Kdyz jsem se v nedeli rano (26/8/2012) vzbudila, bylo jasne, ze nas odjezd neprobehne hladce. Jasne jsem totiz v tele citila chripkoveho bacila. A asi to bylo videt, protoze prvni, co mi Mrrca po ranu rekl, bylo: 'Nechces radeji odjezd odlozit a vylezet se?'. Znelo to rozumne a docela rada jsem v posteli zustala. Naordinovala jsem si Paralen Grip a doufala, ze dalsi den mi bude o neco lip. Ale ejhle. Cely den mi bylo spatne od zaludku a v noci to vyvrcholilo nekolikanasobnym davenim. No vazne mi bylo priserne. A to pravdepodobne po tech prascich. Neverila jsem, ze v sobe rano (27/8) najdu silu k odjezdu, ale nasla jsem. Ryma mi sice propukla v plne sile, ale nechtelo se nam ztracet dalsi den. A protoze uz jsem si nevzala dalsi prasek, zaludek se uklidnil. Takze jsme pozvolna zabalili, dokoupili chybejici drobnosti a kolem 1hod vyrazili na cestu. Byl opet krasny den a kdyz jsme se po asi pul hod vymotali z Christchurch, otevrel se pred nami nadherny vyhled pres Canterburske plane na Jizni Alpy se zasnezenymi vrcholky. Byla to opravdova krasa a tak jsem se radne kochali.
Plane jsme meli za chvili za sebou a zacali jsme se splhat mezi ty zasnezene spicky. Plne nalozene auto sice bojovalo, ale bojovalo statecne. Po prvnim prudkem stoupani jsme zacali mirne klesat a Mrrca zacal byt nervozni ze zvlastniho 'hazeni', ktere auto pri jizde provozovalo. Mysleli jsme, ze je to silnym vetrem, ale radeji hodne zpomalili. A po chvilince bylo jasne, ze to neni vetrem, ale nasim kolem. Pichli jsme! Respektive pneumatika na levem zadnim kole rupla. Asi tak 10cm dira v ni byla... No nic, rezervu mame, tak se Mrrca pustil do vymeny. Znamenalo to samozrejme vyskladat cely kufr (kdyby prselo, bylo by to o dost horsi, rikala jsem si:)). Nase rezerva je ovsem znacne jeta, skutecne jen na dojeti. Takze jsme se na radu kolemjedoucich vratili zpet do asi pul hod vzdalenoho mestecka Springfield, zpatky pod kopce. Asi 10min pred zavirackou jsme stihli mistni servis, kde nam kolo behem chvilky vymenili. Za 130$. Co naplat, s prasklou pneu se proste jezdit neda...
Znovu jsme se tedy vydali do kopcu. Slunko uz bylo hodne nizko a okolni scenerie naprosto uchvatna. Bohuzel muj stav nam nedovolil ani vychazku na Castle Hill, kolem ktereho jsme profrceli. Ale i z okynka bylo cemu se obdivovat. Do naseho cile, horske vesnicky Arthur's Pass, jsme dojeli uz za setmeni. Zakempovali jsme v DOC kempu Avalanche Creek Shelter a zitra uvidime, co zdravi a pocasi dovoli.
PS: Je tu o poznani chladneji, nez dole u more!
photo by mrrca.cz
photo by mrrca.cz
Znovu jsme se tedy vydali do kopcu. Slunko uz bylo hodne nizko a okolni scenerie naprosto uchvatna. Bohuzel muj stav nam nedovolil ani vychazku na Castle Hill, kolem ktereho jsme profrceli. Ale i z okynka bylo cemu se obdivovat. Do naseho cile, horske vesnicky Arthur's Pass, jsme dojeli uz za setmeni. Zakempovali jsme v DOC kempu Avalanche Creek Shelter a zitra uvidime, co zdravi a pocasi dovoli.
PS: Je tu o poznani chladneji, nez dole u more!
Žádné komentáře:
Okomentovat