29/4/2012
Vyrazime na dalsi tridenni pochod na Mt Owen, nejvyssi horu pohori Kahurangi s 1875 metry. Bohuzel nam vubec nevyslo pocasi:(. Rano to vypadalo, ze se oblacnost trha, ale jenom chvili... Uz baleni v mokru a mrholeni nebylo nic prijemneho a mne to dost vzalo chut vubec se na trek vydavat. Ale vyrazili jsme. Dnes jsme meli v planu dojit k chate Granity Pass Hut a tam pak 2 noci zustat a udelat jednodenni vylet smerem k vrcholu (podle pocasi a narocnosti terenu). K chate mela cesta trvat cca 6 hodin, takze tak akorat na jeden den s batohem.
Hodne dlouho jsme opravdu prudce stoupali a nebyt mraku, deste a mlhy, asi bychom meli po ceste moc pekne vyhledy:). Ale i tak bylo obcas na co se divat... Mlha ma taky sve kouzlo. Navic na nas obcas zazarila duha v cele sve krase:).
Pocasi se porad zhorsovalo, takze nakonec jsme museli navlect Jurky. Po vystoupani do nejvyssiho bodu dne jsme museli vylozene slezt po tzv. 'Staircase'. Nebylo to vuuubec nic prijemneho, sraz jak hrom, uzka pesina, mokro, koreny a balvany... a nokec to zakoncil brod, ktery me dostal... Potucek byl sice malicky, ale strmy a tekl po skale, kterou jsme tou vodou museli prelezt. Kameny byly strasne kluzke a ten sraz pode mnou... No v tu chvili jsem si rikala, jestli mam tohle vubec zapotrebi:). Asi zacinam byt unavena a nebo jsou posledni dva treky na me proste moc narocne, nevim. Potrebuu nejakou delsi pauzu, chvili nikam nesplhat, nenosit batoh, neklepat porad kosu, byt v suchu... Ale mam slibene aspon 2 dny, jen co se odtud dostanem:).
K chate jsme dosli uz za opravdoveho deste a jak jsme do ni zalezli, spustil jeste vetsi lijak. Chata je ale moc utulna, skoda jen, ze tu nejsou kamna:(. Ted vecer je tu opravdu kosa. Ale venku fouka prudky vitr a dest bicuje do oken a strechy a tak jsem rada, ze mame aspon tu strechu nad hlavou:). Venku je fakt hnusne (doufam, ze nas stan dole v kempu zustane cely...). Snad se to zitra vylepsi, jinak bychom nahoru asi ani nemohli nebo z toho nemeli vubec nic. Maji tu totiz byt opradu 'dechberouci' vyhledy!
30/4/2012
Kdyz jsme vecer byli zachumlani ve spacacich a snazili se nevystrcit ani noc, venku se spustila bourka... Zpocatku zacalo v dalce slabe bliskat a Mrrca mi ani neveril, ze jsme videla blesk - na NZ preci bourky nejsou! Teda my jsme tu dosud zadnou nezazili. Ale blesky silily a po chvili byly naprosto nezpochybitelne a pridalo se i boureni. No... prijemne to v te chajde nebylo, ale lepe v chajde, ne ve stanu:).
Kdyz jsme se rano probudili, okoli bylo zasnezene! Vsude bilo! Vypadalo to krasne... slunko se chvili snazilo prodrat se skrze mraky a ve vzduchu byla citit zima.
Bohuzel slunko svuj boj dnes prohralo a po chvili se spustila opet snehova vanice... Takze i kdyz uz jsme byli sbaleni, obuti a odhodlani v mrazu a snehu dobyvat vrchol Mt Owen, nakonec jsme to museli vzdat... Mame proste smulu:(. Z komentaru v knize 'hut book' nam bylo jasne, ze prichazime o hodne. Uz jen okoli chaty bylo obrovskym lakadlem, byli jsme uprostred skal v strohe, ledovcem zjizvene krajine. Z vrsku musi byt neuveritelne vyhledy... Pro spoustu lidi, kteri byli v chate pred nami, to byl pry nejhezci zazitek z NZ. Co uz... Treba bude jeste prilezitost se sem vratit.
Cely den jsme pak byli zalezli ve spacaku, snazili se preckat tu zimu a doufali, ze zitra bude pocasi lepsi a budeme se moct v klidu vratit k autu. V chate bylo nastestni par casopisu (kvalitu zminovat nebudu:)), bylo si tedy alespon cim kratit cas.
1/5/2012
Prvni Maj! Mrzne! Snih!:))) Ale dnes se slunko nedalo a nakonec zavladlo nad celou oblohou:). Sice bylo jeste dlouho vsechno zmrzle, ale v tom slunci to vypadalo naprosto uzasne.
O to vic nas mrzelo, ze jsme se nedostali nahoru:(. Nemeli jsme totiz uz dost jidla na to, abychom zustali dalsi den:/. Proste nam to nevyslo. (Asi si rikate, ze jsme si meli zjistit predpoved pocasi... Jenze v horch Kahurangi neni signal ani na nauzova volani, natoz na internetove pripojeni. Nezbyvalo nam tedy, nez to proste risknout.)
Vydali jsme se tedy na cestu zpet. V tomto smeru mela byt o 2 hod rychlejsi. Ve slunci se slo mnohem lepe a radostneji, kolem nas se skvely zasnezene skalnate vrcholy a prokrehle prsty se postupne prohrivaly.
Dokonce ani brod onoho desiveho sklaniho potoka nebyl tak hruzstrasny, jak po ceste tam. Splhani nahoru po 'Staircase' byl pomerne solidni zahul, ale nahore nas odmenil jedinecny vyhled. Tak jsme se chvili usadili do travy a kochali se.
Nejhorsi cast zpatecni cesty byl 5km sestut k potoku Blue Creek - jedina cast, ktera se dala jit jinou cestou, nez jakou jsme sli tam. Dale uz jsme myslela, ze me kolena neudrzi. Ale aspon jsme prohledli par kousku stroju, ktere tu zustaly z dob zlate horecky.
Auto na nas poslusne cekalo, dokonce i stan prezil, konec dobry, vsechno dobre:).
Rychle jsme se nalozili a vyrazili smer Murchison.
Vyrazime na dalsi tridenni pochod na Mt Owen, nejvyssi horu pohori Kahurangi s 1875 metry. Bohuzel nam vubec nevyslo pocasi:(. Rano to vypadalo, ze se oblacnost trha, ale jenom chvili... Uz baleni v mokru a mrholeni nebylo nic prijemneho a mne to dost vzalo chut vubec se na trek vydavat. Ale vyrazili jsme. Dnes jsme meli v planu dojit k chate Granity Pass Hut a tam pak 2 noci zustat a udelat jednodenni vylet smerem k vrcholu (podle pocasi a narocnosti terenu). K chate mela cesta trvat cca 6 hodin, takze tak akorat na jeden den s batohem.
Hodne dlouho jsme opravdu prudce stoupali a nebyt mraku, deste a mlhy, asi bychom meli po ceste moc pekne vyhledy:). Ale i tak bylo obcas na co se divat... Mlha ma taky sve kouzlo. Navic na nas obcas zazarila duha v cele sve krase:).
Pocasi se porad zhorsovalo, takze nakonec jsme museli navlect Jurky. Po vystoupani do nejvyssiho bodu dne jsme museli vylozene slezt po tzv. 'Staircase'. Nebylo to vuuubec nic prijemneho, sraz jak hrom, uzka pesina, mokro, koreny a balvany... a nokec to zakoncil brod, ktery me dostal... Potucek byl sice malicky, ale strmy a tekl po skale, kterou jsme tou vodou museli prelezt. Kameny byly strasne kluzke a ten sraz pode mnou... No v tu chvili jsem si rikala, jestli mam tohle vubec zapotrebi:). Asi zacinam byt unavena a nebo jsou posledni dva treky na me proste moc narocne, nevim. Potrebuu nejakou delsi pauzu, chvili nikam nesplhat, nenosit batoh, neklepat porad kosu, byt v suchu... Ale mam slibene aspon 2 dny, jen co se odtud dostanem:).
K chate jsme dosli uz za opravdoveho deste a jak jsme do ni zalezli, spustil jeste vetsi lijak. Chata je ale moc utulna, skoda jen, ze tu nejsou kamna:(. Ted vecer je tu opravdu kosa. Ale venku fouka prudky vitr a dest bicuje do oken a strechy a tak jsem rada, ze mame aspon tu strechu nad hlavou:). Venku je fakt hnusne (doufam, ze nas stan dole v kempu zustane cely...). Snad se to zitra vylepsi, jinak bychom nahoru asi ani nemohli nebo z toho nemeli vubec nic. Maji tu totiz byt opradu 'dechberouci' vyhledy!
30/4/2012
Kdyz jsme vecer byli zachumlani ve spacacich a snazili se nevystrcit ani noc, venku se spustila bourka... Zpocatku zacalo v dalce slabe bliskat a Mrrca mi ani neveril, ze jsme videla blesk - na NZ preci bourky nejsou! Teda my jsme tu dosud zadnou nezazili. Ale blesky silily a po chvili byly naprosto nezpochybitelne a pridalo se i boureni. No... prijemne to v te chajde nebylo, ale lepe v chajde, ne ve stanu:).
Kdyz jsme se rano probudili, okoli bylo zasnezene! Vsude bilo! Vypadalo to krasne... slunko se chvili snazilo prodrat se skrze mraky a ve vzduchu byla citit zima.
ranni u chaty
photo by mrrca.cz
Cely den jsme pak byli zalezli ve spacaku, snazili se preckat tu zimu a doufali, ze zitra bude pocasi lepsi a budeme se moct v klidu vratit k autu. V chate bylo nastestni par casopisu (kvalitu zminovat nebudu:)), bylo si tedy alespon cim kratit cas.
1/5/2012
Prvni Maj! Mrzne! Snih!:))) Ale dnes se slunko nedalo a nakonec zavladlo nad celou oblohou:). Sice bylo jeste dlouho vsechno zmrzle, ale v tom slunci to vypadalo naprosto uzasne.
ranni zmrzla Granity Pass Hut
photo by mrrca.cz
slunko pomalu vitezi
photo by mrrca.cz
O to vic nas mrzelo, ze jsme se nedostali nahoru:(. Nemeli jsme totiz uz dost jidla na to, abychom zustali dalsi den:/. Proste nam to nevyslo. (Asi si rikate, ze jsme si meli zjistit predpoved pocasi... Jenze v horch Kahurangi neni signal ani na nauzova volani, natoz na internetove pripojeni. Nezbyvalo nam tedy, nez to proste risknout.)
Vydali jsme se tedy na cestu zpet. V tomto smeru mela byt o 2 hod rychlejsi. Ve slunci se slo mnohem lepe a radostneji, kolem nas se skvely zasnezene skalnate vrcholy a prokrehle prsty se postupne prohrivaly.
kus cesty vedl vyschlym korytem reky
photo by mrrca.cz
Nejhorsi cast zpatecni cesty byl 5km sestut k potoku Blue Creek - jedina cast, ktera se dala jit jinou cestou, nez jakou jsme sli tam. Dale uz jsme myslela, ze me kolena neudrzi. Ale aspon jsme prohledli par kousku stroju, ktere tu zustaly z dob zlate horecky.
Auto na nas poslusne cekalo, dokonce i stan prezil, konec dobry, vsechno dobre:).
Rychle jsme se nalozili a vyrazili smer Murchison.
Žádné komentáře:
Okomentovat