenou bundu, i to stacilo:)). Docela radi jsme je videli, protoze nam definitivne odesel varic. Takze bychom bez jejich pomoci hladoveli. Chlapik nam pujcil svuj a dokonce se pokusil opravit ten nas, ale bohuzel to moc nepomohlo - kolem ventilku unika plyn a ten chyta a to je pomerne nebezpecna zalezitost:/. Budeme proste muset koupit novy...
Presto, ze chlapici vecer zatopili, boty jsme meli rano uplne uplne mokre. Nic prijemneho:). Ale ono to bylo po pul hodine chuze vlastne uplne jedno - v botach jsme meli opet rybnik. Kdyz jsme vyrazeli, prselo. A prselo cely den. Krome toho jsme skoro porad brodili a tentokrat se malo ktery brod dal projit suchou nohou. Na druhou stranu nebyly brody prudke a nebezpecne, jen hodne mokre:). Obcas jsme potkali mostek, ktery zacinal uprostred reky nebo byl uplne pod hladinou. Vsechny potoky a reky byly rozvodnene a rozlite a kde nebyly potoky byly louze a z pesiny byl casto potok nebo jezirko. No proste jsme z vody temer nevylezli:). V zivote jsem nevidela nic tak mokreho, jako toto udoli Greenstone River. Voda byla naprosto vsude, ve vsem, na vsem, pod vsim. Obcas jsme stoupli na travu a ta se s nami zhoupla jak trampolina, protoze byla nafoukla zespodu vodou. Nebo ze zeme vytekala minigejzirkem voda. Ne nadarmo se teto oblasti rika 'Land of Tears':). Zpocatku jsem si vsechno to mokro, mlhu a zahalene kopce uzivala. Ale dlouho mi to nevydrzelo:).
photo by mrrca.cz
Pridavam kratke video, jak jsem se pekne zhoupla po nafouknete trave po jednom z mensich brodu:)
Cestou jsme taky potkali par promocenych a vystrasenych kravek a bohuzel i utonule tele:( (ja teda myslela, ze je to pes, ale Mrrca rikal, ze to melo kopyta).
Sice jsme za sebou dnes nemeli zadne prevyseni, presto jsem toho mela plne pohory. Byli jsme promaceni, promrzli a hladovi, ale nakonec se doplazili k dnesnimu utocisti na Greenstone Hut. Chata je na moc peknem miste, na chvili se nam i ukazaly okolni zasnezene vrsky. Kdyz je pekne pocasi, asi jsou z udoli krasne vyhledy na hory. Ale i v desti ma trek sve kouzlo, jen je to tak trochu nepohodlne:).
Žádné komentáře:
Okomentovat