Trese se

Tak jsme pry zazili zemetreseni:). No ne ze by se nechvelo, chvelo se, ale byl to asi takovy pocit, jako kdyz vam pod okny projede salina. A za rok v prizemnim pokojiku na Veveri jsem prestala podobne otresy uplne vnimat:D. Takze kdyz mi Mrrca povida, ze je zemetreseni, tak jsem mu neverila a pricitala otresy necemu velkemu, co kolem nas projelo. Az pak mi doslo, ze jsme na pesi zone a ze saliny tady vlastne vubec nejsou:). Bylo to jen velmi slabe zachveni, lide kolem se vubec nepozastavili, nedali nic znat, nicmene, jak jsme pozdeji slyseli z ust mistnich, vsichni tak lhostejni nezustali. Navstivili jsme totiz antikvariat kousek od hostelu a protoze jsme se tam prehrabali hodne dlouho, pani s nami navazala rec. Zjistili jsme, ze vytezek z prodanych knih jde na likvidaci nasledku zemetreseni a pani nam tak trochu umoznila nahlednout do pocitu mistnich. A dekovala nam, ze i pres to, jak to tu dnes vypada, jsme prijeli a chceme zustat:). A prave ona nam povedela o tom, ze i toto slabe zemetreseni vyvolalo paniku treba ve skolach. Ze lide, hlavne deti, jsou vystraseni, stale v soku. Asi to musi byt hodne tezke... Krome toho nam dala spoustu uzitecnych informaci, treba kde za 2hod prace tydne dostaneme zdarma organickou zeleninu. A k nasemu malemu zdeseni volala nejakemu chlapikovi, strazci parku asi, ze k nemu musime prijet a at nas ubytuje:D. A nakonec nam dala 2 vybrane knihy zadarmo. Mistni nas stale prekvapuji...
Taky se nam snad podarilo sehnat praci. Mrrca uz ma prvni sichtu za sebou - vcera od 3 do 3 pracoval v cokoladovne:). Chteli jenom kluka a asi dobre, pry to byla fakt drina... No a od pondeli bychom meli nastoupit u pasu v nejake tovarne s mydly a sampony. Tak jsme zvedavi.
Jinak se tu nic moc zajimaveho nedeje. Hledame nejake bydleni, dnes se jedeme na neco podivat, snad brzy sezeneme pokojik:).