Na vetrne hurce v Hillsborough

Uz jste nekdy byli v praci na 13tihodinovou smenu? Ja jo! Hec:))). No jo, snazime se setrit a kazdy dolar se opravdu hodi, zvlast kdyz clovek musi pocitat s obcasnou absenci z duvodu nemoci a s  takovymi vydaji jako jsou doktori, lekarna a auto... Takze kdyz nam kolega Denis (kteremu s Mrrcou rikame "Lizatko" - je to takovy do vsech stran obrovsky snedy Samoanec, ktery se ohledne za kazdou zenou, zvlaste pak tou mladou, na kterou mrka, mava a zovialne se snazi navazat konverzaci:)) nabidl 5tihodinovy prescas, neodmitli jsme. Navic prace, kterou nam u sve linky pridelil, byla opravdu snadna, az nudna. A pak nas (asi za odmenu) hodil svym vymazlenym autem s rozlicnymi blikatky na rozlicnych mistech "domu". Tak doufame, ze se za nami s nejakym tim prescasem zase nekdy stavi:).

Co jinak... Mrrcovi uz se zub temer zahojil, i kdyz porad to neni pry "ono". Tak snad uz mu to brzy da pokoj a do navratu do CR nebude zlobit... Zato muj egsem zacal nabirat na sile a rozlehlosti... Pracovni prostredi plne chemikalii mi zkratka moc nesvedci:/. Takze jsme se dnes zastavili do lekarny. Velmi mila slecna lekarnice mi koukla na ruce a doporucila mi nejakou masticku, po ktere by se egsem mel zklidnit, a krem na ruce beze vsech chemickych vuni a podobnych sracek. Tak snad to zabere! Uz je to fakt potreba...

Tento vikend (21.-22.7.2012) jsme byli celkem akcni. V sobotu bylo celkem privetive pocasi, tak jsme se odpoledne vydali na kopec za nasim barakem, po tzv. Bridle Path. Tato stezka driv tvorila jedine spojeni mezi pristavem Lyttelton a mestem Christchurch; takze kdyz damy pripluly ke brehum NZ, musely si pkene vyslapnout ten krpal (kone se, vzhledem k prutkosti cesty, vodily za uzdu - odtud nazev Bridle Path). V tech satech to musela byt opravdu fuska, i my jsme se pekne zadychali:). Trasa zacina u dolni stanice lanovky, ktera pred zemetresim umoznila tem linejsim dostat se na vrsky bez namahy. Ta je ted ovsem zavrena. Ona vlastne i ta stezka je zavrena (z duvodu nebezpeci padajicich kamenu), ale cedule ani brana nikoho nezastavi, lidi jsme tam potkali dost. Ze sedla, do ktereho jsme se vydrapali, jsme chteli pokracovat na skalni utvar Castle Rock, ale po chvili jsme narazili na ceduli, ktera oznamovala neposlusnym vyletnikum, ze za prekroceni tohoto bodu hrozi vezeni na 3 mesice a pokuta castkou 5tis NZD. No tak to uz nas teda zastavilo:). Tak jsme se jen potulovali po vrscich a uzivali si vyhldu, ktere staly za to. Vsechny tyto kopecky jsou vlastne okrajem krateru jedne ze sopek, ktere dnes tvori poloostrov Banks, a z vrsku jsme videli na Heathcote Vally (kde bydlime) a dal na Christchurch a zasnezene spicky Jiznich Alp, z druhe strany pak na Lyttelton a jeho zaliv. Nahore bylo moc pekne, ale foukal opravdu hodne silny a studeny vitr a po chvili se z niceho zacaly pred nami vytvaret a neuveritelnou rychlosti pohybovat mraky. Tak jsme radeji vyrazili na cestu zpet.

 Heathcote Valley - tady bydlime

 zaliv Lyttelton Harbour a kopce poloostrova Banks

 pristav Lyttelton

Dnes, v nedeli, jsme se vydali do muzea Canterbury. Muzeum bylo opet zdarma, takze idelani aktivita pro dnesni mrholici den. Chvili jsme bloudili okolo rozboreneho komplexu, ve kterem muzeum melo byt, nez jsme konecne nasli tu spravdou a nove znovuotevrenou budovu. Expozice byla celkem zajimava, o historii NZ, maorske kulture a prvnich pristeovalcich. Maji to moc pkene a interaktivne udelane. Neni to proste nuda:). Nejsilnejsi zazitek ovsem zanechala expozice venovana 2 nicivym zemetresenim, kterymi si Christchurch proslo. Prvni probehlo v zari 2010 - bylo silne a vyrazne ponicilo infrastrukturu mesta, ale ta drtiva rana prisla az v unoru 2011. No po shlednuti nekterych fotografii a zejmena zaznamu z bezpenostnich kamer a poslechnuti ruznych zvukovych zaznamu vam zacne behat mraz po zadech. Domy se hroutily opravdu behem vteriny jako domecky z karet. Neuveritelne. V tu chvili to pro lidi musel byt konec sveta...

O zubech a jinych lopotach

Pry ze to tu flakam.... No jo, to se vam rekne, ale ono neni proste o cem psat! Prijde mi, ze jsme porad zavreny v ty tovarne:/. Jednou jsme si svihli i 12tihodinovku a koncili v pul 8 vecer. To vam byla takova parada:D. Ale penize se hodi... stale vic (viz dale). Posledni dobou se dostanu k vice druhum prace. Nejhorsi je asi baleni lepidla... Ono se totiz musi nejdrive nadavkovat do malych lahvicek, ve kterych se prodava, do tech se pak vlozi stetecek, zasroubuje se vicko, lahvicka se musi ethanolem ocistit, aby byla dokonale bila, pak se na ni nalepi nalepka, pak se 12 lahvicek vlozi do male krabicky a pak uz nevim kolik malych krabicek prijde do vetsi krabice. A je to:D. Nejhorsi je samozrejme davkovani lepidla, protoze lahvicky se potvurky rady prevrhavaji, takze lepidlo je vsude na vas, kolem vas a pod vami a pas se chvilemi doslova lepi ke vsemu, co se ho dotyka, a odmita behat jako bezici pas. Takze se pekne proleva ethanolem a vubec je to fajn prace:). Pak taky casto balim prasek na koberce. To je masina, ktera pamatuje... HODNE a zrejme uz nechce pamatovat vic. Takze se vic casu stravi jejim opravovanim, nastavovanim... a ten uzasny 'vonavy' prasek pak mate ve vlasech, v nose, v plicich, v ocich, v botach... no proste jste celi vonavi:).
Co jinak... pokusili jsme se najit nejake jine bydleni. Tady ten bordel je nesnesitelny a obcas bere i chut k jidlu. Vareni je skutecne za trest, ptoze ani jednomu se nam v kuchyni nechce travit vic nez nezbytne nutnou dobu. Ale to uz jsem si stezovala driv... Nasli jsme moc pekny byt temer v centru mesta. Dum byl sice poskozeny zemetresenim, ale zkontrolovany a zabezpeceny odborniky, takze bezpecny. Byt to byl opravdu paradni, ale chteli 235$ tydne a to uz nam prislo moc... Takze stehovani se nekona:(. Fnuk:(.
Taky se mi podarilo sehnat praci v hotelu. No sehnat... On ten hotel je totiz v Queenstownu, coz je sice super misto, ale vzdalene 6,5hod jizdy. A pro hoteliery bylo nezbytne, abychom nejdrive absolvovali interview. No a abychom jen tak jeli tam a zpet, tak na to nemame. Takze taky nic:(. Fnuk:(.
Dobrou zpravou je, ze se mi po temer mesici podarilo dopatrat ztraceny balik z CR. Tady se s tim tak neparou, jako u nas... Podle cisla zasilky se mi podarilo zjistit, ze balik dosel na NZ a ze se postak pokusil ho dorucit. Ovsem zadne upozorneni se nevyskytlo. Udajne by melo a je mozne, ze v tom bordelu, ktery tu domaci maji, se upozorneni proste ztratilo... kazdopadne vas upozorni JEN jednou. Takze jsem vedela, ze balik je na nejake poste v Christchurch, ale netusila jsem na jake. Zkousela jsem tedy help linku. To byla pomerne tragikomicka zkusenost... Pani se mi snazila vysvetlit, kde balik je, a dala mi jeho novozelandske cislo. Vzhledem k tomu, ze neznam Christchurch, jsem si myslela, ze kdyz vim, ze balik je na Ferry Rd, tak uz ho najdu. Chyba lavky! Na poste na Ferry Rd nebyl a pan me vystrasil, ze zasilka uz pravdepodobne neni na NZ. Boze! Ale nevzdavala jsem to, pozadala jsem pana domaciho, jestli by nezavolal no cislo, ktere jsem odstala k dohledani zasilky a nezkusil se jeste jednou poptat na lokaci meho maleho balicku. Treba jsem neco spatne pochopila. A tu se objevila chyba, zpusobena mou nevalnou anglictinou a neznalosti nz pomeru. Balik byl skutecne na Ferry Rd, ale ne na poste, ale v knihkupectvi... Ano prosim. Nektera knihkupectvi plni funkci malych postovnich pobocek. No co... hlavne, ze jsme se s balikem shledala!
No a nakonec se dostavam k udalosti, ktera nase posdni dny poznamenala nejvice... a protoze se tyka hlavne mrrcy a mrrca si to vsechno prozil a protrpel (a taky protoze jsem lina a nechce se mi to vypisovat:)), tak si dovolim ocitovat jeho blog (musite pochopit, ze bez obcasnych sprostych vyrazu se tato udalost opravdu nedala popsat, naprosto ho chapu:)):

"Ke konci tydne se zacala pomalu ozyvat bolest zubu... coz je vec, ze ktere mam pri cestovani pravdepodobne nejvetsi hruzu! Pekne to gradovalo a o vikendu jsem mel uz pulku ksichtu nafouklou az po oko! Jsem presvedcenej, ze Quasimodo vypadal podobne jako ja o tomto vikendu! Bolest uz byla tak intenzivni, ze jsem si musel brat prasky na bolest, abych byl schopny myslet na neco jinyho.
Nastesti jsme se predzasobili ruznymi prasky z ceskeho cerneho trhu, takze jsem o vikendu krome protizanetlivych dobrot papal pro jistotu i importovana antibiotika...

V pondeli jsem do prace vubec nesel, bylo treba poresit muj dentalni problem, bylo videt, ze otok uz zacina ustupovat, ale od zubu uz me zacalo pichat i v uchu... brrr.
Tak to prislo, musel jsem zavolat na pojistovnu. Ze zkusenosti El (o ktere jsem tady na blogu tusim kdysi psal) a i ostatnich znamych uz vim, ze jsou to kokoti, ale doufal jsem, ze treba tentokrat...
Prvni hovor mi nikdo nebral, volal jsem tak dlouho, az jsem spadl do hlasove schranky, kde jsem samozrejme nechal vzkaz. A ani po hodine mi nikdo nezavolal zpet! Chapu, ze kdyz ja volam v osm rano, tak vy v CR mate deset vecer, ale kdyz se chlubi tim, ze jsou k dispozici 24 hodin denne, tak by to tak snad byt melo, ne? Kor, kdyz jde o zdravi!
Zavolal jsem tedy znovu ja. Jeste, ze ma nas operator tak super ceny, zjistil jsem, ze do CR muzu volat jen za 2$ za hodinu a to se pri jednani s neschopnou pojistovnou vyplati! Nicmene, tentokrat to dokonce nakonec i nekdo vzal, uspech! Operatorovi jsem sdelil muj problem a cekal, az mi zavola zpet a rekne mi, ke kteremu zubari mam jit. Maji (pry) totiz seznam doktoru, se kterymi maji dobre zkusenosti. A cca po dvou hodinach mi konecne zavolali zpet. Dostal jsem adresu na zubare, takze jsem byl trochu  (ale vazne jen zdibec) klidnejsi. Jeste mi prislo v sms, ze moje smlouva se vztahuje jen na akutni osetreni k odstraneni bolesti, dokazou cloveka povzbudit, zmrdi!

Hned jsem vyrazil osobne k lekari, volat jsem ani nezkousel, jelikoz mi operator sdelil, ze se tam ani on nemuze dovolat, haze jej to do hlasove schranky. A kdyz jsem dorazil na misto, tak jsem pochopil, proc se nedovolal, ordinace byla obehnana paskou a byl do ni vstup zakazan, byla znicena od zemetreseni. Jen pripominam, ze zemetreseni bylo v unoru roku 2011, skutecne v te firme neaktualizuji databazi lekaru? Kvalita!
Nez cekat, nez zase neco umelci z Axy vymysli, radej jsem mrknul na net a vyrazil k zubari na vlastni pest. U prvniho jsem bohuzel neuspel, volno meli az ve stredu, ale pokud pry pockam pul hodiny, tak se vrati recepcni a treba to nejak vymyslime... zaroven mi ale poradila, at zkusim vedlejsi budovu, kde sidlila konkurence, Linwood Dental Center. Tak jsem to zkusil tam a tam uz to bylo ruzovejsi, volno meli dalsi den hned rano. Lepsi nez nic, navic tam byla moc mila a pekna recepcni, tak jsem podlehl a objednal se. :)
Dle vizitky mel byt muj zubar Ind, z cehoz jsem byl trochu nervozni. To jsou ty nase cesky predsudky, na ktery nejsem hrdej a pritom jimi taky nekdy trpim. :/

Vecer jsem opet volal na pojistovnu, chtel jsem si ujistit cislo faxu, na ktery maji pak z ordinace zaslat lekarskou zpravu a zrovna jsem informoval o zmene lekare.
Operator me ujistil, ze posle faxem k zubarovi kopii moji pojistne smlouvy. Ty, co jsme dostali primo od pojistovny my, jsou nam totiz naprosto k hovnu, protoze jsou jen v cestine! Kdyz do zahranici, tak jedine s ceskymi dokumenty, ze? Chytraci! Grrrr....
Co taky nepotesi je to, ze z telefonatu s Axou mate dojem, ze cilem NENI vam pomoct, ale najit nejakou skulinku, kterou pak nasledne budou moci pouzit proti vam a nemuset pak v zaveru nic proplacet. Samozrejme mi na zaver pan nezapomnel durazne zopakovat, ze pojisteni je jen na akutni pripady bolesti. Ja nevim, co myslite, kdyz ma clovek oteklou pulku ksichtu az po oko a bere prasky na to, aby vubec mohl myslet... je to akutni? Ja mam trochu strach, ze ne.
Na netu jsem jeste vygooglil, ze muj ind ma z mediciny cervenej diplom, coz me trochu uklidnilo a mohl jsem jit spat. :)

Byl jsem objednany na devatou, ale pro jistotu jsem vyrazil driv, abych si v aute jeste zopaknul anglicke odborne vyrazy, ktere bych mohl pripadne potrebovat. :))
Hned u recepce jsem se radeji poptal, jestli od pojistovny skutecne prisly veskere potrebne dokumenty, neco mi rikalo, ze v te Axe jsou vazne takovy prasata, jak se rika... a jak si vlastne uz myslim i ja. A taky ze jo, nic neprislo! Musel jsem tedy opet vazenym volat... a opet to nikdo nezvedal, po x minutach opet hlasova schranka. Proste vyborny servis! Byl jsem z toho tak otravenej, ze vlastne ani nevim, jakej vzkaz jsem jim tam nechal. Jen vim, ze jsem to zakoncil vetou: "Ihned!" a sel do ordinace. Hned za vchodem se moje obavy z prostredi rozplynuly.
Prostredi vypadalo sterilne. :D Profesionalni vybaveni... na zubarskym kresle meli dokonce integrovay monitor, kde bezely zpravy, aby clovek pri prohlidce nemusel cumet jen do stropu. :)) Co je ale nejdulezitejsi, pan z Indie na me udelal dobry dojem. Hned predstavil sebe i sestru krestnim jmenem. :)) Anglictinu mel lepsi nez vetsina domacich kiwaku. Prohlidka probehla v pratelska atmosfere s usmevem, ale pritom s profesionalni pristupem.
Udelal mi tri rentgenovy snimky a ocividne z nich nebyl nadseny. :( Podrobnou diagnozu tu nema cenu rozepisovat, zkratim to na "ne zrovna obvykly zanet u korene zubu". :) Rikal, ze to vidi na dve moznosti, bud to prelecit, coz pry bude drahe a bude me muset poslat ke specialistovi a nebo vytrhnout. Ale pro jistotu me poslal k odbornikovi, at me rekne svuj nazor primo on. (Pri pohledu na moji pojistnou smlouvu zakroutil hlavou a ujistil me, ze toto by uznat meli).

Hned jsem tedy vyrazil k dalsimu zubari. A opet me uvitaly dve prijemne damy na recepci.
Kdyz jsem jim shruba nastinil muj problem a ukazal lekarskou zpravu, tak me nepotesily, preleceni by pravdepodobne stalo minimalne 1700$! Coz je pri dnesnim kurzu cca 28 000 Kc (slovy dvacet osm tisic korun cekych)! Takze jsem se uz v tu dobu v podstate smiril s tim, ze si zub necham vytrhnout, tolik penez dam radej za nejakej peknej objektiv, to je jasny! :)) No zlehcuju to, do smichu mi nebylo...
Nicmene finalni radu mi mel dat az pan zubar, ktery mel ale cas az za hodinu... pockal jsem tedy v aute.
Pred jedenactou jsem nabehl zpet. Zubar si precetl posudek, udelal dalsi rentgen, omrknul mi drzku a v podstate mi rekl to same jako ten zubar pred tim. Nerad bych o zub prisel, ale prebytecnych 1700$ vazne nemam, takze jsem zkusil posledni variantu, poptal jsem se, jestli neni mozny zanet ted nejak zastavit leky a doresit to pak pripadne az po navratu do CR. Pokud bych tu pry zustaval rok, tak to by nedoporucoval, ale ze se mam vracet uz za tri a pul mesice, tak to by pry nemel byt problem. Diky onem ceskym antibiotikum se zda, ze zanet momentalne ustupuje, ale byl jsem upozornen, ze za dva az tri mesice mam zanet ocekavat znovu. Takze jsem dostal predpis na dve baleni prasku a zub a penezenku mam PROZATIM zachranene! :)
Co se mi na pristupu zdejsich doktoru libi je to, ze nemate pocit, ze vam nuti metodu, na ktere oni nejvic vydelaji, ale zda se, ze jim jde skutecne taky o vas... ale kdo vi, treba jsem jen naivni.  :) Ale na druhou stranu, oni si tu nechaji dobre zaplatit i tu konzultaci, dnes jsem jim nechal celkem 200$. "

Banks Peninsula a Sign of Packhorse

Na tento vikend (7.-8.7.) jsme meli vplanu vylet na poloostrov Banks, ktery je nalapeny na J ostrov NZ hned pod mestem Christchurch. Jiz na mape velmi zajimave vypadajici poloostrov je vysledkem vulkanicke cinnosti dvou sopek, jejichz kratery dnes tvori idelani mista pro 2 zdejsi morske pristavy - Lyttelton a Akaroa. Docetla jsem se, ze jde o tzv. 'shield volcano' chrlici vysove tekutou lavu, ktera se tak rozleje hodne do sirky a sopky jsou ve vyledku hodne placate a siroke, pripominajici obranny stit.
Lyttelton uz jsme navstivili driv - je to jedno z mist, ktere utrpelo zemetresenim 2011 nejvice. Do mestecka Akaroa, ktere je od Christchurch vzdalene asi hodinu jizdy, se jeste chystame.
Tentokrat jsme ale vyrazili do kopcu. V sobotu jsme se donutili vstat drive, nez v 10 hodin, a pred 9 uz jsme vyrazili na cestu. Pocasi se zdalo byt naprosto idelani - temer jasno a slunko tedy i trochu prohralo zimni den. Po drobnych zadrhelich s prazdnou nadrzi, nefungujici navigaci a bloudeni jsme konecne dorazili na misto, udkud jsme chteli vyrazit - Kaituna Valley. Po prvni pulhodine splhani do kopce a trech prebrozenych potocich jsem si byla nucena priznat, ze moje kondice je jeste horsi, nez jsem si dokazala predstavit. Po asi hodine a pul jsme se vysplhali do sedla, kde stoji historicka chata Sight of Packhorse z roku 1916. Vznikla jako soucast projektu, ktery mel vytvorit spojeni mezi mestekem Akaroa a Christchurch (tzv. Summit Road), ten ale nebyl  nikdy dokoncen a zbyly po nem jen 4 chaty. Misto to bylo naprosto nadherne, s uzasnym vyhledem na Lyttelton Harbour.

Chvili jsme uzili krasy mista, utulnosti chaty a posvacili a pak vyrazili dal. Slunko sice svitilo, ale foukal silny studeny vitr a ve stinu byla trava a puda stale zmrzla. Na zadne dlouhe lelkovani to tedy nebylo. Nasim puvodnim planem bylo dojit na vrochol nejvyssi hory poloostrova Mt Herbert (919 mnm). Splhali jsme a splhali stale vys a vys az me opet chytly zavrate. Pode mnou se totiz propadal sraz a pesina byla uzoucka, rozbita a namrzla... Zase jsme se zacala chytat travy a plazit se po ctyrech... a nakonec to musela vzdat. Ach jo!!! Co mam s tim strachem z vysek delat? Mam pocit, ze je to cim dal tim horsi:(. Mrrca se mnou sel kousek zpet, pres ten nejhorsi usek, a pak pokracoval k vrchoilu sam. Ja jsem se po ceste dolu nesnasela a rikala si, ze uz na zadny vylet nejdu, ze stejne nikdy nedojdu na vrchol! Ale ne, to by neslo, preci to musim nejak prekonat!!!

vyhled ze stezky, v sedle je videt Packhourse Hut

Dosla jsem zpet k chate a tam na Mrrcu pockala. Mela jsem na stezku krasny vyhled, tak jsem ho po chvili zahledla, jak se klikate spousti z hory. Ale na Mt Herbert  pry take nedosel. Dostal se na vrchol Mt Bradley, Mt Herbert byl jeste hodne daleko a uz tak uz jsme dochazeli za stmivani. I tak ale vylet stal urcite za to a vrchol Mt Herbertu se pokusime dobyt z druhe strany:).

Dnes jsem se na netu docetla, se trasa z chaty Packhorse na Mt Herbert ma byt od zemetreseni zavrena kvuli padajicim kamenum. No... na miste ale zadny napis nebyl. Taky jsem narazila na stranku, kde cestu pisujici jako narocnou. Tak uz je mi trochu lip. Ale stejne jsem srab!

V duchu zimniho spanku

Docetla jsem posledni dil Harryho Pottera! Sest dilu mi delalo nezamenitelnou spolecnost behem naseho novozelandskeho putovani... Smutne louceni:(. Mam sice docela dost jinych knih, ktere prubezne louskam, ale Harry byl nejlepsi pritel v nouzi:). Ale nastesti jsem tu na cestach prisla k prvnimu dilu Lord of the Rings, tak se muzu ponorit aspon do sveta hobitu a elfu. Sice ten pribeh znam nazpamet, ale v anglictine jsem ho jeste necetla.

Co se tu jinak deje... nic moc. Spis nic. Minuly vikend jsme se rozhodli, ze to nic trochu zpestrime a ze kazdy tyden podnikneme alespon nejaky maly vylet. A protoze bylo zrovna hnusne, vydali jsme se do Aircraft Museum (leteckeho muzea) - ne, ze bych byla nejaky fanda do letadel, ale vstupne je zdarma, tedy idelani aktivita na uplakane zimni nedelni odpoledne (30.6.2012). Nevedela jsem, co cekat, ale bylo to nakonec moc fajn a docela zajimave. Krome neuveritelnych a udajne skuteckych pribehu z letecke historie, spouty fotek a dobovych predmetu jsme si meli moznost prohlednout hangar plny tech nejstarsich i novejsich letadel. A samozrejme taky ruzne zbrane, bomby, pribehy a fotografie ze zajateckych taboru, bombardery a jejich obeti... tedy stripky z nasich hostorie, ze kterych beha mraz po zadech. Cim jsem starsi, tim se mi pri pohledu na podobna fakta vic svira zaludek a beha mraz po zadech. Naprosto absurdni a pritom nepopiratelne realne. Nicmene to bylo moc pekne udelane, zajimave jak pro dospele tak pro deti a pritom zadarmo. Dokonce se na na chvili ujal pan a venoval nam zcela dobrovolne chvili sveho casu a vypraveni.

 neco jako nejstarsi letadlo

 meli tam moc pekny strop:))

Taky jsem si koupila boty na behani. Hodne dlouho jsem s koupi vahala, precijenom se nam nedari setrit tak, jak bychom si predstavovali. Ale narazila jsem na perfektni New Balance botky v minivelikosti na mou nohu za 40$ a i proto, ze muj zdejsi 'botnik' obsahoval jen samdale a pohory, jsem se rozhodla je koupit. Budou se hodit nejen na behani. Navic moje fyzicka je historii a pred tim, nez vyrazime zase nekam do hor, se sebou proste musim neco udelat. Takze mi Mrrca stahl do mobilu nejaky treninkovy program a v nedeli jsem sla klusat. Ale to bylo take naposledy, protoze se mi zahy zablokovala krcni pater a cele telo jaksi vzdorovalo nynejsi existenci a v utery jsem musela zustat doma a cely den se misto prace u pasu valet v posteli (ach jo:)). Cely tyden jsem pak byla napul invalidni, ale ted uz je to v pohode.

Jeste o jednu zajimavou zkusenost bych se mohla podelit. Zacalo to nevinne dotazem nasi kolegyne a domaci Elce, jestli mame radi kraby (jako na jidlo). No a ja jsem si naivne myslela, ze krabi maso, kdyz se jsmenuje krabi maso, je z kraba. Takze jsme se chvili dohadovali, az Mrrca nasel na netu, ze krabi maso je z tresky, ochucene a obarvene spoustou chemie. Elce mezi tim uvarila opravdove kraby (proste cele ty tvory hodila na panev a varila je) a pak nam jednoho dala na talir ze mame ochutnat. Chvili jsme na to koukali a neveli, co s tim. Cele to je v tom krunyri a neni videt kudy se do toho jako ma vlizt. No tak nam ho rozlouskla a ukazala na bilou mazlavou hmotu, ze to je to, co mame snist. Mrrca ochutnal jako prvni a chutnalo mu. Ja jsem to vlozila do ust a myslela jsem, ze se poblinkam. Navic jsem nabrala i kus skorapky, kterou jsem sla tedy vyhodit do kose, ale udajne jsem pry vzbudila dojem, ze jdu vyplivnout cele sousto:D. No na krabech si proste nepochutnam no...

V patek jsme take zjistili, ze uz vic jak mesic jezdime s propadlou registraci naseho vozidla. Haha. Ale meli jsme stesti, zadny prusvih z toho nebyl, rychle jsme zajeli na postu a prodlouzili registraci na dalsi 3 mesice.