Trhame 21-22/12/2011
Stale protrhavame jablka. Ale sefova uz nam oznamila, ze v patek koncime. Vsichni backpackeri pred svatky v sadech konci. Slibila, ze se MOZNA ozve v lednu, ale uprimne nam doporucila najit si jinou praci - jsme pomali a ona uz nas nemuze vic platit od hodiny, takze bychom nic nevydelali.
V novem domove si postupne zvykame, mame tu rozhne mnohem vetsi pohodli nez v hostelu a Lana je celkem fajn, hodne s nama mluvi, coz je vyborne pro nasi anglictinu. Treba se tu i neco naucime!:)
Christmas Day 23/12/2011
Patek 23/12 byl nas posledni pracovni pulden v sadu Close. Koncili jsme kolem pul 12 a pracovni moralka se uz nekam vytratila:) Ale s tim se asi pocitalo, ani nas behem dne nikdo nekontroloval. Mrrca na posledni den spadl ze zebriku do zebriku, ale nastesti se jen odrel. A na me se pokusil spachat atentat jablkem, primo pod oko, prej moc hezky zpivam:D Po svacine jsme se rozloucili s frantiky, ktere uz pravdepodobne nikdy neuvidime, a jeste poridili par snimku sadu.
A pak uz trada 'domu', kde vrcholily pripravy na vanocni veceri. Taky jsme byli zaskoceni datem - 23 nam prislo nejak brzy - ale Lana chtela nasledujici den odjet na dovolenou, proto si Vanoce trochu posunuli. Tradicne se tu hlavni slavnost a nejocekavanejsi udalost (rozdavani darku samozrejme:)) kona az 25/12 dopoledne.
Mala Maia (7 let) stale veri na Santu Clause (ano, je to tu jak v Ameru), takze jsme se na vecer celkem tesili. Kolem 5 hodiny se zacali schazet hoste, tj. rodina. A my, haha:D. Chvili jsme si pripadali tak nejak navic, ale vsichni byli moc mili a snazili se, abychom se citili jako doma. Dostali jsme dokonce i darky (mj. lahev piva:D). Mala byla skvela, moc se ji libilo, kdyz ji mrrca fotil, tak casem prihodim nejaky obrazek.
Pri pohledu na ni se mi vybavily vzpominky na ten uzasny pocit, kdyz se pred nami otevrely dvere a tam byl svitici stromek a pod nim kupa darku! V tu chvili se mi opravdu zastesklo...
Po rozbaleni vsech darku se slo veceret (pro deti rozumne poradi, rekla bych:)) a takovou hostinu jsme tedy dlouho nezazili: neuveritelne obrovsky kus sunky, nadivane kure, krevetovy koktejl, 3 druhy salatu, svestkovy kolac, zmrzlina a spostu dalsich drobnosti! Mnam, vsechno nam opravdu moc chutnalo (takze dalsi den nam tekly sliny, kdyz nam Lana ukazovala, co vsechno nam tu nechava na dojezeni:)). Moyen (sefova ze sadu, ted v roli babicky) si z nas delala srandu, jestli zvladnem tolik jidla, protoze nas jinak videla jist jen kolinka nebo chleba:)). Zvladli jsme! Vecer byl moc fajn.
Stedry den 24/12/2011
Volny den! Popravde jsme ho celkem potrebovali, zacinaly nas oba od stipani jablek bolet oblasti karpalniho tunelu a pichava bolest v zadech se ohlasila hned po vstanuti z postele. A to jsme tam prosim pracovali jen 2 tydny! Nase tela, uvykla sezeni u pocitace, se zacala pomalu bourit. Kazdopadne ale zatim stale nemam chut se podobne praci vyhybat, je to dobra skola:))
Dopoledne jsme prospali, procetli. U snidane nas prepadla mala s blokem a pastelkami - nakreslili jsme tolik obrazku, jako za poslednich par let ne:)) Nastesti Maia jeste nepozna, ze kreslit fakt neumime:D
Po obede, kdyz Lana s malou odjely na dovolenou, jsme meli cely dum jen pro sebe:)). Zacali jsme hostinou a pokracovali shlednutim 3 filmu (7 let v Tibetu, Gran Torino a Legenda o vasni), cpanim se cokoladou, syrem aj. a popijenim vina, vecer pak sana:). No docela prijemne Vanoce, naramne prolenosene ve spolecnosti moc peknych filmu!
Vecer (po 10hod, rekla bych) jsme se sli projit do mesta a krasny zpev nas vlakal do jednoho mistniho kostela. Mile nas tam uvitali, dali nam svicky a usadili jsme se na lavici. Probihala tu neco jako nase pulnocni mse (ovsem urcite to nebyli katolici, mozna anglikani, nevime). Po chvili se zacali zapalovat svicky a vsichni zpivali jakesi vanocni pisne a byl to docela zajimavy zazitek:). Na zaver se vsichni vzali za ruce a nas neopomneli - ja jsem teda byla lehce v rozpacich a nevedela, co delat, ale pan vedle mi pratelsky mi stiskl ruku, proc ne:). Po skonceni mse na nas vsichni zvedave koukali, usmivali se, prali vesele Vanoce a jeden pan nam dokonce sel podat ruku. No asi jsme tu byli dobri exoti:D.
Te Mata Peak 25/12/2011
Dnes jsme si udelali maly vylet na vrchol Te Mata, na ktery jsme kazdy den koukali ze zebriku:). Docela nas prekvapilo, kolik lidi melo podobny napad... ale i tak to bylo moc prijemne pobyti. Slunko palilo jak blazen, mrrca se chtel opalit a chodil bez tricka a vecer byl naramne cerveno-bile pruhovany:D Z vrcholu byl krasny vyhled na vsechny strany, snad bude i nejake foto.
Vecer jsme byli pozvani na 'dinner with teenagers' k Andree, Lanine svagrove, kterou jsme prvne potkali na vanocni oslave. Je puvodem z Nemecka, provdala se sem a zije tu uz 22 let. Manzel ovsem zemrel a ma ted doma 2 opravdu vydatne pubertaky, tak asi uvitala ropztyleni. Ze zacatku nam bylo dost trapne, dcera (16let) se zavrela se 4 kamarady u sebe v pokoji, ze nemaji hlad, a syn (18let) se proste najednou sebral a odesel a uz se nevratil:D Takze jsme nakonec vecereli jen ve trech. No rozhodne to s nima nema jednoduche! 4 pubertaci pak vylezli z pokoje, pobihali po dome, zapalovali petardy a Andrea je jen poprosila, aby davali pozor na pradlo:)) No dokazete si neco podobneho predstavit u nas??? My teda ne, rodice by asi prisli o rozum:)
Stale protrhavame jablka. Ale sefova uz nam oznamila, ze v patek koncime. Vsichni backpackeri pred svatky v sadech konci. Slibila, ze se MOZNA ozve v lednu, ale uprimne nam doporucila najit si jinou praci - jsme pomali a ona uz nas nemuze vic platit od hodiny, takze bychom nic nevydelali.
Orchard Close s Te Mata Peak v pozadi
Orchard Close
Orchard Close
V novem domove si postupne zvykame, mame tu rozhne mnohem vetsi pohodli nez v hostelu a Lana je celkem fajn, hodne s nama mluvi, coz je vyborne pro nasi anglictinu. Treba se tu i neco naucime!:)
Christmas Day 23/12/2011
Patek 23/12 byl nas posledni pracovni pulden v sadu Close. Koncili jsme kolem pul 12 a pracovni moralka se uz nekam vytratila:) Ale s tim se asi pocitalo, ani nas behem dne nikdo nekontroloval. Mrrca na posledni den spadl ze zebriku do zebriku, ale nastesti se jen odrel. A na me se pokusil spachat atentat jablkem, primo pod oko, prej moc hezky zpivam:D Po svacine jsme se rozloucili s frantiky, ktere uz pravdepodobne nikdy neuvidime, a jeste poridili par snimku sadu.
A pak uz trada 'domu', kde vrcholily pripravy na vanocni veceri. Taky jsme byli zaskoceni datem - 23 nam prislo nejak brzy - ale Lana chtela nasledujici den odjet na dovolenou, proto si Vanoce trochu posunuli. Tradicne se tu hlavni slavnost a nejocekavanejsi udalost (rozdavani darku samozrejme:)) kona az 25/12 dopoledne.
Mala Maia (7 let) stale veri na Santu Clause (ano, je to tu jak v Ameru), takze jsme se na vecer celkem tesili. Kolem 5 hodiny se zacali schazet hoste, tj. rodina. A my, haha:D. Chvili jsme si pripadali tak nejak navic, ale vsichni byli moc mili a snazili se, abychom se citili jako doma. Dostali jsme dokonce i darky (mj. lahev piva:D). Mala byla skvela, moc se ji libilo, kdyz ji mrrca fotil, tak casem prihodim nejaky obrazek.
Maia
photo by mrrca.cz
Moyen, naše šéfová:)
photo by mrrca.cz
Maia s Lanou
photo by mrrca.cz
Po rozbaleni vsech darku se slo veceret (pro deti rozumne poradi, rekla bych:)) a takovou hostinu jsme tedy dlouho nezazili: neuveritelne obrovsky kus sunky, nadivane kure, krevetovy koktejl, 3 druhy salatu, svestkovy kolac, zmrzlina a spostu dalsich drobnosti! Mnam, vsechno nam opravdu moc chutnalo (takze dalsi den nam tekly sliny, kdyz nam Lana ukazovala, co vsechno nam tu nechava na dojezeni:)). Moyen (sefova ze sadu, ted v roli babicky) si z nas delala srandu, jestli zvladnem tolik jidla, protoze nas jinak videla jist jen kolinka nebo chleba:)). Zvladli jsme! Vecer byl moc fajn.
Stedry den 24/12/2011
Volny den! Popravde jsme ho celkem potrebovali, zacinaly nas oba od stipani jablek bolet oblasti karpalniho tunelu a pichava bolest v zadech se ohlasila hned po vstanuti z postele. A to jsme tam prosim pracovali jen 2 tydny! Nase tela, uvykla sezeni u pocitace, se zacala pomalu bourit. Kazdopadne ale zatim stale nemam chut se podobne praci vyhybat, je to dobra skola:))
Dopoledne jsme prospali, procetli. U snidane nas prepadla mala s blokem a pastelkami - nakreslili jsme tolik obrazku, jako za poslednich par let ne:)) Nastesti Maia jeste nepozna, ze kreslit fakt neumime:D
Po obede, kdyz Lana s malou odjely na dovolenou, jsme meli cely dum jen pro sebe:)). Zacali jsme hostinou a pokracovali shlednutim 3 filmu (7 let v Tibetu, Gran Torino a Legenda o vasni), cpanim se cokoladou, syrem aj. a popijenim vina, vecer pak sana:). No docela prijemne Vanoce, naramne prolenosene ve spolecnosti moc peknych filmu!
Vecer (po 10hod, rekla bych) jsme se sli projit do mesta a krasny zpev nas vlakal do jednoho mistniho kostela. Mile nas tam uvitali, dali nam svicky a usadili jsme se na lavici. Probihala tu neco jako nase pulnocni mse (ovsem urcite to nebyli katolici, mozna anglikani, nevime). Po chvili se zacali zapalovat svicky a vsichni zpivali jakesi vanocni pisne a byl to docela zajimavy zazitek:). Na zaver se vsichni vzali za ruce a nas neopomneli - ja jsem teda byla lehce v rozpacich a nevedela, co delat, ale pan vedle mi pratelsky mi stiskl ruku, proc ne:). Po skonceni mse na nas vsichni zvedave koukali, usmivali se, prali vesele Vanoce a jeden pan nam dokonce sel podat ruku. No asi jsme tu byli dobri exoti:D.
Te Mata Peak 25/12/2011
Dnes jsme si udelali maly vylet na vrchol Te Mata, na ktery jsme kazdy den koukali ze zebriku:). Docela nas prekvapilo, kolik lidi melo podobny napad... ale i tak to bylo moc prijemne pobyti. Slunko palilo jak blazen, mrrca se chtel opalit a chodil bez tricka a vecer byl naramne cerveno-bile pruhovany:D Z vrcholu byl krasny vyhled na vsechny strany, snad bude i nejake foto.
Hastings a Havelock North
Vecer jsme byli pozvani na 'dinner with teenagers' k Andree, Lanine svagrove, kterou jsme prvne potkali na vanocni oslave. Je puvodem z Nemecka, provdala se sem a zije tu uz 22 let. Manzel ovsem zemrel a ma ted doma 2 opravdu vydatne pubertaky, tak asi uvitala ropztyleni. Ze zacatku nam bylo dost trapne, dcera (16let) se zavrela se 4 kamarady u sebe v pokoji, ze nemaji hlad, a syn (18let) se proste najednou sebral a odesel a uz se nevratil:D Takze jsme nakonec vecereli jen ve trech. No rozhodne to s nima nema jednoduche! 4 pubertaci pak vylezli z pokoje, pobihali po dome, zapalovali petardy a Andrea je jen poprosila, aby davali pozor na pradlo:)) No dokazete si neco podobneho predstavit u nas??? My teda ne, rodice by asi prisli o rozum:)
...jako z pohádky :-) ...
OdpovědětVymazat