Vzhledem k tomu, ze jsme bez prace (ne, ze bychom se v jejim hledani nejak pretrhli... pocitame tak nejak s navratem pristi tyden do Moana Park; snad bude nabidka spoluprace stale platna:)), rozhodli jsme se vydat se na vicedenni vylet. V okoli Napier uz mame vsechno prosmejdene a dlouho sedet na zadku ani jeden nevydrzime (i kdyz cist je porad co a ten cas na cteni ma taky hodne do sebe:)), takze jsme sbalili jidlo na 3 dny a vyrazili smerem na sever.
24/1/2012 Napier- Lake Tutira
Prvnim zvolenym cilem bylo jezero Tutira, lezici uprostred kopcu. Hned po prijezdu nas obklopilo hejno kacen a cernych labuti lacnych nasi svaciny. Jedna z labuti se drzela stale v blizkosti bile husy a tvorily tak uzasnou dvojku:). Jezero i jeho okoli se nam moc libilo, tak jsme se rozhodli vydat se na 5tihodinovy track Tutira Walkway Long Loop. V nasem podani (foceni, kochani, rozmlouvani s ovcemi a kravami:)) se vylet jeste protahl, ale opravdu bylo na co se divat. Vysplhali jsme se na hrebeny mistnich kopcu a pak sli hrebenovou cestou, ktera se nakonec vnorila do lesu. Vetsina trasy vedla pres pastviny, takze krome panoramat jsme se bavili take prezvykujici spolecnosti. Spolecnost to byla celkem vesela... Mrrca se radostne bavil nad postojem jedne kravky, ale radost z oci zmizela, kdyz jsem ho upozornila na rohatou horu svalu po druhe strane:) - ozvalo se jen 'a do prdele' (vubec ne radostne:)) a Mrrca opustil stezku:))). No sel z toho byka proste fakt strach.
Po navratu do cile se chylilo k veceru a my citili prijemnou unavu, rozhodli jsme se tedy u jezera prenocovat. Objevili jsme dokonce i taboriste, takze jsme v klidu mohli rozdelat stan.
25/1/2012 Lake Tutira - Boundary Stream Mainland Island - Lake Tutira
Noc ve stanu byla po dlouhe dobe dost narocna, ani jeden jsme toho moc nenaspali a vzbudili se unaveni. Nicmene po snidani u jezera jsme vyrazili dal. Dnesnim cilem byla prirodni rezervace Boundary Stream Mainland Island. K vseobecnemu veseli se silnice brzy zmenila ve sterkovou cestu, hooodne prasnou, takze jsme po chvili meli prach uplne vsude - ve vecech, v nose, ve vlasech... a krasne nalepeny po celem tele:). Nase auto statecne zvladlo 12km stoupajicich serpentin po sterku. Dojeli jsme k nejvzdalenejsimu tracku - Bell Rock Track (cca 3hod pochodu) a vydali se ho zdolat. Opet jsme se skrabali do sileneho kopce, ale cil stal za to! Krasne skaly, z nichz se oteviral vyhled do obrovskeho udoli a dale na vrcholky hor (dokonce i snih byl v dalce videt). Asi hodinu jsme pobyli, poobedvali, polezeli a vydali se zpet.
Protoze bylo jeste brzy, rozhodli jsme se zdolat jeste jeden track kousek nize - Kamahi Loop Track (2hod). Ten nas moc neoslnil, byl to ale poradny trening! Nahoru dolu nahoru dolu... a nic poradneho k videni. Jen ten jejich neuveritelne husty les (btw 'mainland island', jak jsem se docetla, znamena 'ostrov na pevnine', kde se snazi prirodu vratit zhruba do puvodniho stavu).
Po navratu jsme byli uz dost unaveni a po chvilce vahani jsme se vratili k jezeru Tutira, kde nas cekal nadherny zapad slunce. Vzhelem k tomu, jak jsme se dnes zapotili a kolik prachu jsme opet nabrali pri zpatecni ceste, me cedule 'swimming not recommended' od koupele neodradila. Bylo to moc prijemne vecerni osvezeni!
26/1/2012 Lake Tutira - Boundary Stream Mainland Island - Napier
Dnesni noc uz byla o neco lepsi. Ovsem rano nas cekalo nemile prekvapeni v podobe sviticich brzdovych svetel... Asi nejaky spatny kontakt:/. Ale nastesti baterka byla jeste ochotna startovat.
Po snidani jsme vyrazili k udajne nejkrasnejsim vodopadum oblasti Hawke's Bay - Shine Falls (cca 1,5hod track). Pristupova cesta byla opet mnohakm sterkovka, takze opet prach a opet statecny boj auta o preziti. Vodopady byly ale skutecne nadherne a majestatni (pres 50m). Pomysleli jsme na koupel, ale voda byla neuveritelne ledova, tak jsme 'jen' obdivovali:).
Den byl teprve v pulce, tak jsme se opet prasnou cestou vydali smerem k Bellbird Bush Scenic Reserve a zdolali 2hod Spooners Hill Loop Track. Cekaly nas krasne vyhledy a neuveritelne silny vitr (chvilema jsem vazne mela problem udrzet se na nohach:)).
Nakonec jsme se po ceste stavili jeste u Lake Opouahi - Pan Pac kiwi crèche, coz je oplocena oblast, kde se chovaji mladata ptaku kivi (ktera jsme samozrejme nevideli...). Jen jsme to rychle omrkli a vydali se na cestu domu.
A honem do sprchy, byla opravdu potreba:D.
No, ted Mrrca chytil blechu... Takze povazliva cast nacerpane pozitivni energie se vyparila:/ Achjoooo! Proooc!?
Foto casem dodam, melo by byt na co koukat;).
24/1/2012 Napier- Lake Tutira
Prvnim zvolenym cilem bylo jezero Tutira, lezici uprostred kopcu. Hned po prijezdu nas obklopilo hejno kacen a cernych labuti lacnych nasi svaciny. Jedna z labuti se drzela stale v blizkosti bile husy a tvorily tak uzasnou dvojku:). Jezero i jeho okoli se nam moc libilo, tak jsme se rozhodli vydat se na 5tihodinovy track Tutira Walkway Long Loop. V nasem podani (foceni, kochani, rozmlouvani s ovcemi a kravami:)) se vylet jeste protahl, ale opravdu bylo na co se divat. Vysplhali jsme se na hrebeny mistnich kopcu a pak sli hrebenovou cestou, ktera se nakonec vnorila do lesu. Vetsina trasy vedla pres pastviny, takze krome panoramat jsme se bavili take prezvykujici spolecnosti. Spolecnost to byla celkem vesela... Mrrca se radostne bavil nad postojem jedne kravky, ale radost z oci zmizela, kdyz jsem ho upozornila na rohatou horu svalu po druhe strane:) - ozvalo se jen 'a do prdele' (vubec ne radostne:)) a Mrrca opustil stezku:))). No sel z toho byka proste fakt strach.
Po navratu do cile se chylilo k veceru a my citili prijemnou unavu, rozhodli jsme se tedy u jezera prenocovat. Objevili jsme dokonce i taboriste, takze jsme v klidu mohli rozdelat stan.
25/1/2012 Lake Tutira - Boundary Stream Mainland Island - Lake Tutira
Noc ve stanu byla po dlouhe dobe dost narocna, ani jeden jsme toho moc nenaspali a vzbudili se unaveni. Nicmene po snidani u jezera jsme vyrazili dal. Dnesnim cilem byla prirodni rezervace Boundary Stream Mainland Island. K vseobecnemu veseli se silnice brzy zmenila ve sterkovou cestu, hooodne prasnou, takze jsme po chvili meli prach uplne vsude - ve vecech, v nose, ve vlasech... a krasne nalepeny po celem tele:). Nase auto statecne zvladlo 12km stoupajicich serpentin po sterku. Dojeli jsme k nejvzdalenejsimu tracku - Bell Rock Track (cca 3hod pochodu) a vydali se ho zdolat. Opet jsme se skrabali do sileneho kopce, ale cil stal za to! Krasne skaly, z nichz se oteviral vyhled do obrovskeho udoli a dale na vrcholky hor (dokonce i snih byl v dalce videt). Asi hodinu jsme pobyli, poobedvali, polezeli a vydali se zpet.
Protoze bylo jeste brzy, rozhodli jsme se zdolat jeste jeden track kousek nize - Kamahi Loop Track (2hod). Ten nas moc neoslnil, byl to ale poradny trening! Nahoru dolu nahoru dolu... a nic poradneho k videni. Jen ten jejich neuveritelne husty les (btw 'mainland island', jak jsem se docetla, znamena 'ostrov na pevnine', kde se snazi prirodu vratit zhruba do puvodniho stavu).
Po navratu jsme byli uz dost unaveni a po chvilce vahani jsme se vratili k jezeru Tutira, kde nas cekal nadherny zapad slunce. Vzhelem k tomu, jak jsme se dnes zapotili a kolik prachu jsme opet nabrali pri zpatecni ceste, me cedule 'swimming not recommended' od koupele neodradila. Bylo to moc prijemne vecerni osvezeni!
26/1/2012 Lake Tutira - Boundary Stream Mainland Island - Napier
Dnesni noc uz byla o neco lepsi. Ovsem rano nas cekalo nemile prekvapeni v podobe sviticich brzdovych svetel... Asi nejaky spatny kontakt:/. Ale nastesti baterka byla jeste ochotna startovat.
Po snidani jsme vyrazili k udajne nejkrasnejsim vodopadum oblasti Hawke's Bay - Shine Falls (cca 1,5hod track). Pristupova cesta byla opet mnohakm sterkovka, takze opet prach a opet statecny boj auta o preziti. Vodopady byly ale skutecne nadherne a majestatni (pres 50m). Pomysleli jsme na koupel, ale voda byla neuveritelne ledova, tak jsme 'jen' obdivovali:).
na tuto fotku jsem si musela vypujcit mrrcuv objektiv, do meho se vodopad proste nevesel:)
Den byl teprve v pulce, tak jsme se opet prasnou cestou vydali smerem k Bellbird Bush Scenic Reserve a zdolali 2hod Spooners Hill Loop Track. Cekaly nas krasne vyhledy a neuveritelne silny vitr (chvilema jsem vazne mela problem udrzet se na nohach:)).
Nakonec jsme se po ceste stavili jeste u Lake Opouahi - Pan Pac kiwi crèche, coz je oplocena oblast, kde se chovaji mladata ptaku kivi (ktera jsme samozrejme nevideli...). Jen jsme to rychle omrkli a vydali se na cestu domu.
A honem do sprchy, byla opravdu potreba:D.
No, ted Mrrca chytil blechu... Takze povazliva cast nacerpane pozitivni energie se vyparila:/ Achjoooo! Proooc!?
Foto casem dodam, melo by byt na co koukat;).
Žádné komentáře:
Okomentovat