V duchu zimniho spanku

Docetla jsem posledni dil Harryho Pottera! Sest dilu mi delalo nezamenitelnou spolecnost behem naseho novozelandskeho putovani... Smutne louceni:(. Mam sice docela dost jinych knih, ktere prubezne louskam, ale Harry byl nejlepsi pritel v nouzi:). Ale nastesti jsem tu na cestach prisla k prvnimu dilu Lord of the Rings, tak se muzu ponorit aspon do sveta hobitu a elfu. Sice ten pribeh znam nazpamet, ale v anglictine jsem ho jeste necetla.

Co se tu jinak deje... nic moc. Spis nic. Minuly vikend jsme se rozhodli, ze to nic trochu zpestrime a ze kazdy tyden podnikneme alespon nejaky maly vylet. A protoze bylo zrovna hnusne, vydali jsme se do Aircraft Museum (leteckeho muzea) - ne, ze bych byla nejaky fanda do letadel, ale vstupne je zdarma, tedy idelani aktivita na uplakane zimni nedelni odpoledne (30.6.2012). Nevedela jsem, co cekat, ale bylo to nakonec moc fajn a docela zajimave. Krome neuveritelnych a udajne skuteckych pribehu z letecke historie, spouty fotek a dobovych predmetu jsme si meli moznost prohlednout hangar plny tech nejstarsich i novejsich letadel. A samozrejme taky ruzne zbrane, bomby, pribehy a fotografie ze zajateckych taboru, bombardery a jejich obeti... tedy stripky z nasich hostorie, ze kterych beha mraz po zadech. Cim jsem starsi, tim se mi pri pohledu na podobna fakta vic svira zaludek a beha mraz po zadech. Naprosto absurdni a pritom nepopiratelne realne. Nicmene to bylo moc pekne udelane, zajimave jak pro dospele tak pro deti a pritom zadarmo. Dokonce se na na chvili ujal pan a venoval nam zcela dobrovolne chvili sveho casu a vypraveni.

 neco jako nejstarsi letadlo

 meli tam moc pekny strop:))

Taky jsem si koupila boty na behani. Hodne dlouho jsem s koupi vahala, precijenom se nam nedari setrit tak, jak bychom si predstavovali. Ale narazila jsem na perfektni New Balance botky v minivelikosti na mou nohu za 40$ a i proto, ze muj zdejsi 'botnik' obsahoval jen samdale a pohory, jsem se rozhodla je koupit. Budou se hodit nejen na behani. Navic moje fyzicka je historii a pred tim, nez vyrazime zase nekam do hor, se sebou proste musim neco udelat. Takze mi Mrrca stahl do mobilu nejaky treninkovy program a v nedeli jsem sla klusat. Ale to bylo take naposledy, protoze se mi zahy zablokovala krcni pater a cele telo jaksi vzdorovalo nynejsi existenci a v utery jsem musela zustat doma a cely den se misto prace u pasu valet v posteli (ach jo:)). Cely tyden jsem pak byla napul invalidni, ale ted uz je to v pohode.

Jeste o jednu zajimavou zkusenost bych se mohla podelit. Zacalo to nevinne dotazem nasi kolegyne a domaci Elce, jestli mame radi kraby (jako na jidlo). No a ja jsem si naivne myslela, ze krabi maso, kdyz se jsmenuje krabi maso, je z kraba. Takze jsme se chvili dohadovali, az Mrrca nasel na netu, ze krabi maso je z tresky, ochucene a obarvene spoustou chemie. Elce mezi tim uvarila opravdove kraby (proste cele ty tvory hodila na panev a varila je) a pak nam jednoho dala na talir ze mame ochutnat. Chvili jsme na to koukali a neveli, co s tim. Cele to je v tom krunyri a neni videt kudy se do toho jako ma vlizt. No tak nam ho rozlouskla a ukazala na bilou mazlavou hmotu, ze to je to, co mame snist. Mrrca ochutnal jako prvni a chutnalo mu. Ja jsem to vlozila do ust a myslela jsem, ze se poblinkam. Navic jsem nabrala i kus skorapky, kterou jsem sla tedy vyhodit do kose, ale udajne jsem pry vzbudila dojem, ze jdu vyplivnout cele sousto:D. No na krabech si proste nepochutnam no...

V patek jsme take zjistili, ze uz vic jak mesic jezdime s propadlou registraci naseho vozidla. Haha. Ale meli jsme stesti, zadny prusvih z toho nebyl, rychle jsme zajeli na postu a prodlouzili registraci na dalsi 3 mesice.