Omlouvam se tem, kteri snad cekali na
nejakou zpravu ze sveta hlavou dolu. Budu se opakovat, ale v
poslednich tydnech v sobe nenachazim silu psat. Ani fotit. Nic
tvorit. Navic kolem sebe nevidim nejak nic zajimaveho. Ono by se par
veci naslo, ale jde o to, jak se na ne divate. A ja posledni dobou
vidim nejak sedive a neostre. Nejak se mi vsechno ztraci v huste
lepkave mlze, ktera se dostane vsude, at se pred ni branite
sebevic, a beha z ni mraz po zadech. No jo, tak nejak tady v
poslednich dnech vypada i pocasi...
Chvili jsem si vazne pohravala s
myslenkou, ze na blog kaslu... Stejne se ted asi nedeje nic, co bych
si chtela v budoucnu pripominat a co by nekoho zajimalo. Ale dnes mam
nejak pocit, ze ze sebe nejake to slovo vytlacim, tak aspon par radku
pridam:).
Stale pracujeme v tovarne na privpravky
do hajzliku – Tumblar Products. Ted nejak nemuzu spocitat kolik uz
je to tydnu. Ale asi 4 tydny. Uz jsem byla povysena a muzu zapinat
linku:D. Ale na baleni do krabic jsem zatim porad malej pan:))). Je
to obcas celkem sranda, ale jen pokud se na to divam ocima cloveka,
ktery za par tydnu odjede a na te praci mu az tak moc nezalezi.
Jinak je tu citit tvrda ruka kapitalismu. Kdyz si predstavim, ze
tahle prace je moje zivobyti, beha z toho trochu mraz po zadech.
Nejde jen o charakter cinnosti... Ale ti lide se o praci opravdu boji
a kdyz sef rekne, ze nikdo nesmi stat, tak i kdyz opravdu neni co
delat, tak vsichni pobihaji sem a tam, zametaji podlahu tam, kde uz
byla pred tim 2x zametena a navic po sichte nastoupi uklizecka... V
hale jsou instalovane kamery, takze jsou vsichni vystraseni a jakmile
se linka z nejakeho duvodu zastavi, hned hledaji co by kde mohli
poklidit, srovnat, pripravit, vycistit... Nikdo si nedovoli chvili
nic nedelat. Prijde mi to silene. Neco mi rika, ze v ceskych
tovarnach to vypada trochu jinak:). Navic vetsinou svou praci berou
smrtelne vazne. Obcas si pripadam jako cerna ovce, protoze se mi
prici delat neco, co je ale opravdu uplne zbytecne jenom proto,
abych nevypadala, jako ze nemam co delat:).
Meli jsme tu taky celkem zajimavy
zazitek se snehem. Evidentne tu na nej nejsou zvykli. Vetsinu zim se tu
snih vubec neukaze. Takze kdyz se jednoho dne rozchumelilo, po 2
hodinach sef svolal 'poradu' (to jsem vyse zapomnela zminit - kazdy
patek se kona 'meeting' se vsemy delniky a sefem a probira se
odvedena prace, plan na pristi tyden a sef udeluje cokolady
nejlepsim pracantum:D). K nasemu nemalemu udivu nam oznamil, ze do
pul hodiny prestava kuli snehu jezdit MHD a vsechny poslal domu se
slovy 'drive safe'. No nejdriv jsme naprosto nechapali, co proc...
vzdyt je to preci jen snih! Ale nakonec jsme tak trochu pochopili...
Krome toho, ze o existenci zimnich pneumatik tu nemaji vubec tuseni
(kdyz jsme kupovali auto, nemohli jsme chlapkovi vysvetlit, co jsou
zimni pneumatiky a na co; predstavil si hned takove ty z hrebama:)),
tak maji asi na cele mesto jeden pluh pro pripad nouze. Takze kdyz
jsme vyjeli, silnice byly utopene v nekolikacentrimetrove vrstve
cvachtaveho snehu. Opravdu hodne to klouzalo a hned na prvni
krizovatce jsme byli svedky drobne nehody – ridic na svetlech
neodhadl brzdnou drahu a napalil to do auta pred sebou. Takze jsem
uz trochu chapali vydesene pohledy nasich tovarnich kolegu:). Jeste
pak 2 dny mrzlo a pohyb po silnicich byl ponekud dobrodruzny, ale o
par dni pozdeji se vratilo temer jarni slunce a po snehu uz dlouho
neni ani pamatka.
Prestehovali jsme se. Bydlime ted v dobe s rodinou nasi kolegyne ''Ausi" z Filipin. No a je to tu dost desny. Domaci jsou sice moc mili a snazivi, ale strasny prasata. Pokoj jsme celkem vycistili... ale stejne tu zbyvaji zavesy plne zvirecich chlupu, ktere u nas obou vyvolavaji dusive reakce (presto, ze ani jeden netrpime zadnou znamou alergii) a u me navic hodne neprijemny ekzem.V kuchyni se prilepite absolutne ke vsemu, k cemu s jen priblizite, vsechno nadobi si musime pred pouzitim umyt... Nebudu pokracovat, protoze jenom jak o tom pisu, je mi z toho blivno. Ale je to tu levne... a mame heater:). Nevim, jestli tu vydrzim do konce srpna...
Taky jsme koupili dve stare herky - horska kola. Je to docela fajn moct se o vikendu aspon trochu provetrat. Minuly vikend jsme zajeli do mestske casti Somner, ktera pry pred zemetresenim patrila k tem nejkrasnejsim. Ale dnes... budi hruzu. Svahy, na kterych staly budovy, se se zemetresim utrhly a vzaly sebou i domy... Tezko se neco takoveho popisuje. Ale je to celkem intenzivni pocit, kdyz to vidite... A zemetreseni, ktere tohle vsechno zpusobilo, melo 'jen' 6.3 stupnu... Zeme se trese porad, ale posledni dobou jen zridka, je celkem klid.
Co jinak... koupila jsem si nove zebradlo:). Na takovem male festivalku na oslavu maroskeho Noveho roku (zacatkem cervna; jak nam vysvetlil pan v Napierskem planetariu, pro jizni polokouli maorsky novy rok dava mnohem vetsi smysl nez ten evropsky). Byla to docela fajn akce s moc peknym ohnostrojem (ale hnusnym pivem:)).
To bude asi tak vsechno... Pri jedne prochazce 'mestem' jsme na takove zapadlejsi plazi narazili na pozitkarskeho tulene samotare. Byli jsme v kime na filmu The Way a pouti do Santiago de Compostela - zajimava tematika, pribeh, ale nejak se mi zdalo, ze z toho mohli vytezit mnohem vic; treba na obrazu... A to je asi opravdu vsechno.
Žádné komentáře:
Okomentovat