4/5/2012
Zpatky na mraz... konci nam bydleni. Achjo:(. S posteli a topenim se mi loucilo fakt tezko!
Ve Westportu mela o vikendu probihat nejaka soutez mistnich country hudebniku, tak jsme chteli ze zvedavosti nakouknout. Ani jeden country hudbu nemusime, ale mohla by byt sranda:). Ale bohuzel se akce nejak nekonala nebo mela hodne pomaly rozjezd... tak jsme jeli dal.
Prvnim dnesnim cilem byl Denniston - mesto uhelneho ducha a 'osmeho divu sveta'. Nejprve jsme zajeli ke spodnimu konci pesi trasy, ktera nahoru do Dennistonu vede. Koukli jsme na mapu a usoudili, ze 6 hodin se nam cestou tam a zpet travit nechce a ze dojedeme az na misto autem. Tak jsme se otaceli... a najednou zuch ho a zadek auta se topil v prikopu plnem bahna a vody. Cumacek trcel vzhuru a zadni kola byla uplne utopena. A z auta se nedalo temer dostat... na me strane byl sutr a dvere nesly otevrit, na mrrcove zase hluboke bahno... ale skrze to bahno jsme se nakonec oba vyskrabali ven. A z venku ten pohled nebyl vubec pekny. Bylo nam jasne, ze z tohoto se sami nedostaneme. Tak sel Mrrca pro pomoc a kupodivu ji hned sehnal. Po chvili se vynoril s pobavenou pani, ktera mi hned povida, ze nejsme prvni, ze tady do toho prikopu pada lidi hodne a ze naposled pani auto postavila vylozene na kufr... Takze nejsme zas takovi neknubove:D. Zahy dorazil jeji manzel a kupodivu na prvni pokus nas vytahl. Pribehli se podivat i sousede a vysmati nasim zachrancum doporucovali, ze by si meli zacit porizovat fotky do sbirky:). Byli jsme jim moc vdecni, auto to SNAD prezilo bez ujmy... Rychle odtud pryc!:)
Denniston nebyl zadnym divem sveta, ale bylo to zajimave. Vznikl na konci 19. stoleni jako mala osada horniku kutajicich ve vedlejsim uhelnem dole, postupne se rozrustal a kolem roku 1910 mel asi 1500 obyvatel. Problem byl ale s pristupovou cestou... dlouhou dobu bylo jedinou moznosti, jak se dostat nahoru do mestecka (od more do 600 mnm), nasednout do vagonu na uhli a nechat se vytahnout po kolejove draze, ktera je povazovana za unikat a onen 8. div sveta. Draha byla velmi prudka (svah ma misty sklon az 45 stupnu) a prazdne vagony nahoru se nahoru tahaly protivahou vagonu plnych uhli, ktere se spoustely dolu. Bylo to velmi dumyslne zarizeni, ale take velmi nebezpecne. Nejednou se utrhlo lano nebo vagon nekoho prejel... Obeti ma na svedomi opravdu hodne. Pozdeji vybudovali podel trati alespon cestu pro pesi a nakonec i silnici. Se silnici ale zaroven zacal konec mestecka, ktere ztratilo na vyznamu jako osada, protoze vsichni uz se sem snadno dostali vozidlem. Dnes z mesta nezbylo temer nic. Jen par rozpadlych zdi a zrezlych kolejnic. Zajimave misto.
Po ceste dal na sever jsme se jeste zase zastavili v Millertonu, zapadlem uhelnem meste duchu. Mel tu byt nejvetsi funkci uhelny dul na NZ (do ktereho jsme se ale nedostali) a podobne jako v Dennistonu zbytky historicke tezby. Toto misto bylo ale mnohem mene turisticke, v podstate vubec, takze tu nikde ani nebyly zadne informace a vysvetlivky. Chvili jsme bloudili po okoli a narazeli na ruzne rozpadle budovy blize neurcene funkce a zrezle cosi v podobe ruznych nadob, kotlu, kolejnic... Na druhou stranu jsme mohli vice zapojit fantazii:).
Po chvili jsme se vydali po treku s neznamym cilem, ktery nas zavedl na vrsky nad mestem. Nebylo tam nic, jen celkem fajn vyhled, ale zato drapani v hadrovych keckach, rekla bych, nestal.
Po teto zajizdce jsme se rozhodli zajet na plaz Gentle Annie Beach, kde by snad mel byt i nejaky levny kemp. Plaz jsme bez problemu nasli a kemp tu je, jen neni uplne levny: 12$ na osobu/noc. Ale je tu naprosto nadherne. Prosluneny kemp je kousek od plaze s divokymi vlnami a ma svou atmosferu. Nikdo krome nas tu neni (mame na to posledni dobou nejake stesti; nebo ze by uz byla zima?:)), je tu tepla sprcha, wifi zdarma a k dispozici budova, kde se muzeme schovat pred muskami, vetrem a vecerni vlhkosti. Moc se nam tu zalibilo a rozhodli jsme se zustat 2 noci.
Zpatky na mraz... konci nam bydleni. Achjo:(. S posteli a topenim se mi loucilo fakt tezko!
Ve Westportu mela o vikendu probihat nejaka soutez mistnich country hudebniku, tak jsme chteli ze zvedavosti nakouknout. Ani jeden country hudbu nemusime, ale mohla by byt sranda:). Ale bohuzel se akce nejak nekonala nebo mela hodne pomaly rozjezd... tak jsme jeli dal.
Prvnim dnesnim cilem byl Denniston - mesto uhelneho ducha a 'osmeho divu sveta'. Nejprve jsme zajeli ke spodnimu konci pesi trasy, ktera nahoru do Dennistonu vede. Koukli jsme na mapu a usoudili, ze 6 hodin se nam cestou tam a zpet travit nechce a ze dojedeme az na misto autem. Tak jsme se otaceli... a najednou zuch ho a zadek auta se topil v prikopu plnem bahna a vody. Cumacek trcel vzhuru a zadni kola byla uplne utopena. A z auta se nedalo temer dostat... na me strane byl sutr a dvere nesly otevrit, na mrrcove zase hluboke bahno... ale skrze to bahno jsme se nakonec oba vyskrabali ven. A z venku ten pohled nebyl vubec pekny. Bylo nam jasne, ze z tohoto se sami nedostaneme. Tak sel Mrrca pro pomoc a kupodivu ji hned sehnal. Po chvili se vynoril s pobavenou pani, ktera mi hned povida, ze nejsme prvni, ze tady do toho prikopu pada lidi hodne a ze naposled pani auto postavila vylozene na kufr... Takze nejsme zas takovi neknubove:D. Zahy dorazil jeji manzel a kupodivu na prvni pokus nas vytahl. Pribehli se podivat i sousede a vysmati nasim zachrancum doporucovali, ze by si meli zacit porizovat fotky do sbirky:). Byli jsme jim moc vdecni, auto to SNAD prezilo bez ujmy... Rychle odtud pryc!:)
Denniston nebyl zadnym divem sveta, ale bylo to zajimave. Vznikl na konci 19. stoleni jako mala osada horniku kutajicich ve vedlejsim uhelnem dole, postupne se rozrustal a kolem roku 1910 mel asi 1500 obyvatel. Problem byl ale s pristupovou cestou... dlouhou dobu bylo jedinou moznosti, jak se dostat nahoru do mestecka (od more do 600 mnm), nasednout do vagonu na uhli a nechat se vytahnout po kolejove draze, ktera je povazovana za unikat a onen 8. div sveta. Draha byla velmi prudka (svah ma misty sklon az 45 stupnu) a prazdne vagony nahoru se nahoru tahaly protivahou vagonu plnych uhli, ktere se spoustely dolu. Bylo to velmi dumyslne zarizeni, ale take velmi nebezpecne. Nejednou se utrhlo lano nebo vagon nekoho prejel... Obeti ma na svedomi opravdu hodne. Pozdeji vybudovali podel trati alespon cestu pro pesi a nakonec i silnici. Se silnici ale zaroven zacal konec mestecka, ktere ztratilo na vyznamu jako osada, protoze vsichni uz se sem snadno dostali vozidlem. Dnes z mesta nezbylo temer nic. Jen par rozpadlych zdi a zrezlych kolejnic. Zajimave misto.
vrchni stanice dennistonske drahy
vstup do dolu pres viadukt (dnes zavreny)
photo by mrrca.cz (mne se to do objektivu proste nevlezlo:))
photo by mrrca.cz
kus reziveho cosi (koukam, ze to proti mrrcovi mam naky vybledly:))
kus jineho reziveho cosi
Po chvili jsme se vydali po treku s neznamym cilem, ktery nas zavedl na vrsky nad mestem. Nebylo tam nic, jen celkem fajn vyhled, ale zato drapani v hadrovych keckach, rekla bych, nestal.
Po teto zajizdce jsme se rozhodli zajet na plaz Gentle Annie Beach, kde by snad mel byt i nejaky levny kemp. Plaz jsme bez problemu nasli a kemp tu je, jen neni uplne levny: 12$ na osobu/noc. Ale je tu naprosto nadherne. Prosluneny kemp je kousek od plaze s divokymi vlnami a ma svou atmosferu. Nikdo krome nas tu neni (mame na to posledni dobou nejake stesti; nebo ze by uz byla zima?:)), je tu tepla sprcha, wifi zdarma a k dispozici budova, kde se muzeme schovat pred muskami, vetrem a vecerni vlhkosti. Moc se nam tu zalibilo a rozhodli jsme se zustat 2 noci.
Žádné komentáře:
Okomentovat