Na vetrne hurce v Hillsborough

Uz jste nekdy byli v praci na 13tihodinovou smenu? Ja jo! Hec:))). No jo, snazime se setrit a kazdy dolar se opravdu hodi, zvlast kdyz clovek musi pocitat s obcasnou absenci z duvodu nemoci a s  takovymi vydaji jako jsou doktori, lekarna a auto... Takze kdyz nam kolega Denis (kteremu s Mrrcou rikame "Lizatko" - je to takovy do vsech stran obrovsky snedy Samoanec, ktery se ohledne za kazdou zenou, zvlaste pak tou mladou, na kterou mrka, mava a zovialne se snazi navazat konverzaci:)) nabidl 5tihodinovy prescas, neodmitli jsme. Navic prace, kterou nam u sve linky pridelil, byla opravdu snadna, az nudna. A pak nas (asi za odmenu) hodil svym vymazlenym autem s rozlicnymi blikatky na rozlicnych mistech "domu". Tak doufame, ze se za nami s nejakym tim prescasem zase nekdy stavi:).

Co jinak... Mrrcovi uz se zub temer zahojil, i kdyz porad to neni pry "ono". Tak snad uz mu to brzy da pokoj a do navratu do CR nebude zlobit... Zato muj egsem zacal nabirat na sile a rozlehlosti... Pracovni prostredi plne chemikalii mi zkratka moc nesvedci:/. Takze jsme se dnes zastavili do lekarny. Velmi mila slecna lekarnice mi koukla na ruce a doporucila mi nejakou masticku, po ktere by se egsem mel zklidnit, a krem na ruce beze vsech chemickych vuni a podobnych sracek. Tak snad to zabere! Uz je to fakt potreba...

Tento vikend (21.-22.7.2012) jsme byli celkem akcni. V sobotu bylo celkem privetive pocasi, tak jsme se odpoledne vydali na kopec za nasim barakem, po tzv. Bridle Path. Tato stezka driv tvorila jedine spojeni mezi pristavem Lyttelton a mestem Christchurch; takze kdyz damy pripluly ke brehum NZ, musely si pkene vyslapnout ten krpal (kone se, vzhledem k prutkosti cesty, vodily za uzdu - odtud nazev Bridle Path). V tech satech to musela byt opravdu fuska, i my jsme se pekne zadychali:). Trasa zacina u dolni stanice lanovky, ktera pred zemetresim umoznila tem linejsim dostat se na vrsky bez namahy. Ta je ted ovsem zavrena. Ona vlastne i ta stezka je zavrena (z duvodu nebezpeci padajicich kamenu), ale cedule ani brana nikoho nezastavi, lidi jsme tam potkali dost. Ze sedla, do ktereho jsme se vydrapali, jsme chteli pokracovat na skalni utvar Castle Rock, ale po chvili jsme narazili na ceduli, ktera oznamovala neposlusnym vyletnikum, ze za prekroceni tohoto bodu hrozi vezeni na 3 mesice a pokuta castkou 5tis NZD. No tak to uz nas teda zastavilo:). Tak jsme se jen potulovali po vrscich a uzivali si vyhldu, ktere staly za to. Vsechny tyto kopecky jsou vlastne okrajem krateru jedne ze sopek, ktere dnes tvori poloostrov Banks, a z vrsku jsme videli na Heathcote Vally (kde bydlime) a dal na Christchurch a zasnezene spicky Jiznich Alp, z druhe strany pak na Lyttelton a jeho zaliv. Nahore bylo moc pekne, ale foukal opravdu hodne silny a studeny vitr a po chvili se z niceho zacaly pred nami vytvaret a neuveritelnou rychlosti pohybovat mraky. Tak jsme radeji vyrazili na cestu zpet.

 Heathcote Valley - tady bydlime

 zaliv Lyttelton Harbour a kopce poloostrova Banks

 pristav Lyttelton

Dnes, v nedeli, jsme se vydali do muzea Canterbury. Muzeum bylo opet zdarma, takze idelani aktivita pro dnesni mrholici den. Chvili jsme bloudili okolo rozboreneho komplexu, ve kterem muzeum melo byt, nez jsme konecne nasli tu spravdou a nove znovuotevrenou budovu. Expozice byla celkem zajimava, o historii NZ, maorske kulture a prvnich pristeovalcich. Maji to moc pkene a interaktivne udelane. Neni to proste nuda:). Nejsilnejsi zazitek ovsem zanechala expozice venovana 2 nicivym zemetresenim, kterymi si Christchurch proslo. Prvni probehlo v zari 2010 - bylo silne a vyrazne ponicilo infrastrukturu mesta, ale ta drtiva rana prisla az v unoru 2011. No po shlednuti nekterych fotografii a zejmena zaznamu z bezpenostnich kamer a poslechnuti ruznych zvukovych zaznamu vam zacne behat mraz po zadech. Domy se hroutily opravdu behem vteriny jako domecky z karet. Neuveritelne. V tu chvili to pro lidi musel byt konec sveta...