Pondeli 26/3/2012
Po dlouhe dobe jsme nevyrazili v pondeli rano do prace, ale do garaze ve Fernhill podrobit nase vozidlo kontrole WOF (warrant of fitness). Nebyli jsme predem domluveni, nevedeli jsme tedy, jestli na nas vubec budou mit cas. Ale meli jsme stesti, do hodiny bylo auto zkontrolovane a navic shledano technicky zpusobilym k dalsimu pulroku jezdeni! Huraaa! Obou nam na chvili ztuhly tvare v usmevu:). Vsehovsudy nas tentokrat navsteva garaze prisla na 45$! Tedy jen poplatech za prohlidku. Nasel se jen jediny nedostatek - je treba vymenit gumu na steracich. Ale to nam bylo jen doporuceno, takze nic:D.
Hned z garaze jsme se vydali naposledy na vinice Matariki - Robyn nas pozvala, abychom okoukli, jak se sklizi vino kombajnem. To pro nas totiz bylo neco nepredstavitelneho. Robyn nase vyjukane hlavy posadila primo nahoru na kombajn, ja vlezla k chlapikovi do kabiny, mrrca se rozhlizel z plosiny. Je to obri masina, kabina sedi nad radkem vina, ktery stroj po obou stranach zpracovava. Zeshora jsme poprve videli, jak jsou jejich vinice obrovske. Zajimave je, aspon pro me, ze kombajn nebere cele hrozny, ale jen odroli kulicky. Jak pozna, co ma sbirat, jsme teda nepochopili. Ale nejak jo:). Kdyz se naplni, obsah vysype/vylije (hrozny uz jsou tak trochu nadrcene a je z nich spousta stavy) do obri pristavene vany. Vysype 2x a vana je plna:). A taky mi chlapik rikal, ze sbira treba i do pulnoci. Kdyz proste prijde pravy cas na sklizen, nezastavi se:). Bohuzel jsme Robyn ani nepodekovali, neb se ztratila mezi radky a my se potrebovali hnout z mista.
Pak uz rychle zpatky do Farmhouse Lodge, ktery byl nasim temer dvoumesicnim domovem. Sbalili jsme veci (uz je jich opravdu uplne plne auto), rozloucili se s Dawsonem a vyrazili. V Napier jsme jeste nakoupili par zasob a promenili sek a pak uz hura na zapad do hor, do Kaweka Forest Parku.
Nase prvni cesta vedla skrze louky a vrchy plne ovci a krav, kolem na samote stojicich farmarskych usedlosti, pres zapomenute Puketitiry dal k Mangatutu hot springs. Poslednich 20km bylo opravdu hodne dobrodruznych. Cesta se zmenila ve sterkovou, cim dal uzsi a velmi strmou 'polnacku'. Moje zavrate se mnohsetmetrovych srazu par desitek centimetru od nasich kol byly zapomenuty ve chvili, kdy se pred nami objevil brod. Proste jsme meli projet rekou! Voda byla na hranici prujezdnosti (podle instalovanych ukazatelu) a ja uz videla auto smetene v rece, vsechny veci v pr... Mrrca sel ozkouset proud a vratil se se slovy 'je to silny jako krava'. No to me uklidnilo:D. Uz jsem panikarila a chtela to otocit, ale Mrrca ze ne, ze kdyz to nesmetlo jeho, auto to ustoji. A jeli jsme. A bez problemu projeli. Uf:).
Pak jeste par km po uboci kopcu a konecne jsme dorazili na misto, tj. konec Makahu Road, kde bylo taboriste a horke prameny. A verte neverte, siroko daleko ani zivacka! Meli jsme cele to nadherne misto jen pro sebe:). Rozdelali jsme ohen (ve specialnim udelatku, ktere bylo v taboristi k dispozici; i tak jsem z nej mela radost jak maly dite:)) a uvarili veceri a pak se vydali k teplym pramenum Mangatutu. Aby se v nich dalo koupat, uprostred lesa jsou zasazene 2 bazenky, do kterych je tepla voda svadena trubkou. Opet jsme je meli jen pro sebe:). Koupel byla moc fajn.
Na vecer se pekelne ochladilo, tak jsme rychle spechali do spacaku. Chteli jsme spat oba venku, ale ja to nakonec vzdala kuli silne rose (ponco Jurek me zklamalo - neda se z nej udelat spaci pytel:( ) a postavila si stan. Skoda, bylo jasno a nebe plne hvezd...
Utery 27/3/2012
Po skvele ranni pohodicce s kavou v ruce u vychazejiciho slunka zacina nas prvni vycedenni trek na NZ: Makahu road - Te Puia Lodge - Mangatainoka Hot Springs - Te Puia Lodge - Makino Summit - Makino bivouac
Uz prvni etapa k chate Te Puia byla dost narocna (neco pres 3hod) - sli jsme proti proudu reky Mohaka River, porad nahoru dolu po uboci koupcu, ktere ji sviraly do hlubokeho udoli. Odmeneni jsme byli krasnymi vyhledy:). Od chaty Te Puia to pak uz nebylo tak daleko (cca 45min) k dalsi horke koupeli v Mangatainoka Hot Springs. Opet 2 bazenky uprostred lesa, tentokrat s opravdu horkou vodou. Zajimave je, ze se nesmi ponorit hlava - skrze sliznice by se tak teoreticky mohla do tela dostat bakterie zpusobujici meningititu... A to nechcem, takze do vody jedine s hlavou vzhuru:). Vynikajici 'osvezeni' - krasne by se tam dalo usnout, ale my chteli jit jeste dal. Bylo to tezke louceni, ale uz bylo skoro 5hod a dlouha cesta pred nama. Vratili jsme se k Te Puia Lodge a pak se drapali na kopec Makino. Opravdu drapali, chvilema jsem musela po 4 (coz s tim velkym baglem je pekne na prd) a timto stylem asi 2,5 hod vzhuru! Byl to pekelny zahul, pot se z nas rinul proudem, museli jsme zastavovat kazdych par metru a popadat dech. Jednu chvili me v sutovem poli chytla i zavrat. Ale vylezli jsme. Cestou nas odmenovaly alespon misty vyhledy na okolni spicate kopce s postupne zapadajicim slunkem. Kdyz jsme dobyli vrchol, slunko uz bylo za kopcem a zacinalo se stmivat. Tak rychle smerekm k Makino bivaku, o kterem nam povedela mapa. Po pul hod jsme ho nasli: par plechu stlucenych do A a uvnitr hrozny bordel. Tak nic. Budeme spat venku:). Meli jsme stesti, neprselo, ani rosa moc nepadala, takze noc probehla v pohode a krasne na cerstvem vzduchu:).
Streda 28/3/2012
Rano jsme se probudili cerstve po rozedneni, posnidali zbyle susenky a vydali se na cestu k Makahu Road do kempu. Po chvilce nas cekalo krasne prekvapeni v podobe mraku, valicich se v udoli. Krasne rano:).
Sebehli jsme dolu do udoli a po cca 3 hod jsme byli u auta. Rychle jsme sbalili vsechny veci a spechali na cestu - dnes jsme se museli presunout do oblasti Tongariro (kde zitra zaciname dalsi trek) a to je pekna streka! Predevsim jsme museli znovu absolvovat prijezdovou cestu a tak jsme s prestavkami cestovali 8 hod. Stavili jsme se po ceste v mestecku Taupo (pojmenovanem podle obrovskeho jezera sopecneho puvodu, kam se vsichni kiviove ze S ostrova jezdi rekreovat) a doplnili zasoby jidla. Cesta dal vedla po brehu jezera, ktere nas uvitalo nadhernym zapadem slunka. V dalce uz byly videt sopky NP Tongariro, no proste krasa, i kdyz jen z auta.
Na noc jsme zakotvili v Holiday Parku Tongariro, velmi sympatickem kempu kousek od startu nasi zitrejsi trasy, a konecne si po 3 dnech dali sprchu. A zitra zase hura do bot!
Po dlouhe dobe jsme nevyrazili v pondeli rano do prace, ale do garaze ve Fernhill podrobit nase vozidlo kontrole WOF (warrant of fitness). Nebyli jsme predem domluveni, nevedeli jsme tedy, jestli na nas vubec budou mit cas. Ale meli jsme stesti, do hodiny bylo auto zkontrolovane a navic shledano technicky zpusobilym k dalsimu pulroku jezdeni! Huraaa! Obou nam na chvili ztuhly tvare v usmevu:). Vsehovsudy nas tentokrat navsteva garaze prisla na 45$! Tedy jen poplatech za prohlidku. Nasel se jen jediny nedostatek - je treba vymenit gumu na steracich. Ale to nam bylo jen doporuceno, takze nic:D.
Hned z garaze jsme se vydali naposledy na vinice Matariki - Robyn nas pozvala, abychom okoukli, jak se sklizi vino kombajnem. To pro nas totiz bylo neco nepredstavitelneho. Robyn nase vyjukane hlavy posadila primo nahoru na kombajn, ja vlezla k chlapikovi do kabiny, mrrca se rozhlizel z plosiny. Je to obri masina, kabina sedi nad radkem vina, ktery stroj po obou stranach zpracovava. Zeshora jsme poprve videli, jak jsou jejich vinice obrovske. Zajimave je, aspon pro me, ze kombajn nebere cele hrozny, ale jen odroli kulicky. Jak pozna, co ma sbirat, jsme teda nepochopili. Ale nejak jo:). Kdyz se naplni, obsah vysype/vylije (hrozny uz jsou tak trochu nadrcene a je z nich spousta stavy) do obri pristavene vany. Vysype 2x a vana je plna:). A taky mi chlapik rikal, ze sbira treba i do pulnoci. Kdyz proste prijde pravy cas na sklizen, nezastavi se:). Bohuzel jsme Robyn ani nepodekovali, neb se ztratila mezi radky a my se potrebovali hnout z mista.
Pak uz rychle zpatky do Farmhouse Lodge, ktery byl nasim temer dvoumesicnim domovem. Sbalili jsme veci (uz je jich opravdu uplne plne auto), rozloucili se s Dawsonem a vyrazili. V Napier jsme jeste nakoupili par zasob a promenili sek a pak uz hura na zapad do hor, do Kaweka Forest Parku.
Nase prvni cesta vedla skrze louky a vrchy plne ovci a krav, kolem na samote stojicich farmarskych usedlosti, pres zapomenute Puketitiry dal k Mangatutu hot springs. Poslednich 20km bylo opravdu hodne dobrodruznych. Cesta se zmenila ve sterkovou, cim dal uzsi a velmi strmou 'polnacku'. Moje zavrate se mnohsetmetrovych srazu par desitek centimetru od nasich kol byly zapomenuty ve chvili, kdy se pred nami objevil brod. Proste jsme meli projet rekou! Voda byla na hranici prujezdnosti (podle instalovanych ukazatelu) a ja uz videla auto smetene v rece, vsechny veci v pr... Mrrca sel ozkouset proud a vratil se se slovy 'je to silny jako krava'. No to me uklidnilo:D. Uz jsem panikarila a chtela to otocit, ale Mrrca ze ne, ze kdyz to nesmetlo jeho, auto to ustoji. A jeli jsme. A bez problemu projeli. Uf:).
brod na ceste zpet (voda uz trochu klesla, ale i tak...:))
Pak jeste par km po uboci kopcu a konecne jsme dorazili na misto, tj. konec Makahu Road, kde bylo taboriste a horke prameny. A verte neverte, siroko daleko ani zivacka! Meli jsme cele to nadherne misto jen pro sebe:). Rozdelali jsme ohen (ve specialnim udelatku, ktere bylo v taboristi k dispozici; i tak jsem z nej mela radost jak maly dite:)) a uvarili veceri a pak se vydali k teplym pramenum Mangatutu. Aby se v nich dalo koupat, uprostred lesa jsou zasazene 2 bazenky, do kterych je tepla voda svadena trubkou. Opet jsme je meli jen pro sebe:). Koupel byla moc fajn.
Mangatutu Hot Springs
Utery 27/3/2012
Po skvele ranni pohodicce s kavou v ruce u vychazejiciho slunka zacina nas prvni vycedenni trek na NZ: Makahu road - Te Puia Lodge - Mangatainoka Hot Springs - Te Puia Lodge - Makino Summit - Makino bivouac
rano v kempu
Rano jsme se probudili cerstve po rozedneni, posnidali zbyle susenky a vydali se na cestu k Makahu Road do kempu. Po chvilce nas cekalo krasne prekvapeni v podobe mraku, valicich se v udoli. Krasne rano:).
Sebehli jsme dolu do udoli a po cca 3 hod jsme byli u auta. Rychle jsme sbalili vsechny veci a spechali na cestu - dnes jsme se museli presunout do oblasti Tongariro (kde zitra zaciname dalsi trek) a to je pekna streka! Predevsim jsme museli znovu absolvovat prijezdovou cestu a tak jsme s prestavkami cestovali 8 hod. Stavili jsme se po ceste v mestecku Taupo (pojmenovanem podle obrovskeho jezera sopecneho puvodu, kam se vsichni kiviove ze S ostrova jezdi rekreovat) a doplnili zasoby jidla. Cesta dal vedla po brehu jezera, ktere nas uvitalo nadhernym zapadem slunka. V dalce uz byly videt sopky NP Tongariro, no proste krasa, i kdyz jen z auta.
Na noc jsme zakotvili v Holiday Parku Tongariro, velmi sympatickem kempu kousek od startu nasi zitrejsi trasy, a konecne si po 3 dnech dali sprchu. A zitra zase hura do bot!
Žádné komentáře:
Okomentovat