19/4/2012
Doslo na prvni ze dvou dnu, kterych jsem se celou dobu bala - musime se z nuly vysplhat zpet do nadmorske vysky 1200m, kde na nas ceka nas 'domov', tj. auto:). Stoupani i vzdalenost jsou celkem rovnomerne rozlozene do obou dnu. Dnes nas tedy cekalo 6hod pochodu z 'plazoveho' kempu Whariwharangi k chate Awapoto v nm vysce cca 600m. Nemuseli jsme rano nijak zvlast spechat a posedeli jsme tedy chvili ve spolecnosti pisecnych blech na jedne ze zlatych plazi narodniho parku. Bylo opet slunecne rano, na plazi ani noha... proste se mi tam libilo:). Ale nenechte se mistnimi piscitymi plazemi osalit a zlakat k lezeni na dece - behem par minut budete ozrani muskami 'sandlfy'. Jsou to neuveritelne bestie a kdyz si zahalite vsechno, co jen jde, vysajou z vas krev aspon na dlanich! Nemluve o pisecnych blechach, podivnych zakernych skakavych krevalacnych potvorach...
Nicmene cesta cekala a neradno ji odkladat...
Prvni polovina trasy byla fajn, stoupani bylo relativne pozvolne a povrch vcelku bez vetsich prekazek. Velkou cast jsme sli po loukach a tak jsem se mohla rohlidnout kolem a hned se mi slapalo lehceji:). Po 3 hod jsme dorazili do Pidgeon Saddle a charakter 'cesty' se vyrazne zmenil - byli jsme zpet na Inland Tracku:). Prudke stoupani hlubokym lesem pres koreny, balvany a popadane stromy... V tomhle lese si pripadate opravdu jako v divocine a diky rozmanitemu ptacimu zpevu taky tak trochu jak v zoo:). Dobrych par set metru nas sledoval a nadaval nam takovy maly ptacek, lital nam porad za zadkem... chvili jsme ho podezrivali, ze je to zaklety strazce parku:).
Kupodivu jsme i tyto 3 hod zvladli celkem v pohode a kolem ctvrte dorazili na chatu. A tady na nas cekalo male prekvapeni:) - 5 pracovniku DOC upravujicich track, zejmena motorovou pilou a sekyrou. Tak mame zase v chate spolecnost:).
20/4/2012
Posledni den pochodu... Nemuzu rict, ze by me to tentokrat mrzelo:). Jednak po 6 dnech pochodu s batohem na hrbu pocitite nalehavou potrebu sprchy, pak telo dava najevo nespokojenost s namahou a neprimerenym prisunem zivin a nakonec preci jenom tento track pro me nebyl zdaleka tak strhujici, jako Tongariro. Ja potrebuju hory, hole vrsky a vyhledy do dalav:). Ne, ze by se mi tentokrat vyslap nelibil... jen jsem rada, ze uz ho mame za sebou.
Rano jsme se ucastnili maleho 'predstaveni' v podobe helikoptery, ktera vyzvedavala pracanty DOC a jejich nacini:).
Cesta pred nami dnes nemela byt zvlast dlouha, snad 6 hod chuze lesem. Zdolali jsme ji bez vetsich problemu ale rovnez bez vetsich zazitku, nez neustale klopytani pres koreny. Dobry trenink:). Na posledni den nam taky nezbylo nic jineho nez vyzkouset ony tabletky zpitnujici nepitnou vodu: no chutove to nebylo tak strasne, pachove horsi, ale nejhorsi byla ta barva - jak 3 dny zvetrale pivo:D. Ale dalo se to pit v pohode.
Kdyz jsme odpoledne dorazili na Canaan Carpark, prvni, na co jsme se vrhli, bylo jidlo. Jidlo! Nafutrovali jsme se poradne a pak vse zalili lahvinkou savignonu, hmmm:). Ke stesti nam ted momentalne chybi uz snad jen ta sprcha (prespime jeste jednu noc tu, setrime:)). Ale zitra!
Jinak uz je tu pekna kosa; az kdyz jsem oblekla termotriko, mikinu, svetr, bundu, cepici a rukavice, nebyla mi zima:).
Doslo na prvni ze dvou dnu, kterych jsem se celou dobu bala - musime se z nuly vysplhat zpet do nadmorske vysky 1200m, kde na nas ceka nas 'domov', tj. auto:). Stoupani i vzdalenost jsou celkem rovnomerne rozlozene do obou dnu. Dnes nas tedy cekalo 6hod pochodu z 'plazoveho' kempu Whariwharangi k chate Awapoto v nm vysce cca 600m. Nemuseli jsme rano nijak zvlast spechat a posedeli jsme tedy chvili ve spolecnosti pisecnych blech na jedne ze zlatych plazi narodniho parku. Bylo opet slunecne rano, na plazi ani noha... proste se mi tam libilo:). Ale nenechte se mistnimi piscitymi plazemi osalit a zlakat k lezeni na dece - behem par minut budete ozrani muskami 'sandlfy'. Jsou to neuveritelne bestie a kdyz si zahalite vsechno, co jen jde, vysajou z vas krev aspon na dlanich! Nemluve o pisecnych blechach, podivnych zakernych skakavych krevalacnych potvorach...
Nicmene cesta cekala a neradno ji odkladat...
Prvni polovina trasy byla fajn, stoupani bylo relativne pozvolne a povrch vcelku bez vetsich prekazek. Velkou cast jsme sli po loukach a tak jsem se mohla rohlidnout kolem a hned se mi slapalo lehceji:). Po 3 hod jsme dorazili do Pidgeon Saddle a charakter 'cesty' se vyrazne zmenil - byli jsme zpet na Inland Tracku:). Prudke stoupani hlubokym lesem pres koreny, balvany a popadane stromy... V tomhle lese si pripadate opravdu jako v divocine a diky rozmanitemu ptacimu zpevu taky tak trochu jak v zoo:). Dobrych par set metru nas sledoval a nadaval nam takovy maly ptacek, lital nam porad za zadkem... chvili jsme ho podezrivali, ze je to zaklety strazce parku:).
i takove houbicky se pletou pod nohy:)
photo by mrrca.cz
ptak pronasledovatel
photo by mrca.cz
20/4/2012
Posledni den pochodu... Nemuzu rict, ze by me to tentokrat mrzelo:). Jednak po 6 dnech pochodu s batohem na hrbu pocitite nalehavou potrebu sprchy, pak telo dava najevo nespokojenost s namahou a neprimerenym prisunem zivin a nakonec preci jenom tento track pro me nebyl zdaleka tak strhujici, jako Tongariro. Ja potrebuju hory, hole vrsky a vyhledy do dalav:). Ne, ze by se mi tentokrat vyslap nelibil... jen jsem rada, ze uz ho mame za sebou.
Rano jsme se ucastnili maleho 'predstaveni' v podobe helikoptery, ktera vyzvedavala pracanty DOC a jejich nacini:).
photo by mrrca.cz
Cesta pred nami dnes nemela byt zvlast dlouha, snad 6 hod chuze lesem. Zdolali jsme ji bez vetsich problemu ale rovnez bez vetsich zazitku, nez neustale klopytani pres koreny. Dobry trenink:). Na posledni den nam taky nezbylo nic jineho nez vyzkouset ony tabletky zpitnujici nepitnou vodu: no chutove to nebylo tak strasne, pachove horsi, ale nejhorsi byla ta barva - jak 3 dny zvetrale pivo:D. Ale dalo se to pit v pohode.
Kdyz jsme odpoledne dorazili na Canaan Carpark, prvni, na co jsme se vrhli, bylo jidlo. Jidlo! Nafutrovali jsme se poradne a pak vse zalili lahvinkou savignonu, hmmm:). Ke stesti nam ted momentalne chybi uz snad jen ta sprcha (prespime jeste jednu noc tu, setrime:)). Ale zitra!
Jinak uz je tu pekna kosa; az kdyz jsem oblekla termotriko, mikinu, svetr, bundu, cepici a rukavice, nebyla mi zima:).
Žádné komentáře:
Okomentovat