15/4/2012
Na dnesek jsme meli v planu 'pozvolny' zacatek vycedenniho tracku. Zas az tak pozvolny nebyl, jak se pozdeji ukazalo, ale nebudu predbihat:).
Rano jsme se vypakovali z kempu a vyrazili na Canaan Carpak, kde jsme chteli zacit naplanovany 6tidenni okruh. Nakonec jsme se totiz rozhodli absolvovat i drive zminovany Inland track a spojit ho s Great Walk Abel Tasman Coast track. Canaan Carpark se nam zdal jako idealni vychozi bod, zhruba v polovine Inland tracku a v temer nejvyssim bode celeho okruhu (cca 1100mnm). Prijezdova cesta byla opet znacne krkolomna - 11km po uzoucke sterkovce, ale auto se prodralo do cile. Na misto jsme dorazili kolem poledne a vydali se jeste na rozehrivaci hod a pul prochazku k snad nejhlubsi jame na J polokouli Harwood Hole (pro Tolkienovy fanousky - pry se tu tocil Hobit). Prochazka byla pekna, snad poprve jsme sli lesem, ktery alespon vzdalene pripominal cesky, tj. mezi stromy bylo videt dal nez 1 metr:). Steny jamy, ktere se otevrely kolem nas, pusobily monumentalne; takova trochu vetsi Macocha no:). Dolu jsme ale bohuzel moc nevideli. Jenom nam bylo jasne, ze tam spadnout nechceme (coz by slo velmi snadno).
Po navratu doslo na nase oblibene baleni. Tentokrat jdeme na dlouho, mame o to vic jidla a to tezsi batohy. Ale postupne se bude ujidat, tak to snad pujde:). Podarilo se nam vyrazit az po 3 hodine, coz vzhledem k tomu, ze v pul 7 uz je tma, nebylo moc brzy. Chteli jsme dojit k chate Castle Rocks a tam prespat. Cesta se ale ukazala byt o dost delsi, nez jsme cekali. Sli jsme skoro 4hod a to opravdu narocnym terenem. Ale krasnym:). Zpocatku jsme meli vyhledy na horske plane (v jednu chvili jsme omylem sesli ze stesky, ale nastesti jsme bloudili spravnym smerem a na stezku pozdeji narazili), nasledne nas pohltily hluboke lesy. A to uz byly opet huste novozelandske pralesy - lezlo se pres koreny, pres kameny, pres potoky, rozhodne zadna nuda!
A ke konci jsme uz samozrejme sli po tme, coz teda nebylo nic prijemneho, zvlast, kdyz mame jenom jednu celovku. Ale dosli jsme, nasli jsme a bydlime:). Moc sympaticke misto!
16/4/2012
Noc jsme oba poloprobdeli, stalo to za prd:(. Bez zadneho objektivniho duvodu, ale jo... Takze jsme se probudili rozlamani. Po obligatni ranni ovesne kasi jsme bez batohu vyrazili na 10min vzdalenou vyhlidku Castle Rocks. Videli jsme daaaleko na more a hory, videli bychom dal, nebyt toho stale pritomneho oparu.
Po navratu jsme se sbalili a vyrazili smerem ke kempu u chaty Anchorage, ktera se uz nachazi na tracku Abela Tasmana. Podle mych propoctu 5:30hod. Hodne jsme klesali, neb Anchorage je na plazi a Castle Rocks ve vysce asi 650mnm. Po 2 hodinach upela nejen kolena, stehna a ramena, ale trochu i moralka, moje...:)
Poobedvali jsme na jakesi mytince zhruba uprostred cesty a co je na teto casti trasy opravdu super, ze jsme temer celou dobu sami (akorat v chate s nami prespal jeden americky par).
Kdyz jsme se pak po vice jak 2 dalsich hodinach napojili na trasu Abel Tasman, teren se vyrazne zmenil. Po absolvovanem jsme meli pocit, ze jdeme po chodniku:). A zacali uz se objevovat i lide. Ale zadne tlacenice, pohoda. Krome terenu se take vyrazne zmenilo okoli z hlubokych lesu v pobrezni kerovou houzev a po chvili jsme se vynorili na zlate plazi s neuveritelne cistou vodou, u ktere dnes stanujeme v kempu Anchorage. Sice uz neni zadne vedro, ale slunko svitilo, tak to by byla skoda se nevykoupat, ne?:) Voda byla pekne ledova, ale vlezt se do ni dalo. Coz ne vsichni dokazali - Mrrcanka studila na kolinka, takze se nevykoupal:). No a mne byla samozrejme kosa potom a jeste porad je, i ve spacaku! Br.
17/4/2012
Museli jsme vstavat v 6! Rano! Za tmy! Fakt jo. Pred nami totiz ve vdalenosti 6 hod chuze lezel zaliv Onetahuti Bay, ktery se dal projit jen +/-3hod pred/po odlivu, tj. mezi 9:29 - 15:20. Vstavani a baleni mokreho stanu nebylo nic prijemneho, ale v pul 8 jsme byli na ceste. A rano bylo moc pekne.
Zezacatku se slo dobre, trasa Great Walk je upravena a udrzovana, zadne koreny a tak... ale na brod jsme narazili:). On teda byl kousek dal most, ale to by nebylo takovy dobrodruzo:). Takze jsme brodili a byla to prca:D. Balvany byly neuveritelne kluzke a misty to jinak, nez korytem neslo. Takze jsme samozrejme oba nabrali vodu do bot:). Ale sranda musi byt:).
Meli jsme casovy naskok, tak jsme si udelali malou odbocku ke Cleopatras Pool - male vodopadky a prirodni bazenky, idealni misto na koupani, bylo-li by teplo a cas. Ale za zachazku to urcite stalo.
Pokracovali jsme dal po High-tide tracku kolem Torrent Bay, ktery byl rano, kvuli prilivu, nepruchozi.
V Torrent Bay village jsme dali prvni svacu a podelili se s obrim ptakem, ktery se domahal revem pozornosti:). A pak jsme slapali honem dal. A cesta byla bohuzel dost nudna...:(. Obcas vyjdete na krasne plazi s uzasnym piskem, ale chuze po plazi tvori max 10% cele trasy. Zbytek chodnik lesem, s obcasnym vyhledem. Takze nic moc... Na tuhle trasu to chce mit dost penez a zaplatit si aspon na 2 dny kajak a prevoz zavazadel, pak to muze byt supr zazitek. Ale pesky nic ohromujiciho... Aspon zatim. Udelali jsme jeste jednu malou odbocku k Sandfly Bay - takovy maly tichy zlaty raj. Tam bylo opravdu krasne.
Po 2hod jsme se vynorili v Bark Bay, kde uz byl odliv dostatecny a dalo se jit po plazi (az na potok, ktery cihal na konci a musel se opet prebrodit, ale oproti tomu prvnimu pohodicka:)).
A pak jsme zase slapali a slapali lesem a konecne dorazili k Onetahuti Bay a uspesne jej zdolali. Po ceste se me na chvili chytil kolem putujici pan a ptal se me, proc se Ceskoslovensko rozdelilo a na Sudety; no te pic:D.
Asi hodinu pred cilem jsme zvolili alternativni trasu, ktera mela vest po plazi. A kousek vedla, jenze ja uz byla tak unavena, ze jsem si to ani neuzila:(. A pak uz jsme konecne dorazili do kempu v Awaroa. Za zhruba 8:30hod jsme naslapali 25km. No to snad mam narok na unavu:).
18/4/2012
Prechod z Awaroa do Whariwharangi - pro me nejhezci cast tracku Abel Tasman. A taky asi jedina, kterou nepovazuji za ztratu casu...
Rano jsme byli zbrzdeni cekanim na odliv. Awaroa Bay byl totiz zdolatelny jedine hod a pul pred odlivem, tedy az v pul 12. I tak jsme museli zout boty a brodit a ja mela vodu az po prdel:). Nasledovalo kluzke bahinko a masazni pochod pres musle a kaminky. Zajimavy zacatek vyletu:). Cesta byla rozhodne zajimavejsi, mnohem casteji se slo pres plaze a valouny a bylo tak na co koukat. Navic uz kolem bylo temer otevrene more s poradnymi vlnami bijicimi do brehu a hned to melo jinou atmosferu. A lidi take podstatne ubylo. Do techto casti uz totiz nezajizdi vodni taxi a vsechno si proto musite odtahnout na zadech. A to uz vetsinu odradi:).
V jednu chvili, kdyz jsme prochazeli kempem v Totaranui, na me dychlo kouzlo podzimu - ostreho slunka, spadaneho listi, studeneho nosu...:) A tak jsem mela chut po vylete uvelebit se doma v teploucku s hrnkem caje a domacim strudlem... Prd, stan bude! Zima! Vlhko! Instantni testoviny!:) Asi poprve se mi vazne zastesklo po teple domova.:)
Ale vrchol vyletu byl stale pred nama - Separation Point, kde jsme pozorovali tulene. Pristup byl znacne krkolomny, ale batohy jsme nechali nahore a dalo se v pohode slezt (a pak zase vylezt:)). Tulenu tam sice moc nebylo, ale byli jsme par metru od tuleni mamy s prckem a pozorovani jsme si fakt uzili:).
Do kempu ve Whariwharangi jsme dorazili az za stmivani, po rychle veceri zalezli do spacaku a zkusili trochu regenerovat (coz pri mnozstvi a kvalite jidla, kterym se na tracku zivime, je skutecne nelehky ukol).
Na dnesek jsme meli v planu 'pozvolny' zacatek vycedenniho tracku. Zas az tak pozvolny nebyl, jak se pozdeji ukazalo, ale nebudu predbihat:).
Rano jsme se vypakovali z kempu a vyrazili na Canaan Carpak, kde jsme chteli zacit naplanovany 6tidenni okruh. Nakonec jsme se totiz rozhodli absolvovat i drive zminovany Inland track a spojit ho s Great Walk Abel Tasman Coast track. Canaan Carpark se nam zdal jako idealni vychozi bod, zhruba v polovine Inland tracku a v temer nejvyssim bode celeho okruhu (cca 1100mnm). Prijezdova cesta byla opet znacne krkolomna - 11km po uzoucke sterkovce, ale auto se prodralo do cile. Na misto jsme dorazili kolem poledne a vydali se jeste na rozehrivaci hod a pul prochazku k snad nejhlubsi jame na J polokouli Harwood Hole (pro Tolkienovy fanousky - pry se tu tocil Hobit). Prochazka byla pekna, snad poprve jsme sli lesem, ktery alespon vzdalene pripominal cesky, tj. mezi stromy bylo videt dal nez 1 metr:). Steny jamy, ktere se otevrely kolem nas, pusobily monumentalne; takova trochu vetsi Macocha no:). Dolu jsme ale bohuzel moc nevideli. Jenom nam bylo jasne, ze tam spadnout nechceme (coz by slo velmi snadno).
Harwood's Hole
photo by mrrca.cz
Po navratu doslo na nase oblibene baleni. Tentokrat jdeme na dlouho, mame o to vic jidla a to tezsi batohy. Ale postupne se bude ujidat, tak to snad pujde:). Podarilo se nam vyrazit az po 3 hodine, coz vzhledem k tomu, ze v pul 7 uz je tma, nebylo moc brzy. Chteli jsme dojit k chate Castle Rocks a tam prespat. Cesta se ale ukazala byt o dost delsi, nez jsme cekali. Sli jsme skoro 4hod a to opravdu narocnym terenem. Ale krasnym:). Zpocatku jsme meli vyhledy na horske plane (v jednu chvili jsme omylem sesli ze stesky, ale nastesti jsme bloudili spravnym smerem a na stezku pozdeji narazili), nasledne nas pohltily hluboke lesy. A to uz byly opet huste novozelandske pralesy - lezlo se pres koreny, pres kameny, pres potoky, rozhodne zadna nuda!
photo by mrrca.cz
A ke konci jsme uz samozrejme sli po tme, coz teda nebylo nic prijemneho, zvlast, kdyz mame jenom jednu celovku. Ale dosli jsme, nasli jsme a bydlime:). Moc sympaticke misto!
16/4/2012
Noc jsme oba poloprobdeli, stalo to za prd:(. Bez zadneho objektivniho duvodu, ale jo... Takze jsme se probudili rozlamani. Po obligatni ranni ovesne kasi jsme bez batohu vyrazili na 10min vzdalenou vyhlidku Castle Rocks. Videli jsme daaaleko na more a hory, videli bychom dal, nebyt toho stale pritomneho oparu.
Po navratu jsme se sbalili a vyrazili smerem ke kempu u chaty Anchorage, ktera se uz nachazi na tracku Abela Tasmana. Podle mych propoctu 5:30hod. Hodne jsme klesali, neb Anchorage je na plazi a Castle Rocks ve vysce asi 650mnm. Po 2 hodinach upela nejen kolena, stehna a ramena, ale trochu i moralka, moje...:)
cestou
photo by mrrca.cz
Kdyz jsme se pak po vice jak 2 dalsich hodinach napojili na trasu Abel Tasman, teren se vyrazne zmenil. Po absolvovanem jsme meli pocit, ze jdeme po chodniku:). A zacali uz se objevovat i lide. Ale zadne tlacenice, pohoda. Krome terenu se take vyrazne zmenilo okoli z hlubokych lesu v pobrezni kerovou houzev a po chvili jsme se vynorili na zlate plazi s neuveritelne cistou vodou, u ktere dnes stanujeme v kempu Anchorage. Sice uz neni zadne vedro, ale slunko svitilo, tak to by byla skoda se nevykoupat, ne?:) Voda byla pekne ledova, ale vlezt se do ni dalo. Coz ne vsichni dokazali - Mrrcanka studila na kolinka, takze se nevykoupal:). No a mne byla samozrejme kosa potom a jeste porad je, i ve spacaku! Br.
17/4/2012
Museli jsme vstavat v 6! Rano! Za tmy! Fakt jo. Pred nami totiz ve vdalenosti 6 hod chuze lezel zaliv Onetahuti Bay, ktery se dal projit jen +/-3hod pred/po odlivu, tj. mezi 9:29 - 15:20. Vstavani a baleni mokreho stanu nebylo nic prijemneho, ale v pul 8 jsme byli na ceste. A rano bylo moc pekne.
Zezacatku se slo dobre, trasa Great Walk je upravena a udrzovana, zadne koreny a tak... ale na brod jsme narazili:). On teda byl kousek dal most, ale to by nebylo takovy dobrodruzo:). Takze jsme brodili a byla to prca:D. Balvany byly neuveritelne kluzke a misty to jinak, nez korytem neslo. Takze jsme samozrejme oba nabrali vodu do bot:). Ale sranda musi byt:).
photo by mrrca.cz
Meli jsme casovy naskok, tak jsme si udelali malou odbocku ke Cleopatras Pool - male vodopadky a prirodni bazenky, idealni misto na koupani, bylo-li by teplo a cas. Ale za zachazku to urcite stalo.
Pokracovali jsme dal po High-tide tracku kolem Torrent Bay, ktery byl rano, kvuli prilivu, nepruchozi.
Torrent Bay
V Torrent Bay village jsme dali prvni svacu a podelili se s obrim ptakem, ktery se domahal revem pozornosti:). A pak jsme slapali honem dal. A cesta byla bohuzel dost nudna...:(. Obcas vyjdete na krasne plazi s uzasnym piskem, ale chuze po plazi tvori max 10% cele trasy. Zbytek chodnik lesem, s obcasnym vyhledem. Takze nic moc... Na tuhle trasu to chce mit dost penez a zaplatit si aspon na 2 dny kajak a prevoz zavazadel, pak to muze byt supr zazitek. Ale pesky nic ohromujiciho... Aspon zatim. Udelali jsme jeste jednu malou odbocku k Sandfly Bay - takovy maly tichy zlaty raj. Tam bylo opravdu krasne.
Sandfly Bay
Sandfly Bay
A pak jsme zase slapali a slapali lesem a konecne dorazili k Onetahuti Bay a uspesne jej zdolali. Po ceste se me na chvili chytil kolem putujici pan a ptal se me, proc se Ceskoslovensko rozdelilo a na Sudety; no te pic:D.
Asi hodinu pred cilem jsme zvolili alternativni trasu, ktera mela vest po plazi. A kousek vedla, jenze ja uz byla tak unavena, ze jsem si to ani neuzila:(. A pak uz jsme konecne dorazili do kempu v Awaroa. Za zhruba 8:30hod jsme naslapali 25km. No to snad mam narok na unavu:).
podvecerni Awaroa Bay
photo by mrrca.cz
18/4/2012
Prechod z Awaroa do Whariwharangi - pro me nejhezci cast tracku Abel Tasman. A taky asi jedina, kterou nepovazuji za ztratu casu...
Rano jsme byli zbrzdeni cekanim na odliv. Awaroa Bay byl totiz zdolatelny jedine hod a pul pred odlivem, tedy az v pul 12. I tak jsme museli zout boty a brodit a ja mela vodu az po prdel:). Nasledovalo kluzke bahinko a masazni pochod pres musle a kaminky. Zajimavy zacatek vyletu:). Cesta byla rozhodne zajimavejsi, mnohem casteji se slo pres plaze a valouny a bylo tak na co koukat. Navic uz kolem bylo temer otevrene more s poradnymi vlnami bijicimi do brehu a hned to melo jinou atmosferu. A lidi take podstatne ubylo. Do techto casti uz totiz nezajizdi vodni taxi a vsechno si proto musite odtahnout na zadech. A to uz vetsinu odradi:).
V jednu chvili, kdyz jsme prochazeli kempem v Totaranui, na me dychlo kouzlo podzimu - ostreho slunka, spadaneho listi, studeneho nosu...:) A tak jsem mela chut po vylete uvelebit se doma v teploucku s hrnkem caje a domacim strudlem... Prd, stan bude! Zima! Vlhko! Instantni testoviny!:) Asi poprve se mi vazne zastesklo po teple domova.:)
Ale vrchol vyletu byl stale pred nama - Separation Point, kde jsme pozorovali tulene. Pristup byl znacne krkolomny, ale batohy jsme nechali nahore a dalo se v pohode slezt (a pak zase vylezt:)). Tulenu tam sice moc nebylo, ale byli jsme par metru od tuleni mamy s prckem a pozorovani jsme si fakt uzili:).
photo by mrca.cz
photo by mrca.cz
Separation Point
photo by mrca.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat