10/5/2012
Noc v backpackeru byla moc prijemna, rozmazlujici:). Rano me ale z postele vyhbal budik uz pred sedmou, do uplne tmy... Ale cekala na nas snidane v teplu pod strechou, takze vstavani nebylo tak krusne. Po celem hostelu visely moc pekne fotky z okolnich vrsku, nemohli jsme se tedy dockat, az si vsechny ty vyhledy vychutname na vlastni kuzi. Pocasi nam ale bohuzel nepralo:(. Uz od rana prselo, takze plany se pomalu hroutily... ale zatim jsme nic nevzdavali.
Kolem osme se nam podarilo vyrazit z hostelu. Stavili jsme se v mistnim obchode, ktery je zaroven benzinovou pumpou a takeaway, a koupili predrazeny chleba (ten se bohuzel neda nakoupit do zasoby). Byl to ten stejny posledni chleba sveho druhu, ktery ve vykradene polici tvrdnul uz predesly den:). Podobne jako banany, ktere pravdepodobne po tydennim odpocinku v regale uplne zcernaly:D. Co naplat, proste je po sezone:).
Na informacnim centru jsme jeste nechali nase 2 male batuzky se vsim cennym, co mame - na parkovistich u uzacatku treku se pry krade ve velkem. Za 2 noci v uschovne jsme zaplatili 4$, to nam za ten pocit, ze aspon neco nam zustane, stoji:). No a potom uz jsme se autem vyskrabali na Mt Robert Carpark a vydali se po Pinchgut Track k vrcholu Mt Robert. Pocasi bylo hodne neprijemne, porad prselo, vude kolem mraky a cim dal silnejsi vitr.
Kdyz jsme se asi po hodine a pul prudkeho, ale pomerne pohodoveho stoupani dostali nad hranici lesa, rozhodli jsme se hrebenovou cestu k Lake Angelus vzdat:(. Jednak fucel silny ledovy vitr, ktery mne uz bral balanc, druhak bylo tak hnusne, ze bychom z cesty stejne nic nemeli... Odbocili jsme tedy na Paddy's Track a po chvili dosli k chate Bushline Hut, kde jsme zakotvili s virou, ze zitra bude lepe a i kdyz nedojdeme k Lake Angelus, alespon se projdem kus po hrebeni a neco uvidime.
V chate jsou kamna, takze po chvili bylo teplo. Dorazili jsme sem hodne brzy, kolem poledne, ven se moc jit nedalo, tak jsme se zabavili ctenim, Mrrca asi hodinu lovenim vidlicek, svicek a jineho harampadi, ktere zapadlo pod prkna na zaprazi:).
Vecer nas ale cekalo neuveritelne predstaveni! Zapadajici slunce naslo mezi mraky skulinku a udoli osvitil pruh syte oranzove zare! Vybehli jsme ven s fotaky a kdyz jsme se ohledli, na vychodni strane jezera byly kopce probarvene tou zari, ktera skrze dest vytvarela zarivou duhu. Na skalnatych vrscich byl videt cerstvy snih a cela ta scenerie vypadala neuveritelne krasne:). Tak jsme si rikali, ze i kdybychom zitra uz jen podnikli cestu zpet, vylet nebyl zbytecny, tenhle pohled za to stal:).
Noc v backpackeru byla moc prijemna, rozmazlujici:). Rano me ale z postele vyhbal budik uz pred sedmou, do uplne tmy... Ale cekala na nas snidane v teplu pod strechou, takze vstavani nebylo tak krusne. Po celem hostelu visely moc pekne fotky z okolnich vrsku, nemohli jsme se tedy dockat, az si vsechny ty vyhledy vychutname na vlastni kuzi. Pocasi nam ale bohuzel nepralo:(. Uz od rana prselo, takze plany se pomalu hroutily... ale zatim jsme nic nevzdavali.
Kolem osme se nam podarilo vyrazit z hostelu. Stavili jsme se v mistnim obchode, ktery je zaroven benzinovou pumpou a takeaway, a koupili predrazeny chleba (ten se bohuzel neda nakoupit do zasoby). Byl to ten stejny posledni chleba sveho druhu, ktery ve vykradene polici tvrdnul uz predesly den:). Podobne jako banany, ktere pravdepodobne po tydennim odpocinku v regale uplne zcernaly:D. Co naplat, proste je po sezone:).
Na informacnim centru jsme jeste nechali nase 2 male batuzky se vsim cennym, co mame - na parkovistich u uzacatku treku se pry krade ve velkem. Za 2 noci v uschovne jsme zaplatili 4$, to nam za ten pocit, ze aspon neco nam zustane, stoji:). No a potom uz jsme se autem vyskrabali na Mt Robert Carpark a vydali se po Pinchgut Track k vrcholu Mt Robert. Pocasi bylo hodne neprijemne, porad prselo, vude kolem mraky a cim dal silnejsi vitr.
Kdyz jsme se asi po hodine a pul prudkeho, ale pomerne pohodoveho stoupani dostali nad hranici lesa, rozhodli jsme se hrebenovou cestu k Lake Angelus vzdat:(. Jednak fucel silny ledovy vitr, ktery mne uz bral balanc, druhak bylo tak hnusne, ze bychom z cesty stejne nic nemeli... Odbocili jsme tedy na Paddy's Track a po chvili dosli k chate Bushline Hut, kde jsme zakotvili s virou, ze zitra bude lepe a i kdyz nedojdeme k Lake Angelus, alespon se projdem kus po hrebeni a neco uvidime.
V chate jsou kamna, takze po chvili bylo teplo. Dorazili jsme sem hodne brzy, kolem poledne, ven se moc jit nedalo, tak jsme se zabavili ctenim, Mrrca asi hodinu lovenim vidlicek, svicek a jineho harampadi, ktere zapadlo pod prkna na zaprazi:).
Vecer nas ale cekalo neuveritelne predstaveni! Zapadajici slunce naslo mezi mraky skulinku a udoli osvitil pruh syte oranzove zare! Vybehli jsme ven s fotaky a kdyz jsme se ohledli, na vychodni strane jezera byly kopce probarvene tou zari, ktera skrze dest vytvarela zarivou duhu. Na skalnatych vrscich byl videt cerstvy snih a cela ta scenerie vypadala neuveritelne krasne:). Tak jsme si rikali, ze i kdybychom zitra uz jen podnikli cestu zpet, vylet nebyl zbytecny, tenhle pohled za to stal:).
Jinak ale nase cestovani prozatim vzdavame... Az dokocime tenhle vyslap, vydame se hledat praci. Pocasi uz stoji za prd a vetsina treku zacina byt kuli zime, snehu a vetru nepruchozich... A my si je chceme uzit co nejvic, ne jen tak napul, jako ted. Snad se nam podari posunout letenky, abychom neco zvladli na jare a zacatkem leta:).
11/5/2012
Dnes je to presne pul roku, co jsme vyrazili na cesty! Nechce se mi verit, jak rychle to utika... Prijde mi, ze jsme jeste nic nevideli! A v cervenci ze bychom meli letet domu? To ne, to ne... Rano jsme na chvili chytili signal a zrovna dostali odpoved ze Student Agency ohledne zmeny data zpatecniho letu. Prvni zmena by mela skutecne byt bezplatna, ale, jak jsem predpokladala, platnost letenky je jen 12 mesicu, takze nejzazsi mozny termin odletu je 10/11:(. Co se da delat... Vyuzijeme tedy alespon teto moznosti.
Ranni mraky nad jezerem Rotoiti vypadaly, jako ze by se chteli trochu roztrhat a umoznit nam tak alespon kus hrebenove cesty. S nadeji jsme tedy posnidali a sbalili se... a nez jsme stihli vyrazit, okoli bylo utopene v mracich a huste mlze. A zacalo opet prset. Pocasi se tu opravdu meni behem par minut. Takze jsme na hreben nesli, protoze, pomineme-li to, ze v desti a mlze je to hodne nebezpecne, bychom z toho meli uplne kulove. Koukat si leda tak pod nohy a v mlze hledat dalsi kul nejak neznelo lakave. Takze jsme se zklamani vydali po Paddy's track zpet k autu. I kdyz byla mlha, prselo a viditelnost byla mizerna, dokazala jsem si tu horskou atmosferu aspon chvilku uzit:). Ale sestup jsme za sebou meli hned, v 11 hod uz jsme byli na parkovisti... a nejak jsme nevedeli, co dal. Ale vzhledam k pocasi jsme se rozhodli, ze na to prdime a jedeme hledat praci. Na informacich jsme vyzvedli batohy a vydali se smer Hanmer Springs. V Murchisonu jsme jeste potesili zaludky fish&chips a frceli rychle dal. Puvodne jsme nemeli v planu dojet az na misto, ale nakonec jsme zvladli cestu rychle a utaborili se v mistnim kempu Alpine Campground.
Moc hezké čtení :-).
OdpovědětVymazatEli,už víte jaká zima vás na NZ čeká?Doufám,že zima je tam mírnější než v ČR .
Mějte se krásně a držte se :-)
no zima tu na jiznim ostrove bude minimalne srovnatelna s ceskou. cim vic na jih, tim drsnejsi podnebi. ja bych ve stanu zmrzla;)
OdpovědětVymazat