Pár změn se za poslední týden odehrálo. Vyléčila jsem zánět, dobrala antibiotika, prst splaskl a podařilo se sundat i prstýnek. Snad jsem se vymanila i z nejhorší trudnomyslnosti...
Lana s Maiou odjely na pár dní pryč (zítra, tj. v pondělí 6.2., na NZ slaví Waitangi day - státní svátek na památku smlouvy z Waitangi mezi Maory a Brity o rozdělení půdy; kterou mimochodem Britové nedodrželi a dodnes se s tímto prohřeškem vyrovnávají až na vládní úrovni). Musím přiznat, že jejich absence je pro nás úlevou a vzpruhou. Lana má v poslední době stále nějaký problém... Ten poslední už stojí za zmínku - nezdálo se jí, že řádně zasouváme židle od stolu, přišlo proto s malou lekcí maorské kultury - nezasunutá židle je snad tou největší urážkou, jakou Maorům můžete uštědřit. Podle Lany. Máme tomu věřit? Kromě toho za námi přišla s požadavkem na příspěvek na elektřinu... Překvapená, že výdaje s naším nastěhováním se vzrostly. No každopádně se tu necítíme už dobře a přemýšlíme, co dál... A jak tak přemýšlím, přichází na pomoc kamarádka, která pobývala na tomto místě zhruba před rokem. Díky ní jsem získala kontakt na potenciálně nové bydlení v Hastings (vedlejší město). Na číslo jsme včera (4/2/2012) napsali zprávu a hned se před námi objevila nová možnost! Pokoj za 160$ týdně pro nás dva! Je to levnější a hlavně se zdá, že bychom sdíleli dům s jinými backpackery a měli kolem sebe konečně taky nějaké lidi! Kdo se má pořád dívat na mrrcu, že jo:))). Změna by nám rozhodně prospěla. Domluvili jsme se na zatím neupřesněné schůzce během příštího týdne, tak doufáme, že to dopadne... Pryč odtud!!! Juuuu!
Včerejší den jsme věnovali také zajišťování práce. Stavili jsme se do vinařství Moana Park, šéf Dan už se konečně vrátil z Evropy (vypadal chudák celý pomuchlaný a nateklý - časový posun zacloumá i s jeho více jak 100kily:)). Byl trochu zamtený, ale říkal, že v pondělí můžeme začít s nějakou prací. Super! Jen to neznělo, jako že by práce bylo až nad hlavu a my měli tak vystaráno:/. Proto jsme se rozhodli zajet ještě do jednoho vinařství, kde nám nabízeli práci od 7/2. Ale bohužel, v sobotu měli zavřeno. Tak nic. Půjdeme tedy zatím do Moana Park a uvidíme, jak bude.
Sobota byla tedy ve znamení blížících se změn, které trochu provětraly upadající náladu. Film, zvolený pro tento večer - Mulholland Drive od Davida Lynche - byl intenzívně pozitivní tečkou za sobotním dnem.
Na neděli (5/2/2012) se v Moana Park chystala velká party "Back in Taradise", na kterou jsme byli šéfem pozváni. Takové pozvání se neodmítá. Ráno jsme se líně a pomalu vyhrabali z pelechu a po dopolední čtenářské nenažranosti (další díl Hrryho Pottera zdolán:)) vyrazili do vinařství. Chvíli jsme váhali, jakým způsobem se na místo dopravit - akce samozřejmě předpokládala množství alkoholických nápojů:) - pěšky, stopem nebo se jeden z nás obětuje pro řízení? Mrrca rozhodně prohlásil, že chce pít. Já jsme váhala, ale nakonec jsem sedla za volant. Chyba! Nejenže jsem za volantem neseděla (kromě krátké projížďky minulý měsíc) 2 roky a že neumím ovládat řadící páku levou rukou atp., ale... k tomu se dostanu:). Akce byla moc příjemná, šéf nás hned ze začátku zastavil s lahví Chardonnay a skleničkami... To můžeme všechno vypít??? Vážně? No tak jo:). Škoda, že si nedám:D. Alespoň jsem ochutnala a mrrca pak lahvinku zdolával sám (ale nechal mi trochu na večer, hodnej kluk to je:))). K tomu hned ze začátku přihodil pivečko, takže byl pěkně v náladičce:)). Asi po 2 hod jsme se vydali na cestu zpět a to je právě ten okamžik, kdy začíná moje trauma. Vozit mrrcu v náladě totiž není jen tak:) Nepotřebovala jsem žádný důvod a byla jsem i tak nervózní, že se mi klepala noha na plynu, a do toho vám spolujezdec zničehonic vydává velmi intenzívní skřeky:). No... nakonec jsem se netrefila do vjezdu na zahradu, takže jsem si udělala na levých dveřích malou značku. S autem asi prostě nikdy nebudu kamarád.
A zítra do práce! Jsem ráda, že se konečně bude něco dít a že se snad hneme z místa! Ale na tu dřinu se moc netěším, to asi ne... Uklidňující je, že je to jen dočasné:).
Žádné komentáře:
Okomentovat