8/5/2012
Noc na odpocivadle probehla relativne v
klidu, az na dovadive ctyrkolky, ktere se kolem pulnoci prohanely po
opustenych serpentinach. Jedna se zatoulala az k nam na odpocivadlo,
coz me nalezite vydesilo na nasledujici asi 2 hodiny:). Ale
samozrejme se nic nestalo... Mrrca toho venku pry moc nenaspal, mne
se v aute chrupkalo celkem dobre.
Den se probudil do nizkych sedivych
mraku, ktere hrozily kazdou chvili destem. Ale nastesti jen hrozily.
Popojeli jsme nejdrive kousek zpet a vybehli na plaz – vecer mistni
scenerie vypadala velmi fotogenicky, tak jsem to museli prozkoumat:).
Plaze zapadniho pobrezi budi opravdu respekt – obrovske vlny se
tristi o skaliska roztrousena podel celeho pobrezi, vytvari tak
vyraznou zvukovou kulisu a mlhovy opar z roztristenych kapek.
Kdyz jsme se dostatecne vynadivali,
presunuli jsme se do nedalekeho Pumakaiki na pruzkum Pancake Rocks –
palacinkovych skal. Presto, ze uz je po sezone a byli jsme na miste
asi 2 hodiny pred prilivem (kdy ma byt misto nejzajimavejsi), turistu
zde bylo vic nez dost. Hlavne tech asiatskych, kteri se u kazdeho
kaminku desetkrat foti. Neuveritelne. Cela stezka byla vyasfaltovana
a optarena zabradlim, zkratka jsme dorazili k jedne z nejvetsich
turistickych atrakci NZ...
Samotne skaly byly ovsem moc pekne,
vlny do nich zurive busily a hulakaly a bylo na co koukat. Tak jsme
si rikali, co by to asi udelalo s clovekem, kdyby se ocitl v souboji
vln a skal, a nenapadlo nas nic pekneho:).
Pancake Rocks
Preci jen jsme si chteli pockat jeste
na priliv – informacni tabule slibovaly gejziry, ktere maly strikat
vodu mezi sklalami do nekolikametrove vysky. To by stalo za pockani,
no ne? Tak jsme cekali, ale gejziru se nedockali:(. Asi se objevuji
jen za nejakych vyjimecnych podminek.
Tak jsme zase nasedli do auta a vydali
se zpet smerem Westport a dal Murchison. Prespali jsme v DOC
taboristi Kawatiri Junction mezi Murchisonem a Saint Arnaudem. Bylo
zadarmo, takze naprosto idelani misto:).
9/5/2012
Po snidani jsme se chteli presunout do
St Arnaudu, po chvili jsme se ale museli vratit, protoze jsem na
strese auta nechala sve promocene ponozky a ty samozrejme cestou
uletely:). Ale nasly se.
St Arnaud uz byl jen kousek. Zajeli
jsme nejprve na informacni centrum a poptali se na pocasi a stav
treku. Chteli jsme totiz absolvovat 7denni okruh Travers-Sabine a
pripadne to vzit pres hrebeny k Lake Angelus. Pani nam podala pomerne
podrobne informace a treku a pocasi, ktere ovsem vypada mizerne:(.
Trek je pomerne dost narocny, v jednom miste je strzeny most a na
hrebenech uz je snih... Nechali jsme tedy plany otevrene a vydali se
hledat nejake ubytovani se sprchou. A to se ukazalo jako problem. Je
tu sice DOC kemp, ktery ma mit i sprchu, ale ten je v plnem provozu
jen do Velikonoc. Na zimu se sprcha a veskere vybaveni zavira a k
dispozici uz je jen trava na postaveni stanu... Takze to padlo.
Pozjistovali jsme tedy jeste ceny backpackeru a nakonec se ubytovali
v Travers-Sabine Lodge. I spolecna loznice je sice dost draha, ale co
se da delat...
Ted rozmyslime, co dal. Pocasi ma byt
cim dal tim horsi, predpovidaji dokonce bourky a vichrice. V takovem
pocasi bychom z treku nic nemeli, nemluve o bezpecnosti... Takze
plany jsme museli zmenit:(. Vydame se jen na 3denni trek k Lake
Angelus. Zitra ma byt relativne pekne (tj. nema prset:)), takze
bychom hrebenovou cestu meli zvladnout bez problemu.
Žádné komentáře:
Okomentovat